Na dolní část žaludku se napojuje dvanáctník (duodenum), což je první část tenkého střeva, která je velmi důležitá pro trávení potravy. Dvanáctník je trubice zahnutá kolem hlavy slinivky břišní do tvaru podkovy. Dvě vrstvy svalů ve stěně dvanáctníku se střídavě stahují a uvolňují, a tak pomáhají posunovat potravu trávicí trubicí dále během trávení. Mezi sliznicí a svalovinou dvanáctníku je podslizniční pojivová vrstva (submukóza) obsahující tzv. Brunnerovy žlázky, které vylučují ochranný hlen. Toto pomáhá chránit dvanáctník před natrávením vlastními trávicími šťávami a před zničením kyselou směsí přicházející ze žaludku. V nejvnitřnější vrstvě dvanáctníku, sliznici, jsou žlázy, které vylučují alkalickou šťávu obsahující některé enzymy potřebné pro trávení. Šťáva také neutralizuje žaludeční kyselinu. Buňky sliznice musí být neustále obměňovány. Dělí se rychleji než jakékoliv jiné buňky v těle: z každých 100 buněk je jedna nahrazena novou buňkou každou hodinu po celý život.
Částečně natrávená, rozpuštěná potrava dosahující dvanáctník obsahuje hodně kyseliny chlorovodíkové. V dvanáctníku je její kyselost neutralizována jednak sekrecí samotného dvanáctníku a jednak účinkem žluči a pankreatické šťávy, které sem přitékají ze žlučníku a pankreatu společným žlučovodem. Tyto tři šťávy pokračují v procesu trávení.
Dvanácterník měří asi 25 cm (10 palců). Za dvanáctníkem střevo pokračuje lačníkem (jejunum), které je dlouhé asi 2,5 m (8 stop), a pak následuje kyčelník (ileum). Neexistuje náhlý přechod mezi jejunem a ileem, spíše jde o postupnou změnu. Jejunum má průměr asi 3,8 cm (1,5 palce), zatímco ileum je mírně užší. Jejunum má také silnější stěnu než ileum, ačkoliv u obou je stěna složena ze stejných vrstev (sliznice, podslizniční pojivo, 2 svalové vrstvy, seróza – membrána pokrývající povrch střeva).
Na rozdíl od dvanáctníku, který je fixovaný k zadní stěně břišní, jejunum a ileum je zavěšeno na membráně zvané okruží (mesenterium). Tato struktura tvaru vějíře se skládá ze dvou vrstev pobřišnice. Okruží je při bazi asi 15 cm (6 palců) dlouhé a je připevněno k zadní stěně břicha. Koncová část, na které je připojeno střevo, je asi 5,5 m (6 yardů) dlouhá. Hloubka mesenteria, měřená od baze ke stěně střevní, je asi 20 cm (8 palců) – to ponechává tenkému střevu prostor pro dosti volný pohyb v břišní dutině.
Jejunum je místem, kde jsou vstřebávány některé živiny a vitaminy rozpustné ve vodě, zatímco většina vody a potravy prochází dále nevstřebána. Proces vstřebávání potravy je pak dokončen v ileu.
Pro splnění své úlohy má jejunum velmi speciálně uspořádaný vnitřní slizniční povrch (a to hned několika způsoby), aby byla zajištěna co největší možná plocha pro vstřebávání. Uvnitř jejuna je řada makroskopicky viditelných cirkulárních řas. A když se podíváme na tento vnitřní povrch pod mikroskopem, můžeme vidět, že celý povrch je tvořen jemnými prstovitými výběžky zvanými klky. Každý klk měří asi 1 milimetr. Další zvětšení plochy pro vstřebávání představuje tzv. kartáčový lem střevních buněk (enterocyty), tvořený mikroklky na povrchu každé střevní buňky
Tenké střevo má bohaté krevní zásobení, nutné pro zajištění jeho vstřebávací (resorpční) funkce. Tepny a žíly, které přivádějí a odvádějí krev ze stěny střeva, běží v mesenteriu. Žíly, které drénují tenké střevo, nevedou krev přímo zpět do srdce, ale sbíhají se dohromady a vytváří portální žílu (vrátnici), která vede krev do jater. To znamená, že živiny vstřebané ze střeva do krevního oběhu jsou dodány ke zpracování do jater dříve, než se dostanou do ostatních částí těla.
Stejně jako probíhá vstřebávání některých složek potravy (štěpných produktů bílkovin a cukrů) do krve, probíhá vstřebávání tukových složek potravy do mízního (lymfatického) systému. Každý klk má centrální lymfatický kanál (chylózní vénu), která toto vstřebávání umožní. Tato speciální lymfatická tekutina odtékající ze střeva obsahující vstřebané tuky se nazývá střevní míza (chylus).
Kyčelník (ileum) je koncová část tenkého střeva, uložená mezi jejunem a tračníkem (tj. tlustým střevem). Je to asi 3,5 m (12 stop) dlouhá trubice, představující více než polovinu délky tenkého střeva. Ileum má podobnou stavbu jako ostatní dvě části tenkého střeva. Zevní povrch je chráněn serózou – pobřišnicí, pak následuje svalovina, podslizniční pojivo a konečně sliznice, vystýlající průsvit (lumen) ilea.
Emailu
Zaregistrovat se