Nikotin patří do skupiny v přírodě se vyskytujících alkaloidů (jako alkaloidy označujeme skupinu dusíkatých zásaditých organických sloučenin, tvořících se v rostlinách při přeměnách aminokyselin). Nikotin je jedovatá látka, která vyvolává otravu lidského organizmu i s možnými smrtelnými následky. Je sice pouze jednou z celé řady škodlivých látek obsažených v tabákových výrobcích (jako jsou cigarety, doutníky a dýmky, žvýkací a šňupavý tabák), ale je hlavní součástí tabáku, která ovlivňuje činnost mozku a je významným důvodem vzniku závislosti na tabákových výrobcích.
Ačkoliv se nejčastěji nikotin do lidského těla dostává při kouření cigaret, je především však rizikové z hlediska možné otravy spolknutí tabákových výrobků, což bývá zpravidla nešťastná nehoda u malých dětí. Jedna cigareta obsahuje přibližně 10 až 15 miligramů nikotinu, kuřák z tohoto množství po vykouření této cigarety vstřebá asi 1 až 3 miligramy nikotinu. Přitom smrtelná dávka nikotinu je 50 až 60 miligramů. Aby se tedy kuřák otrávil nikotinem, musel by vykouřit rychle za sebou asi jednu až dvě plné krabičky cigaret. Ale vzhledem k tomu, že se nikotin přirozeně rychle odbourává, muselo by být množství vykouřených cigaret ještě vyšší. Svou roli také hraje přizpůsobivost organizmu na nikotin. Nikotin se v naprosté většině případů dostává do lidského organizmu při kouření vdechováním kouře do plic.
Do těla se také ale může nikotin dostat při používání různých pomůcek k odvykání závislosti na nikotinu (jako jsou například nikotinové náplasti, žvýkačky, pastilky či špičky obsahující nikotin, nebo také elektronické cigarety a podobně). Krevními cévami se potom nikotin dostává do krevního oběhu a do mozku. Šíření této látky je velmi rychlé, nikotin snadno proniká do mozkové tkáně (již po 10 vteřinách po prvním vdechnutí cigaretového kouře se nikotin objevuje v mozku). Nikotin nevydrží v těle moc dlouho (to je také důvod, proč k otravě nikotinem při kouření prakticky nedochází). Poločas rozkladu nikotinu v lidském těle je zhruba šedesát minut. Naše tělo se nikotinu zbavuje čtyřmi způsoby: asi osmdesát procent nikotinu je s pomocí enzymů v játrech rozloženo na látku kotinin. Kromě toho je látkovou přeměnou nikotin v plících rozložen na kotinin a kysličník nikotinový. Kotinin a další metabolity nikotinu jsou z lidského těla vylučovány močí. Zbývající nikotin je odfiltrován z krve ledvinami a vyloučen močí. K otravě může pochopitelně dojít i při velmi silném kouření tabákových výrobků, ale je to spíše velmi ojedinělé. V rámci odvykání kouření může způsobit závažnou otravu použití příliš mnoha „odvykacích“ kožních náplastí, které do lidského organizmu uvolňují nikotin přes kůži.
U jedince otráveného nikotinem se nejprve projevuje povzbuzující efekt nikotinu, který zahrnuje neklid, nervozitu, úzkost, třes končetin, zvýšený krevní tlak, bledost, bolesti hlavy a bušení srdce. Objevit se mohou epileptické záchvaty a trávicí obtíže jako je zvýšené slinění, nevolnost, zvracení a průjem. Příznivým faktorem na otravě nikotinem bývá, že při jejím nejčastějším průběhu projevy toxického působení nikotinu odeznívají v průběhu několika desítek minut. K výše uvedeným stavům dochází nejčastěji u kuřáků začátečníků, kteří nedovedou správně odhadnout účinky kouření. K závažným otravám nikotinem většinou nedochází, protože pro silnou nevolnost a zvracení není osoba schopná dál kouřit. Při vážné otravě postupně dojde k celkovému útlumu, poruše vědomí a může dojít až ke smrti. Účinky nikotinu nastupují krátce po užití díky rychlému vstřebávání v plicních sklípcích. U kuřáků začátečníků je častá bledost, studený pot, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, pot, pokleslá nálada - to jsou nejčastější projevy lehké otravy nikotinem. U pravidelných kuřáků příznaky spojené s akutní otravou chybějí a dostavují se méně specifické symptomy chronické intoxikace. Dlouhodobé užívání nikotinu vede ke vzniku celé řady nežádoucích účinků a onemocnění. Objevují se bolesti hlavy, nechutenství. Dále je zvýšené riziko kardiovaskulárních poruch – nikotin zvyšuje srdeční tep (možnost vzniku srdečních arytmií), zvyšuje krevní tlak, ucpává tepny (riziko infarktů).
Také je zvýšené riziko cévních onemocnění – zvýšené riziko výskytu cévní mozkové příhody, častější výskyt makulární degenerace oční sítnice, degenerativní onemocnění očí, zvýšené riziko výskytu rakoviny, a to nejčastěji rakoviny plic, dále pak dutiny ústní, krku, děložního čípku. Dále se objevuje porucha plodnosti – snížení počtu spermií, poruchy ovulace a implantace oplodněného vajíčka. Je častější výskyt chronické obstrukční poruchy plic – rozedma plic, chronická bronchitida. Kouření v těhotenství vede k narození dětí s nižší porodní hmotností, také ke zvýšenému riziku náhlého úmrtí kojenců a zvýšenému riziku rakovin, akutní leukémie a lymfomu u dětí. Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka. Závislost na nikotinu vzniká velmi rychle. Složka psychosociální zpočátku převažuje nad složkou toxikomanickou (fyzická závislost), která začne převládat až po určité době. Závislost psychosociální se projevuje potřebou mít v ruce cigaretu, hrát si s ní, manipulovat s ní. Jedná se tedy o závislost na cigaretě jako na předmětu bez ohledu na účinky látky. S odstupem přibližně dvou let se přidává závislost fyzická, která se projeví až u 80 procent pravidelných kuřáků. Přestat kouřit není jednoduché. Kouření není zlozvyk, ale pro většinu pravidelných kuřáků jde o psychickou a fyzickou závislost. Nikotin je návyková látka obsažená v tabáku a působí podobným mechanizmem jako ostatní tzv. tvrdé drogy. U každého, kdo je fyzicky závislý na nikotinu, se v průběhu odvykání objeví abstinenční příznaky z jeho nedostatku. Závažnost abstinenčních příznaků je individuální, někdo je nepociťuje téměř vůbec, jiného pořádně potrápí. Doba jejich trvání se uvádí v rozmezí tří týdnů až tří měsíců, přičemž v prvních třech týdnech bývají nejhorší.
Lze přechodně tlumit nikotinovými náhražkami ve formě žvýkaček, náplastí, pastilek, špiček či elektronické cigarety, dýmka. Velmi dobře lze abstinenční projevy tlumit některý léky (především jde o lék Champix s vareniklinem a Zyban s bupropionem). Abstinenční syndrom je tvořen kombinací příznaků, které se objevují při úplném vysazení nebo částečném omezení nikotinu, který byla dlouhodobě užíván. Pramení z narušení vnitřního prostředí organizmu, které je již na dané látce závislé (u nikotinu zmnožení nikotinových receptorů).
Nedostatek nikotinu je prožíván jako velmi nepříjemný stav. Nikotin vyplavuje dopamin v mozku, v tzv. centrech odměny, což odpovídá příjemnému pocitu, který se dostaví při kouření cigarety. Mozek jedince, který si na pravidelnou dávku drogy zvykl, vyžaduje další přísun, jinak se dostaví abstinenční příznaky z nedostatku nikotinu. Postupně se vytváří tolerance k dávce drogy. K vyvolání původního příjemného pocitu je třeba stále víc nikotinu. Nakonec už kuřák nekouří proto, aby mu bylo lépe, ale proto, aby se přestal cítit hůře (tedy aby neprožíval abstinenční příznaky).
Ke stanovení diagnózy otrava nikotinem musíme mít především podezření, tedy informace o náhodném či záměrném požití produktů obsahujících nikotin. Kromě přítomnosti klinických příznaků si pak podezření lze ověřit zjištěním koncentrace nikotinu v krvi nebo v moči, tato vyšetření se však provádí jen ve specializovaných biochemických laboratořích. Nikotin je asi ze 70 procent v lidském organizmu při odbourávání metabolizován na látku kotinin, který je v současné době pokládán za nejlepší dostupný biologický ukazatel expozice tabákovému kouři. Usazuje se zejména ve vlasech, kde se dá prokázat ještě po dlouhé době. Byl například nalezen i ve vlasech malých dětí ze silně kuřáckých domácností, resp. u těch dětí, jejichž matky nepřestaly kouřit ani během těhotenství. Dalšími alkaloidy tabákového kouře jsou anatabin a anabasin. Oba se vylučují močí a jejich průkaz může také sloužit jako biologický marker kouření.
Žádná efektivní léčba zaměřená cíleně proti otravě člověka nikotinem neexistuje. Jestliže došlo k požití nikotinu trávicím traktem před krátkou dobou, je vhodné pokusit se navodit zvracení (tj. odstranit doposud nestrávený nikotin), provést výplach žaludku a podat pacientovi živočišné uhlí. Očištění krve dialýzou (tj. filtrací krve na umělé ledvině) bohužel nepomůže, protože nikotin z těla neodstraní. Proto je léčení jedince intoxikovaného nikotinem pouze tzv. symptomatické. To znamená, že léčba je zaměřena na potlačení obtíží, které se u nemocného projevují, a má za cíl udržet otráveného pacienta naživu až do té doby, než klinické příznaky otravy nikotinem odezní. V některých velmi těžkých případech je nutné podávání léků ze skupiny antiepileptik, dále zajištění umělé plicní ventilace a sledování životních funkcí na jednotce intenzivní péče.