Hrdlo je termín lidově užívaný k popisu oblasti, která vede do dýchacího a zažívacího traktu. Obvykle se tak označuje oblast mezi měkkým patrem a kořenem jazyka. Anatomicky zahrnuje část ústního oddílu hltanu a sousedí se začátkem hrtanu.
Hrtan, průdušnice a průdušky tvoří dohromady dolní dýchací cesty, kdežto nosní, resp. ústní dutina a hltan tvoří horní dýchací cesty.
Protože hrdlo má různé funkce. Transport potravy a tekutin do trávicího traktu a vzduchu do dolních dýchacích cest zajišťuje hltan. Role hrtanu v dýchání je zaměřena hlavně na hlasivky, které mohou být díky abnormální svalové činnosti přitaženy k sobě, a tím dojde k uzávěru dýchacích cest.
Hltan je oblast uložená vzadu za zadní části ústní dutiny a sahající k začátku hrtanu, resp. jícnu. V hloubce je lemován svaly. Má tvar obráceného kužele, a sahá asi 12 cm (5 palců) za oblouk v zadní části ústní dutiny až tam, kde se spojuje s jícnem. V horní a širší části hltanu je zpevněn kostmi lebky, zatímco v dolním a úzkém konci jsou jeho svaly napojeny na elastické chrupavky hrtanu. Vnitřní vrstva stěny hltanu – sliznice – navazuje na výstelku ústní dutiny a obsahuje mnoho žlázek produkujících hlen, což pomáhá udržet ústní dutinu a hrdlo dobře zvlhčené během jídla a mluvení.
Anatomicky se hltan rozděluje na dvě části podle polohy a funkce, pro kterou jsou určeny. Nejhořejší částí je nosohltan (nasofarynx). Leží nad úrovní měkkého patra a sousedí se zadní částí nosní dutiny. Dole je nosohltan ohraničen měkkým patrem; pohyb tohoto patra směrem nahoru uzavře nosohltan při polykání, takže potrava se nevrací nosem. Takový nepohodlný výsledek poruchy koordinace uvedeného mechanizmu se může objevit při kýchání. Ve stropě nosohltanu jsou párové nosní mandle (tonsila faryngealis-adenoidea), zvláště výrazné u dětí. Nosohltan také obsahuje na obou stranách vyústění Eustachovy trubice, spojující nosohltan se středoušní dutinou. Infekční onemocnění ústní dutiny, nosní dutiny a hltanu proto může snadno proniknout cestou Eustachovy trubice a vyvolat zánět středního ucha.
Část hltanu za zadní částí ústní dutiny se nazývá orofarynx – ústní část hltanu. Orofarynx je mnohem pohyblivější než je nosohltan a pomáhá zmáčknutím svalů formovat zvuky řeči, které přichází z hrtanu. S pomocí jazyka mohou tyto svaly pomáhat zatlačit potravu dolů směrem ke vstupu do jícnu. Důležitými orgány orofaryngu jsou patrové mandle (tonsila palatina) uložená mezi patrovými oblouky. Onemocnění mandlí se projeví bolestmi krku..
Na orofarynx navazuje hrtan. Je úplně zaměstnán polykáním.
Pohyby hltanu musí být koordinovány, aby bylo jisté, že dýchací plyny skončí v plících a potrava skončí v jícnu. Tato koordinace je dosažena nervovou pletení, zvanou hltanová pleteň. Její aktivita je kontrolována dolním mozkovým kmenem, který přináší společně informace z dýchacího a polykacího centra z vyšších částí mozku.
Průdušnice je trubice dlouhá 13 – 15 cm, sahající od dolního okraje prsténcové chrupavky hrtanu až k místu rozdvojení v pravou a levou průdušku. Horní část průdušnice se skládá z chrupavčitých prstenců, které drží otevřenou její elastickou tkáň. Dosti snadno můžete přes kůži svými prsty nahmatat tuto část průdušnice při bazi krku.
Průdušnice je stejně jako nos vystlána sliznicí, která obsahuje buňky s řasinkami, které vrací zpět proniklé cizí částečky a prach do hrdla, kde jsou spolknuty.
Emailu
Zaregistrovat se