Plíce (pulmones)

Dvě plíce vyplňují většinu hrudníku. Pravá je větší než levá, protože srdce zabírá více místa na levé straně hrudníku. Každá plíce je rozdělena na laloky; pravá plíce má tři laloky, horní střední a dolní, a levá plíce má dva laloky, horní a dolní. Laloky jsou navzájem od sebe odděleny mezilalokovými rýhami (interlobární fisury). Průdušky (bronchi) jsou trubice navazující na rozvětvení průdušnice, periferním směrem tvoří složité větvení, tzv. bronchiální strom. Již uvnitř plicní tkáně se průdušky větví na sekundární a terciální průdušky, a tyto se větví dále na menší trubice zvané průdušinky (bronchioli). Průdušinky končí ve vzduchových váčcích zvaných plicní sklípky (alveoly).

Druhý systém trubic je tvořen plicními tepnami, které vstupují do plic podél pravé a levé průdušky. Také se větví na menší trubice – krevní cévy, které běží podél průdušinek. V plicních sklípcích tvoří malé vlásečnice.

Jak pracují plíce

Kdybychom plíce vyjmuly z hrudníku, scvrkly by se jako vypuštěný balón. V roztaženém stavu jsou drženy povrchovým napětím, které je vytvořeno tekutinou produkovanou tenkou výstelkou na plicích (poplicnicí) a na hrudní stěně (pohrudnicí). Abychom si to znázornili, představme si dvě skleněné desky. Jestliže jsou suché a leží svými povrchy na sobě, mohou být snadno odděleny, ale jestliže je navlhčíme, povrchové napětí vody slepí skleněné desky dohromady. Jediný způsob, kterým je můžeme oddělit, je posunutím od sebe. Stejným způsobem, pokud tenká vrstva tekutiny odděluje plíce od hrudní stěny, jsou plíce drženy roztažené. Když se hrudník rozšiřuje, plíce jsou roztahovány a vzduch je nasáván do plicních sklípků.

Jestliže se vzduch dostane mezi plíce a hrudní stěnu, povrchové napětí je přerušeno a plíce zkolabují.

Pohrudnice (pleura)

Pohrudniční dutina je vystlána dvěma membránami: vnitřní neboli orgánová (viscerální) pleura pokrývá celý vnější povrch plic, včetně mezilalokových rýh (fisur) a nazývá se poplicnice, a vnější neboli nástěnná (parietální) pleura pokrývá vnitřní povrch hrudní stěny a nazývá se pohrudnice. Tyto dvě membrány se setkávají pouze v tzv. hilu plic, tj. v místě, kde do plíce vstupují plicní cévy a hlavní průdušky. U zdravých lidí jsou vždy viscerální a parietální pleura ve vzájemném kontaktu, a kloužou po sobě, takže plíce se může pohybovat při dýchání. Mezi viscerální a parietální pleurou je minimální štěrbinovitý prostor, právě dostatečný pro nepatrné množství tekutiny, která pomáhá zvlhčit obě membrány.

Při zánětu pohrudnice se však tento prostor může vyplnit velkým množstvím tekutiny; stav se nazývá pohrudniční výpotek (fluidotorax).

Oproti plícím je pleura vybavena vnímáním bolesti, a je to právě bolest, která je chrakteristická pro zánět pohrudnice. Jakýkoliv druh zánětu způsobí, že povrch pleury je podrážděný a zarudlý, a bolest vystřeluje jak z viscerální, tak i parietální pleury, které kloužou po sobě při procesu dýchání.

Další části

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události