Nos je nejen orgánem čichu, ale tvoří také přirozenou cestu, kterou vzduch vchází do těla při normálním průběhu dýchání. Navíc chrání dolní dýchací cesty před dráždivými látkami, jako je prach, které jsou odstraněny kýcháním, a tak nemají příležitost poškodit plíce. Vnější nos je vyztužen částečně kostí a částečně chrupavkou. Kosterním podkladem zevního nosu jsou dvě nosní kůstky a přední okraj horní čelisti. Větší část zevního nosu je chrupavčitá. Nosní chrupavky dávají nosu tvar a pružnost. Nosní dutina je prostor uložený v zevním nosu. Větší část dutiny je ohraničena kostí. Nosní dutina je rozdělena na nestejně velkou pravou a levou polovinu. Obě poloviny jsou od sebe odděleny nosní přepážkou (septum nasi), tvořenou kostí a chrupavkou. Přepážka je pokryta měkkou, jemnou membránou zvanou slizniční membrána, která souvisí s výstelkou nosních dírek (nares, nozdry). Sliznice nosních dírek má tuhé chloupky, rostoucí směrem dolů, které chrání vstup do nosní dutiny.
Ve stropu nosní dutiny v oblasti čichové kosti je vlastní orgán čichu – tzv. čichová zóna obsahující velké množství malých čichových buněk, zprostředkovávajících čichové vjemy; výběžky těchto buněk procházející kanálky v čichové kosti tvoří párový čichový nerv (nervus olfactorius). Při nachlazení je čichová sliznice pokryta silně hlenem, což snižuje naše vnímání čichu.
Nosní dutina je v zadní části nosu rozdělena třemi nosními skořepami – horní, střední a dolní skořepou (concha nasalis superior, media et inferior) na menší prostory uvnitř nosní dutiny zvané nosní průchody (meatus nasi). Skořepy jsou dlouhé a tenké a běží podélně a sklánějí se vzadu směrem dolů. Průchod je vystlán silnou sliznicí, která má velmi bohaté krevní zásobení, a tak zvlhčuje a ohřívá vzduch, který je vdechován. Tato sliznice vylučuje 0,5 litru hlenu denně a je pokryta tisíci drobounkých chloupků zvaných řasinky. Hlen a chloupky zachycují prachové částečky, které jsou posunovány řasinkami a obvykle spolknuty.
Vedlejší nosní dutiny (sinus paranasales) jsou prostory v kostech kolem nosní dutiny, tedy v přední části lebky, komunikující s nosní dutinou. Jsou umístěny v čelní kosti (za obočím), v horní čelisti (za tvářemi), v čichové kosti a v klínové kosti. Paranasální dutiny mají individuálně velmi rozmanitý tvar. Enormním způsobem zvětšují povrch nosní dutiny.
Do dolního nosního průchodu ústí vývod slzných cest.
Emailu
Zaregistrovat se