Zvracení

Pro zvracení existuje odborný název vomitus či emeze a je definováno jako vyvržení obsahu žaludku nebo střev. Napomáhá mu opačná peristaltika neboli pohyb trávicí trubice, stejně jako intenzivní stahy břišních svalů a bránice. Zvracení může v některých případech předcházet nevolnost (nausea), což je pocit na zvracení. Normálně dochází při zvracení k uzávěru hlasivek, což má ochránit dýchací cesty před zatečením zvratků, k čemuž dochází hlavně při bezvědomí. Právě proto je potřeba otočit postiženého na bok, aby mohly zvratky vytékat ven, jinak hrozí udušení či zánět plicní tkáně kvůli naleptání žaludeční kyselinou.

Zvracení může být vyvolána také nevhodnými smyslovými vjemy (pachy, scenérie), nebo dokonce jen při jejich představě. Objevovat se může také při trémě a během těhotenství.

Zvracení ale v některých případech signalizuje také centrální nebo periferní onemocnění. Za centrální příčiny považujeme úrazy a následky (nitrolební krvácení, otřes mozku, zhmoždění), mozkovou mrtvici, závratě (na vině bývá zánět statokinetického ústrojí a osmého hlavového nervu), migrénu, intoxikaci léky či drogami, zvýšený nitrolební tlak a další.

Periferní příčiny bývají žaludečního (podráždění sliznice konzumací určitého jídla nebo tekutiny) nebo střevního původu (neprůchodnost střev, infekce, intoxikace potravinami). Při zvracení nezapomínáme doplňovat náš organismus tekutinami, ideálně ve stejném množství, jaké bylo vyzvraceno. Volíme čistou vodu, která nedráždí sliznici. Zvracení většinou odezní samo, takže není potřeba vyhledávat lékaře, obzvláště v případech, kdy je příčina zvracení zřejmá (například alkohol).

Jestliže je zvracení nezadržitelné, dochází k velkým ztrátám tekutin a objevují se další příznaky jako ztráta vědomí, porucha dýchání či známky úrazu, ihned voláme sanitku.