Játra mají řadu velmi důležitých funkcí. Vytvářejí mnoho životně důležitých látek a zneškodňují toxické a odpadní látky. Do jater přicházejí všechny živiny vstřebané ze střeva do krevního oběhu, a to cestou tzv. portálního systému (vena portae neboli vrátnice).
Játra jsou největší orgán v těle, váží 1,36 až 1,81 kg (3 až 4 libry). Jsou uložena v horní části břišní dutiny více vpravo, pod bránicí, a jsou chráněna před poškozením dolními žebry. Játra jsou složena ze dvou laloků, levého a pravého. Pravý lalok je větší a zabírá celou pravou podbrániční oblast, levý lalok je menší, dosahuje jen do poloviny levého žeberního oblouku. Zdravá nezvětšená játra nepřesahují v klidovém stavu žeberní oblouk, jejich dolní okraj lze nahmatat jen při hlubokém nádechu. Ale jsou-li játra v důsledku nemoci zvětšená, přesahují žeberní oblouk, a pak je možné je nahmatat při pohmatovém vyšetření břicha.
Játra mají celou řadu životně důležitých funkcí. Základní funkční jednotkou jaterní tkáně je jaterní buňka (hepatocyt).
V játrech probíhá látková přeměna cukrů, tuků i bílkovin. V játrech se tvoří krevní faktory nutné pro srážení krve. Játra tvoří žluč, obsahující barvivo bilirubin, který je produktem degradace barviva hemoglobinu ze starých červených krvinek. Žluč prochází žlučovými cestami do dvanáctníku a dále do střeva, kde se účastní na vstřebávání tuků (soli žlučových kyselin působí jako detergenční činidlo). Játra mají uskladňovací funkci (tuky, cukry ve formě glykogenu). Podílejí se na obranyschopnosti organizmu například tvorbou protilátek nebo vychytáváním a zneškodněním bakterií z portální krve.
Zpracování bílkovin
Bílkoviny jsou nezbytné pro obnovu a tvorbu buněk v celém těle, pro tvorbu hormonů – tělesných "poslíčků" a enzymů.
Jíme bílkoviny v různých podobách, jak rostlinného, tak i živočišného původu, a ze surových bílkovin musí játra vytvářet bílkoviny pro tělo přijatelné tím, že je nejprve rozštěpí, a pak nově sestaví.
Jednoduše vzato, tento proces zvaný syntéza znamená, že surové bílkoviny z krve protékající portálním žilním systémem jsou vstřebány jaterními buňkami, zpracovány enzymy, a pak dodány zpět v jejich nové podobě. Odpad se však již do krve nevrací.
Zpracování uhlovodanů
Uhlovodany jsou tvořeny třemi chemickými prvky – uhlíkem,vodíkem a kyslíkem, které jsou základními stavebními kameny každé přírodní látky.
Vyskytují se v podobě cukrů nebo škrobu. Jsou velmi důležitým zdrojem energie pro lidské tělo. Naše svaly doslova spalují cukr nebo látky jemu podobné, kdykoliv jsou v činnosti, k tomuto procesu potřebují kyslík. Játra přeměňují uhlovodany do dvou využitelných forem. První je glukóza – "instantní energie". Druhou formou je glykogen – "uskladnitelná energie". Nedostatečná hladina cukru v krevním oběhu způsobí poškození mozku, udržení dostatečné hladiny je tedy prioritou. K tomu je nutné mít zásoby cukru pro situace jejich zvýšené potřeby, jako je náhlá velká námaha či hladovění. Játra dokážou uschovat přebytečný cukr ve formě glykogenu.
Přeměna tuků
Tuky jsou také životně důležité živiny. Jsou přeměňovány v játrech do forem, které mohou být použity pro stavbu nových nebo obnovu existujících tukových tkání. Typickým příkladem je podkožní vrstva těsně pod kůží, která funguje jako izolace a pohlcovač nárazů. Tuk je zde však navíc prostředek pro uchování energie.
Odklízení odpadu
Žíly v játrech vystýlají vysoce specializované buňky zvané Kuppferovy (nazvané po svém objeviteli), které odstraňují cizorodé částice, například bakterie z krve. Odstraňují také nadbytek červených krvinek a dodávají je do hepatocytů ke zpracování.
Játra eliminují vedlejší produkty látkové výměny bílkovin a tuků. Například amoniak neboli čpavek (vytvořený během štěpení bílkovin) je jedovatý a jaterní buňky ho zneškodní přeměnou na močovinu (urea). Urea se vrací zpět do systémového krevního oběhu. Tuky a odpadní látky z krve jsou vylučovány žlučí.
Stejně jsou zneškodňovány skutečné jedy, které zkonzumujeme, například alkohol a také léky. Jestliže mají mít léky dlouhotrvající účinek, je nutné, aby byly odolné vůči jaterním enzymům nebo úplně v krevním oběhu obcházely játra.
Potřebujeme stálou zásobu glukózy v krevním oběhu k zajištění všech funkcí těla a k zásobování tkání energií. Jestliže je příjem glukózy nízký – například při dodržování diety – bílkoviny a uhlovodany uložené v těle jsou štěpeny, aby bylo vytvořeno více glukózy. Ale protože všechny naše rezervní zásoby bílkovin (hlavně ve svalech) by rychle zmizely, mnoho tkání přechází na využití produktů štěpení tuků jako alternativního zdroje paliva. Tyto produkty jsou známy jako ketony. Jsou tři typy ketonů: dvě ketokyseliny (kyselina acetoctová a betahydroxymáselná) a aceton. Aceton, který je odpadním produktem štěpení tuků, je vytvářen současně s ketokyselinami, ale nemá žádnou užitečnou funkci.
Ketokyseliny jsou naproti tomu ihned použitelné jako zdroj energie. Když je nedostatek glukózy, jsou produkovány ketony a dopravovány z tukových tkání krevním oběhem do jater. Ketolátky jsou pak uvolněny do oběhu, kde je zachycují a využívají jako energetický zdroj svaly, srdce, mozek a mnoho dalších tkání.
Ketony se objevují v krvi až za několik hodin po jídle. Proto například ráno před snídaní je obvyklá přítomnost malého množství ketonů v krvi a v moči, které pak vymizí z krevního oběhu po dobré snídani.
Během redukčních diet nebo při ještě výraznějších odchylkách v příjmu potravy se objeví v krvi mírné množství ketonů. Těhotné ženy při děložních stazích na začátku porodu často bývají ketotické. Avšak vysoká hladina ketonů v krvi může zpomalit postup porodu svým rušivým zásahem do schopnosti dělohy se účinně stahovat, a tak se podává do žíly dávka glukózy k zabránění tvorby ketonů.
Játra mají neuvěřitelnou schopnost sebeobnovy – celý jaterní lalok odstraněný operací může být nahrazen novou tkání za pár týdnů.
Jen velmi zřídka předběhne rychlost destrukce jaterních buněk rychlost jejich náhrady, a to způsobí akutní jaterní selhání.
Následky selhání jater si lze snadno představit při zvážení funkcí, které játra vykonávají. Klesá hladina krevního cukru a bez jeho odpovídající hladiny může nastat poškození mozku. Selhání produkce bílkovin včetně tvorby těch, které se podílí na srážení krve, způsobí u pacienta zvýšenou krvácivost. Při nízké hladině bílkovin v krevním séru klesá osmotický tlak krve, čímž dochází k tvorbě otoků v podkoží a tvoření výpotků v tělních dutinách (například ascites – tekutina v břiše, fluidotorax – tekutina v hrudníku).
Žluč je hustá, hořká, žlutá nebo nazelenalá tekutina tvořená v játrech a skladovaná ve žlučníku. Její uvolnění ze žlučníku do dvanáctníku cestou žlučovodu jako odpověď na přítomnost potravy je nezbytné pro vstřebávání tuků (soli žlučových kyselin působí jako detergenční činidla). Žlučové barvivo bilirubin vzniká přeměnou krevního barviva hemoglobinu pocházejícího z přestárlých odumřelých červených krvinek.
Každý den játra produkují asi l litr (1,76 pinty) žluče. Ačkoliv přes 95 % tvoří voda, obsahuje žluč široké spektrum chemikálií včetně žlučových solí, minerálních solí, cholesterolu a žlučových barviv, které dávají žluči její charakteristickou barvu. Je tvořena nepřetržitě a v malých množstvích každou jaterní buňkou. Žluč vytvořená v jaterních buňkách (hepatocytech) se shromažďuje ve žlučových kanálcích mezi skupinami jaterních buněk, které se vyprazdňují
do žlučovodů umístěných mezi jaterními lalůčky. Z drobných žlučovodů odtéká žluč postupně až do pravého a levého jaterního vývodu (ductus hepaticus dexter et sinister). Pokud není žluč potřeba okamžitě ke trávení, je shromažďována ve žlučníku do té doby, dokud není dán pokyn k zahájení její činnosti v trávicím procesu.
Když potrava, zvláště mastná, vstoupí do dvanáctníku, dvanáctník uvolní hormon zvaný cholecystokinin. Tento hormon se dostává krevním oběhem do žlučníku a způsobí stažení jeho stěn, které z něj vytlačí žluč. Žluč pak teče do tenkého střeva společným žlučovodem (ductus choledochus) a vuúsťuje do střeva v místě tzv. Vaterské papily (slizniční vyvýšenina s otvorem, kterým ústí žlučovod, často společně s vývodem slinivky břišní). Průchod žluče papilou je kontrolován Oddiho svěračem.
Žlučové minerální soli (bikarbonáty) neutralizují kyselost částečně natrávené potravy ze žaludku.
Soli žlučových kyselin (glykocholát sodný a taurocholát sodný) působí na trávení tuků jako detergenční činidla, čímž umožní trávení zprostředkované enzymy lipázami. Kromě toho napomáhají transportu natrávených tuků střevní stěnou do krve tím, že s tuky vytvářejí částice zvané micely, které pronikají difúzí do střevních buněk a jsou dále zpracovány. Tuky umožňují vstřebání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K).
Žlučové soli nejsou po použití zničeny, místo toho 80 – 90 % z nich se dostává zpět krví do jater (tzv. enterohepatální oběh), kde jsou tělu k dispozici k dalšímu použití.
Žluč získává svou barvu přítomností barviva zvaného bilirubin.
Jednou z mnoha funkcí jater je rozštěpení opotřebovaných červených krevních buněk. Červené krevní barvivo hemoglobin je v buňkách chemicky rozštěpeno a přeměněno v zelené barvivo biliverdin, který je dále konvertován na žluto-hnědý bilirubin. Zelenavé zabarvení žluče je dáno zbytky nepřeměněného biliverdinu. Stejně jako zabarvuje žluč, bilirubin barví a částečně i způsobuje zápach stolice. Žlučové barvivo je také částečně odpovědné za žlutou barvu moče. Ve střevě je bilirubin napadán bakteriemi, které jsou zde normálně stále přítomny, a přeměňují jej na chemikálii zvanou urobilinogen. Ten je dopraven do ledvin a vyloučen močí.
Při některých onemocněních jater nebo žlučových cest nebo při nadměrné nabídce hemoglobinu játrům (například při zvýšeném rozpadu červených krvinek – tzv. hemolýze) je hladina bilirubinu v krevním séru zvýšená, a hromadí se též v tkáních, což je nejnápadnější na kůži a bělmu očí; při uzávěru žlučovodů bývá bledá a našedlá stolice. Stav je souhrnně nazýván žloutenka (ikterus).
I při normální tvorbě žluče v játrech, může být porucha ve žlučových cestách, včetně žlučníku. Nejčastějším onemocněním žlučníku jsou žlučníkové kameny. Jsou to tvrdé kusy chemické látky zvané cholesterol, které se skutečně tvoří ve žlučníku.
Jsou tři různé druhy žlučníkových kamenů. Nejběžnější jsou tzv. smíšené kameny, protože obsahují směs zeleného žlučového barviva a cholesterolu, který vzniká v těle štěpením tuků. Tvoří se obvykle mnohočetně, většinou jsou fasetované, přičemž jejich plošky na sebe navzájem těsně naléhají a často vyplňují celý žlučník.
Cholesterolové kameny, jak jejich název napovídá, jsou tvořeny hlavně cholesterolem. Zřídka se jich vyskytuje více než jeden nebo dva, a mohou dorůst až do průměru 1,25 cm (1/2 palce). Pigmentové kameny jsou tvořeny hlavně zeleným žlučovým barvivem, vyskytují se ve velkém počtu a jsou obvykle malé. Vytvářejí se v důsledku chronicky zvýšeného rozpadu červených krvinek.
Emailu
Zaregistrovat se