Záškrt

Přenos/rizikové faktory

      Záškrt je způsoben bakteriemi Corynebacterium diphteriae, které tvoří toxin, který ničí buňky sliznic v okolí bakterie. Bakterie jsou přenášeny je kapénkami - například při kýchání, kašli a polibcích, nebo přímým kontaktem z člověka na člověka. Přenos je snadný tam, kde lidé žijí v úzkém kontaktu. Někteří infikovaní jsou přenašeči bakterií záškrtu, aniž by sami záškrtem onemocněli; pro své bližní však představují zdroj nákazy. Největší riziko těžkého onemocnění záškrtem mají nejmladší a nejstarší pacienti.

Průběh

      Infekce se zpravidla projevuje jako záškrt hrtanu, u kojenců také jako krvavý záškrt nosu a v tropických zemích častěji jako kožní záškrt.
      Záškrt hrtanu začíná 1-4 dny po nakažení  náhlou, mírnou horečkou a polykacími obtížemi. Pro podobné příznaky může lehko dojít k záměně s angínou. Nemocní lidé mají zanícený a oteklý hrtan a nosní dutinu. Hrtan je pokryt zpočátku šedobílým, později hnědobílým povlakem. Tento povlak, označovaný jako „pablána“ (fibrózní pseudomembrána), je zodpovědný za zvětrale nasládlý zápach z úst. Čím tlustší je a čím více se šíří ve směru hrtanu, tím hůře mohou postižení polykat, dýchat a mluvit. Při pokusu o odstranění povlaku dochází ke krvácení.

Následky

      Pablána pokrývající hrtan může vyvolat dýchací potíže až dušení s následkem smrti. Obzvláště silné komplikace infekce záškrtu nastávají, když jed produkovaný bakteriemi zasáhne srdce. Zanícení srdečního svalu končí často zástavou srdce. V ojedinělých případech je napaden i nervový systém a dochází k ochrnutí dýchacího a očního svalstva. Nervové příznaky se často vyskytují až týdny po infekci.

Rozpoznání/vyšetření

      Co možná nejčasnější rozpoznání záškrtu je velmi důležité, neboť při pozdní léčbě dochází až ve 30% případů k úmrtí pacienta. Důležité rozpoznávací znaky jsou zánět patrových mandlí a/nebo hrtanu, povlaky na hrtanu a v nosní dutině, otoky lymfatických uzlin a krku, ztráta hlasu, sípavý zvuk při dýchání a obtížný, celkový pocit nemoci s často jen mírnou horečkou. Diagnózu potvrzuje nález bakterií záškrtu ve výtěru z nosoltanu a jejich záchyt na živné půdě. Každý případ záškrtu je povinné nahlásit hygienické stanici.

Léčba

      Specifická léčba je zahájena již při podezření na záškrt, aby se neztrácel čas. Nejdůležitějším opatřením je podávání záškrtového antitoxinu, protijedu, který neutralizuje jed produkovaný bakteriemi. Současně nastává boj proti bakteriím záškrtu pomocí antibiotik (prokainpenicilin, erytromycin). Pacienti musí být během léčby nepřetržitě sledováni, neboť i při včasné léčbě umírá 5-10% postižených. Při nebezpečí udušení musí být provedena tracheostomie (vytvoření otvoru do průdušnice, umožňující dýchání).

Ochrana očkováním

      Jedinou účinnou metodou, jak předejít záškrtu, je včasné očkování. To je v ČR povinné. Provádí se kombinovanou očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a pertusi.
      Očkuje se 4 dávkami:

• 1. dávkou v 9.-12. týdnu,
• 2. v 13.-16. týdnu,
• 3. mezi 17.-20. týdnem a
• 4. mezi 18-20 měsícem života.
• Přeočkování se provádí v 5. roce života dítěte.