Lidovým názvem „mrtvice“ označujeme náhlé cévní mozkové příhody (CMP), při nichž dochází k přerušení průtoku krve a k poškození mozku nedostatečným prokrvením buď v důsledku prasknutí cévy a krvácení do mozku (hemoragická CMP) nebo v důsledku jejího uzavření krevní sraženinou (ischemická CMP). Iktus je po srdečním infarktu druhou velice častou příčinou úmrtí, záchvat postihuje především starší lidi. Někteří na následky mrtvice zemřou, u jiných vznikne částečná nebo i trvaká invalidita, která vyžaduje následnou trvalou péči. Příčiny vzniku mrtvice jsou známy, tudíž je možná i odpovídající prevence. Příčinou je v 80% ucpání některé mozkové tepny krevní sraženinou, která se vytvoří v cévách postižených arteriosklerózou.
Většinou jsou mozkové cévy poškozeny kornatěním (arterioskleróza). Nejdůležitějšími rizikovými faktory ischemické mrtvice jsou: vysoký krevní tlak, kouření, diabetes mellitus, zvýšená hladina cholesterolu, nadváha a nedostatek pohybu. Prodělaný záchvat mrtvice, stejně jako jen krátkodobé přechodné uzavření mozkové tepny transientní ischemické ataky - TIA) mnohonásobně zvyšují riziko vzniku záchvatu mrtvice. Méně častou příčinou záchvatu mrtvice je krevní sraženina, která se vytvoří v srdci při poruchách srdeční činnosti. Když se taková sraženina uvolní a dostane se s krví do mozku, může ucpat některou mozkovou tepnu (kardiální embolie) a vyvolat ischemickou mrtvici. Ke krvácení do mozku (hemoragická mrtvice) dochází zejména v důsledku vysokého krevního tlaku. Někdy je příčinou vrozená chyba ve stavbě některé mozkové cévy.
Typickým příznakem záchvatu mozkové mrtvice obou typů je ochrnutí. Podle toho, v které části mozku byla céva postižena, a podle rozsahu poškození mozkové tkáně je ochrnutí více či méně vyjádřeno - od lehkých ochrnutí svalů na obličeji až k úplnému ochrnutí celé poloviny těla. Dále se mohou objevit poruchy řeči a vidění, závrať, zmatenost a ztráta vědomí.
Po záchvatu se v prvních týdnech intenzita příznaků obvykle postupně snižuje, ale v některých případech potíže naopak narůstají, protože mozková tkáň v okolí cévní poruchy odumírá. Klíčový význam pro další průběh má, aby se postižený co nejdříve po záchvatu mrtvice dostal do péče odborného centra (kliniky). Při trvalých poruchách je možné obtíže zmírnit vhodnou rehabilitací, při níž se postižený naučí vyrovnávat se i při svých trvajících potížích (poruchy řeči, špatná funkce končetin,..) s potřebami denního života. Mnoho starších lidí je ale po mrtvici odkázáno na trvalou pečovatelskou péči, protože jejich mozek se již nedokáže vzpamatovat z rozsáhlého poškození. Po přechodných poruchách prokrvení (TIA), které trvají jen několik minut (nejčestěji od 2 do 30 minut) příznaky ochrnutí rychle vymizí. Přesto ale může jít o „předstupeň mrtvice“: každému třetímu iktu takováto krátkodobá porucha prokrvení předchází.
Zpravidla již klinické vyšetření ukáže charakteristické nervové příznaky poškození určité oblasti mozku. Diagnóza musí být přesto ověřena pomocí počítačové tomografie (CT) nebo pomocí magnetické rezonance (MRI). Při podezření na cévní anomálii (vývojovou poruchu) je možno provést angiografii, při které jsou mozkové cévy znázorněny pomocí kontrastní látky. Na základě těchto vyšetření se dá určit, zda se jedná o poruchy prokrvení (ischemie) nebo o krvácení (hemoragie), což má obrovský význam pro další léčbu. Pomocná vyšetření případně dále pomohou při zjišťování, odkud trombus v mozku pochází.
Podaří-li se pacienta v několika následujících hodinách po mrtvici dopravit na specializovanou kliniku nebo nemocniční oddělení, je možné provést rozpuštění sraženiny pomocí léků (trombolýza). Léky, které brání srážení krve (antikoagulanty), mají za cíl hlavně zabránit dalšímu zvětšování sraženiny. Je provedena i další základní léčba (úprava krevního tlaku, krevního cukru atd.), jejímž cílem je pokud možno co nejvíce zmenšit a zmírnit poškození mozku a zabránit vzniku dalšího záchvatu.
Nejdůležitější prevencí cévních mozkových příhod je zdravý životní styl a včasná léčba hypertenze. V případě znatelného zúžení krční tepny může být provedena operace, která obnoví normální průtok krve do mozku a zabrání hrozícímu vzniku ischemické mrtvice. Po prodělaném záchvatu ischemické mrvice je žádoucí podávání léků, které snižují srážlivost krve a omezují tvorbu krevních sraženin. Patří k nim kyselina acetylsalicylová, ticlopidin, clopidogrel, případně kombinace kyseliny acetylsalicylové s dipyramidolem. U pacientů, u nichž je nebezpečí opakování kardiální embolie (např. s poruchami srdečního rytmu) jsou nasazovány deriváty kumarinu.
Jakou roli hraje zvýšená koncentrace cholesterolu při záchvatu mrtvice?
Zbýšená koncentrace cholesterolu v krvi zvyšuje riziko vzniku záchvatu mrtvice, má ale v tomto případě menší význam než u srdečního infarktu.
Může vést záchvat mrtvice k demenci?
Ano, mnoho malých záchvatů mrtvice, způsobených přechodnými poruchami zásobování mozku krví, které dělají pouze málo bezprostředních potíží, může vést k postupnému poškozování mozku a zapříčinit tím demenci (takzvaná multiinfarktová demence).
Jsou poruchy vidění projevy počínajícího záchvatu mrtvice?
Poruchy vidění mohou být známkami přechodné poruchy prokrvování mozku a platí za počáteční projevy hrozícího záchvatu mrtvice. V každém případě by měl být co nejrychleji vyhledán lékař.
Jak dlouho po záchvatu mrtvice by měl člověk preventivně užívat léky jako je kyselina acetylsalicylová?
Vědecky prokázáno je užívání kyseliny acetylsalicylové po cévní mozkové příhodě účelné ještě po dobu až čtyř let. Většinou se ale doporučuje užívat ji preventivně po celý zbytek života, ovšem jen v malých dávkách (75 mg denně).
Emailu
Zaregistrovat se
