Existuje zhruba 150 druhů zhoubných nádorových onemocnění. Jejich příčina tkví ve ztrátě kontroly organismu nad dělením buněk, které se proto začnou rozmnožovat zcela nekontrolovaně. V Čechách ročně onemocní zhoubným nádorem okolo 45.000 lidí.
K nejčastějším nádorovým onemocněním patří:
U žen: nádory prsu, tlustého střeva, dělohy, vaječníků, plic, žaludku, jater, ledvin, žlučníku a leukémie.
U můžů: nádory plic, prostaty, tlustého střeva, močových cest, žaludku, jazyka, nosohltanu, ledvin, jater a leukémie.
Mechanismus vzniku zhoubného nádorového bujení spočívá v nekontrolovatelném dělení buněk. Všechny buňky lidského těla žijí v složitých pospolitostech a dělí se jen tehdy, dostanou-li k tomu od jiných buněk signál. Celý tento komplikovaný proces dělení řídí geny, které jsou také zodpovědné za správný průběh dělení buněk. Geny v lidském těle jsou neustále vystaveny mnoha vlivům, které je mohou i poškodit. Většina těchto změn (mutací) nemá pro orgán nebo organismus jako celek žádné následky. Řada mutací je mimo to kontrolními mechanismy těla napravena. Jestliže však některá buňka podlehne genetické mutaci a navíc se jí podaří uniknout kontrolním mechanismům, při jejím dalším dělení může dojít k předávání chybné genetické informace dceřiným buňkám. Na konci tohoto dlouhého procesu vznikne celá generace buněk - nádor, která začne systematicky ničit okolní tkáně a obranné funkce těla. Tyto agresivně rostoucí nádory mají ještě jednu zvláštní schopnost - šířit se krevním a lymfatickým oběhem těla a usazovat se v jiných orgánech. Tak vznikají dceřiné nádory - metastázy.
Samotné slovo “rakovina (v jiných jazycích např. rak, cancer nebo Krebs) je odvozeno od způsobu, jakým se nádor postupně jako rak “rozlézá do okolních tkání.
Příčiny vzniku zhoubného bujení nejsou dodnes přesně poznány, jsou ale známa rizika, která mohou mít na vznik nádorových buněk vliv:
Mohou (ale nemusí) jimi být:
Jestliže zaznamenáte výraznější nebo dlouhodobější potíže nebo tělesné změny, poraďte se neprodleně s lékařem, ale neobávejte se hned nejhoršího. Někteří pacienti raději nejdou k lékaři, aby u nich nenašel nádor. To je samozřejmě velmi špatný postoj. Velké množství různých nádorů lze v časných stádiích dobře léčit. Pozdní stádia jsou naopak velmi těžko léčitelná. Při podezření na nádorové onemocnění je třeba jít k lékaři co nejdříve!
Některé nádory se dají rozpoznat při preventivní prohlídce. Tyto prohlídky jsou důležité i proto, že se při některých nádorech typické symptomy nebo silné bolesti projevují jen zřídka, takže nádor je podle svých zjevných příznaků zjištěn až pozdě.
Ke stanovení správné a včasné diagnózy nádorového onemocnění je někdy třeba podstoupit řadu vyšetření: vyšetření lékařem, vyšetření krve, vyšetření rentgenem a ultrazvukem, endoskopická vyšetření, počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci, scintigrafii.
Pokud se při těchto vyšetřeních najdou změny podezřelé z nádorového bujení, jsou operativně nebo endoskopicky odebrány vzorky příslušné tkáně, které jsou histologicky vyšetřeny a podle výsledku je stanoven další postup:
Laboratorní rozbor krve, moči či jiné tělní tekutiny - například stanovení počtu červených a bílých krvinek nebo zjištění zvýšené hladiny molekul charakteristických pro nádorové buňky (nádorových markerů) - může také ukazovat na existujícího nebezpečí nádorového bujení v organismu.
Protože existuje mnoho druhů rakoviny, nelze říci, že by existovala nějaká jedna všude použitelná terapie. Společné jsou ovšem obecné principy léčby. V zásadě dnes platí, že včas rozpoznaná rakovina je léčitelná. V každém případě jsou šance na vyléčení tím větší, čím dříve se začne s léčbou.
Konkrétní terapie musí být plánována individuálně, záleží na lokalizaci a typu nádoru a stádiu jeho vývoje, a také na dalších onemocněních, které by mohla léčba negativně ovlivnit (a naopak, která by účinnost léčby mohla snižovat).
Tumory, které tvoří metastázy, je daleko těžší vyléčit, i když i v těchto případech existují metody, které mohou nemoc omezit, zastavit a případně i zcela zlikvidovat a pomoci nemocným od bolestí a dalších obtíží.
U nádorů, které již vytvořily metastázy v jiných orgánech, je léčba závislá na rozsahu poškození organismu jako celku a jen výjimečně je vhodná léčba chirurgická. V takových případech se léčba soustřeďuje na zničení všech nádorových ložisek (systémová léčba zářením, chemoterapií nebo hormonálními působky). Pokud to již vzhledem k rozsahu nádorového postižení není možné, omezuje se léčba pouze na tišení bolestí a udržení dobré kvality života nemocného (tzv. symptomatická nebo paliativní léčba).
Chirurgický zákrok
Úplné vyoperování tumoru z těla představuje základ úspěšné léčby. Pokroky moderní medicíny nám dnes umožňují šetrné a přitom přesně cílené účinné zásahy.
Ozařování
Léčba ozařováním omezuje rozmnožování nádorových buněk a ničí je. Ozařování zasahuje intenzivněji nádorové buňky (které se rychle dělí, jsou nezralé a tedy i vysoce citlivé k poškození) než okolní zdravé, které po ukončení terapie z větší části znovu zregenerují. Je-li operace doplněna ozařováním, mohou se dostavit velice dobré výsledky.
Medikamentózní léčba
Terapie protinádorovými léky má za cíl dosáhnout cestou krevního řečiště všechny nádorové buňky v organismu. Nejčastěji se užívají tzv. cytostatika (buněčné jedy, které znemožňují růst a dělení buněk), která dovedou zastavit množení rakovinných buněk. Tato léčba má ovšem i nežádoucí účinky, protože může postihovat zdravé buňky, především ty, které mají rychlý rozmnožovací rytmus - kostní dřeň, pohlavní buňky, vlasové kořínky.
Imunoterapie
Soudí se, že nádorové buňky při svém vzniku \"proklouzly\" jinak pečlivému dohledu imunitního systému, a že posílení imunity by mohlo dohled znovu obnovit. Čím lépe poznáváme podstatu a průběh imunitních reakcí, tím racionálněji se můžeme snažit podporovat imunitní systém při boji s rakovinou. Je naděje, že již v blízké budoucnosti bude možné pomocí imunoterapie definitivně zlikvidovat zbytky nádoru, které v organismu zůstaly po ozařování a chemoterapii.
Jiné metody
Při již velmi rozšířené rakovině se léčba omezuje pouze na tišení bolesti a dalších projevů nádoru a na zvýšení kvality života, protože snahy o zničení nádoru již nejsou reálné.
Psychoonkologie se zabývá psychickými a psychosomatickými vlivy onemocnění rakovinou a podporuje pacienty, jejich rodinné příslušníky, ale také lékaře a ošetřující personál při zvládání potíží s nemocí.
Za jeden z hlavních pokroků moderní medicíny lze pokládat poznání, že každá rakovina je léčitelná. To ovšem platí jen tehdy, je-li nemoc zachycena velice brzy. A nemoc může být včas diagnostikována jen za pomoci pravidelných preventivních prohlídek, kdy se ještě neprojevují žádné potíže. Využijte proto možnosti a dejte si udělat test na včasné rozpoznání rakoviny.
Evropský kodex o boji proti rakovině obsahuje 10 pravidel chování, díky nimž může člověk nejen omezit nebezpečí vzniku rakoviny, ale i zlepšit svůj zdravotní stav: