Slinivka břišní (pankreas) je nepárový žlázový orgán uložený v tzv. retroperitoneu, tj. prostoru mezi pobřišnicí a zádovými svaly, mající funkci exokrinní (produkce trávicích enzymů) a endokrinní (produkce hormonů). Mezi nejčastější nádory slinivky břišní patří rakovina vycházející z výstelky pankreatických vývodů (tzv. duktální adenokarcinom); tento typ nádoru mající nejhorší prognózu představuje 90 až 95 % všech nádorů slinivky. Zbývajících 5 až 10 % tvoří cystické nádory slinivky a také nádory vycházející z buněk endokrinní tkáně slinivky. Z endokrinně aktivních nádorů slinivky je nejčastější inzulinom, projevující se zvýšenou produkcí hormonu inzulinu a epizodami snížené hladiny krevního cukru. Gastrinom je nádor se zvýšenou produkcí hormonu gastrinu, projevující se tvorbou atypicky umístěných a špatně se hojících vředů žaludku, dvanáctníku i lačníku (jejuna, tj. úseku tenkého střeva za dvanáctníkem.
Rakovina slinivky břišní patří mezi nejzhoubnější nádory zažívacího ústrojí. V současnosti je na 4. místě v příčinách úmrtí nemocných na zhoubné nádory vůbec a její výskyt je stále častější. Přes veškeré pokroky moderní medicíny je prognóza nemocných s nádory slinivky stále velmi špatná a průměrná doba přežití od stanovení diagnózy dosahuje pouze 8 měsíců. Je to podmíněno velmi často pozdním stanovením diagnózy, kdy je 90 % nádorů slinivky odhaleno v již pokročilém stadiu, a tudíž s velmi omezenými možnostmi léčby. Radikální operace přinášející skutečné vyléčení je možná jen u 2 až 5 % nemocných a onkologická léčba (radioterapie - ozařování a chemoterapie - léčba cytostatiky, tj. léky zastavujícími růst nádorových buněk) nepřinesla dosud významně delší přežívání nemocných.
Příčina nádorů slinivky není jasná. Rizikovými faktory jsou kouření cigaret, tučná a masitá strava, chronický zánět slinivky břišní a vředy žaludku a dvanáctníku. Postiženi jsou více muži středního a vyššího věku (55 až 70 let).
Příznaky nádorů slinivky jsou vázány na vztahy k okolním orgánům a tkáním, pouze řídce se vyskytující endokrinně aktivní nádory mají specifické příznaky podmíněné nadměrnou produkcí hormonů.Při umístění nádoru v tzv. hlavě slinivky (části nejblíže sestupné části dvanáctníku v místě vyústění žlučovodu a pankreatického vývodu do dvanáctníku), které je nejčastější (asi 80 % všech nádorů slinivky), dominuje příznak z útlaku žlučovodu - žloutenka (ikterus). Bezbolestně vzniklý ikterus je nejčastějším příznakem vedoucím ke stanovení diagnózy. Vzácnějším příznakem je zhoršená průchodnost dvanáctníku vyvolávající poruchu vyprazdňování žaludku projevující se tlakem v nadbřišku, popř. zvracením.
Nádory v oblasti těla (střední části slinivky mající vztah k cévám zásobujícím střevo) a ocasu slinivky (část s blízkým vztahem ke slezině) dlouhou dobu nevyvolávají žádné specifické příznaky. Jsou proto diagnostikovány obvykle v pozdním stadiu, kdy se projeví bolestmi v nadbřišku a v zádech a dalšími nespecifickými příznaky (úbytek hmotnosti, nechutenství, slabost, ztráta výkonnosti apod.).
K stanovení diagnózy nádorů slinivky napomáhají laboratorní a zobrazovací metody. Při uzávěru žlučovodu nalézáme zvýšenou hladinu žlučového barviva bilirubinu a enzymu alkalické fosfatázy (ALP) v krevním séru. Pro zhoubný nádor slinivky může svědčit zvýšení nádorových markerů (ukazatelů), zejména tzv. Ca 19 - 9. Ze zobrazovacích vyšetření jsou využívány ultrasonografie a především počítačová tomografie. Tzv. endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) je endoskopické vyšetření dvanáctníku s nástřikem kontrastní látky do žlučových cest a zároveň s možností ošetřit zúžený žlučovod zavedením speciální trubičky - tzv. stentu. Nejpřesnější zobrazovací metodou se schopností rozlišit i malá nádorová ložiska v slinivce je endoskopická ultrasonografie (EUS) - ultrazvukové vyšetření slinivky pomocí sondy zavedené v rámci endoskopie horní části zažívací roury.
Jediným léčebným opatřením zlepšujícím přežití nemocných s nádorem slinivky je radikální odstranění nádoru s okolními strukturami včetně příslušných spádových mízních uzlin (tzv. regionální lymfadenektomie). Předoperační odlišení zhoubného nádorového ložiska od vazivových změn ve slinivce v rámci chronického zánětu (pankreatitidy) zpravidla není možné; o nádor se jedná asi v 70 % případů. Jednoznačné rozhodnutí o povaze ložiskového procesu však poskytne až mikroskopické (histologické) vyšetření vzorku tkáně Aby bylo možné zodpovědně rozhodnout o tom, zda bude přistoupeno k operaci, je nutné posoudit velikost nádoru a jeho vztah k okolním orgánům a tkáním. Při nálezu vzdálených metastáz (druhotných nádorových ložisek) v játrech či na pobřišnici nebo při prorůstání nádoru do velkých cév (např. tzv. mezenterických cév zásobujících střevo) se operace neprovádí, protože by neovlivnila dobu přežití nemocných. Rozsah chirurgického výkonu závisí na umístění nádoru ve slinivce. Při lokalizaci v hlavě slinivky se odstraňuje dvanáctník a pravá polovina slinivky spolu se žlučníkem a žlučovodem, někdy i část žaludku, a samozřejmě vždy spádové mízní uzliny. Je-li nádor umístěn v těle nebo ocase slinivky, odstraňuje se levá polovina slinivky včetně spádových mízních uzlin a sleziny. Endokrinně aktivní nádory jsou obvykle benigní (nezhoubné), a tudíž je dostatečné pouhé odstranění nádoru, popř. jen menší části slinivky s nádorem.Velmi blízký vztah ke slinivce mají nádory vycházející z koncové části žlučovodu a tzv. ampulomy - nádory Vaterské papily (tj. vyústění žlučovodu a vývodu slinivky v dvanáctníku). U těchto nádorů se provádí radikální operace ve stejném rozsahu jako u duktálních adenokarcinomů, nicméně prognóza je příznivější.Uzávěr, resp. zúžení žlučovodu nádorem slinivky je řešeno chirurgicky (tzv. paliativní výkon), popř. endoskopickým zavedením trubičky (stentu) dožlučovodu. rognóza nemocných s nádory pankreatu je závislá na mikroskopické struktuře ložiska a na možnostech radikální chirurgické operace. Bohužel však ve většině případů je prognóza velmi špatná.
Emailu
Zaregistrovat se
