Primární srdeční nádory pocházející z buněk vlastních srdci jsou vzácné, sekundární (metastatické) nádory jsou 30 až 40 krát častější. Nádory se mohou nacházet ve všech strukturálních součástech srdce - endokardu (srdeční nitrobláně), myokardu (srdeční svalovině) a epikardu (přísrdečníku, tj. bláně, která je útrobním listem osrdečníku a leží na povrchu srdeční svaloviny). Napodobují jiná srdeční onemocnění a často se diagnostikují náhodně.
Maligní (zhoubné) nádory srdce mohou vzniknout z kterékoli srdeční tkáně, jsou velmi vzácné a vyskytují se většinou u dětí. Nejčastější jsou sarkomy (tj. nezralé nádory z embryonální - zárodečné tkáně, z které se v organizmu vytváří pojivo, svalstvo a cévy).
Přítomnost nádoru může signalizovat náhle vzniklé srdeční selhání, rychlé nahromadění krvavého perikardiálního výpotku, často s tamponádou, a různé poruchy srdečního rytmu, zejména při růstu nádoru v svalovině komor.
Nádory metastazují do páteře, prorůstají do sousedních měkkých tkání. Prognóza je špatná. Léčba je omezena na aktinoterapii (ozařování), chemoterapii (léčbu cytostatiky, tj. léky zamezujícími dělení nádorových buněk) a léčbu komplikací.
Benigní (nezhoubné) nádory představují naprostou většinu srdečních nádorů. Mikroskopicky jde nejčastěji o tzv. myxomy (nádory hlenovitého charakteru vycházející z embryonální pojivové tkáně - mezenchymu), méně často se vyskytují další nádory: rhabdomyom (nádor srdeční svaloviny), fibrom (nádor vazivové tkáně), lipom (nádor tukové tkáně), teratom (nádor embryonálního původu vycházející k tkáně, která je zcela cizí místu výskytu nádoru, často obsahující více druhů tkání ze všech zárodečných listů) a perikariální cysty (ohraničené útvary s vlastní výstelkou a obvykle tekutým obsahem, vycházející z tkáně osrdečníku).
Nejčastější z benigních nádorů - myxomy - jsou obvykle kulovité útvary na stopce, uložené v levé nebo pravé síni, případně v obou síních, méně často v komorách. Jen v 15 % jsou bezpříznakové. Asi u 50 % nemocných postižených nádorem dochází k embolizaci (vmetnutí) odloučených nádorových hmot do systémového nebo plicního oběhu, někdy s dramatickými příznaky podle velikosti vmetků. Mohou být provázeny horečkami, takže imitují infekční endokarditidu (zánět srdeční nitroblány). Další příznaky jsou podmíněny uzávěrem chlopní mezi síněmi a komorami - ve fyzikálním poslechovém nálezu napodobují mitrální nebo trikuspidální vadu (viz. článek Chlopenní vady), vedou k příznakům plicního nebo systémového žilního městnání (srdečního selhávání), při úplném uzávěru chlopně vázaném na určitou polohu způsobují synkopy (krátkodobé ztráty vědomí), v nepříznivém případě mohou způsobit i náhlou srdeční smrt (viz. články Synkopa a Náhlá srdeční smrt).
Diagnóza myxomu je echokardiografická (ultrazvukovým vyšetřením srdce). Léčba myxomu je kardiochirurgická. Radikální odstranění nádoru však vzhledem k jeho možnému uložení v oblasti převodního srdečního systému není vždy snadno proveditelné a recidivy nádoru po operaci jsou relativně časté.
Emailu
Zaregistrovat se
