Bolesti břicha mohou být vyvolány různými chorobami, ale náhle vzniklá a krutá bolest je téměř vždy příznakem onemocnění orgánů dutiny břišní. Bolest břicha může být často jediným vodítkem pro rozhodnutí o naléhavé (akutní) nebo plánované operaci anebo o volbě „konzervativní“ (neoperační) léčby.
Základní rozhodnutí se týká otázky, zda pacient má či nemá onemocnění vyžadující neodkladný chirurgický výkon. Břišní bolest může být akutní, kdy otázka urgentní operace vyvstane vždycky; anebo může být chronická, kdy léčba je (alespoň v dohledné době) nechirurgická (konzervativní). Učebnicové popisy bolestí břicha mají četná omezení, protože každý jedinec reaguje rozdílně. Děti často nedovedou svůj nepříjemný pocit popsat a mohou trpět řadou nemocí, které dospělí nemívají. Otylí a starší pacienti obvykle snášejí bolest lépe než ostatní. Hysteričtí pacienti mají tendenci obtíže zveličovat. Podle postižení jednotlivých anatomických struktur, jež vyvolává břišní bolest, dělíme bolest na „viscerální“ a „somatickou“.
Viscerální (útrobní) bolest vychází z orgánů břišní dutiny, popřípadě z prostoru za nástěnnou pobřišnicí (tzv. retroperitonea). Pacient ji obtížně umísťuje, v počátcích onemocnění je obvykle pociťována v nadbřišku. Bolest je nejčastěji tupá, pálivá nebo tlaková. Viscerální bolest vycházející z dutých orgánů (střevo, močovod) může být i kolikovitá (křečovitá, rytmická, kolísavé intenzity), nutící pacienta k pohybu. Může vzniknout náhle, během několika sekund (např. proděravění žaludku), nebo se postupně vyvíjí. Když postižení překročí hranice orgánu a postihne i nástěnnou pobřišnici, objeví se bolest somatická. Somatická (tělesná) bolest vychází z nástěnné pobřišnice (pobřišnice vystýlající zevnitř břišní stěnu) a je známkou pokročilosti choroby. Pacient ji přesně umísťuje do oblasti postiženého orgánu (např. při zánětu červovitého přívěsku slepého střeva do pravého podbřišku). Pokračuje-li choroba, pak postupně dojde k zánětu celé pobřišnice (tzv. difuzní peritonitidě), který se projevuje bolestí celého břicha.
Nejčastější příčinou bolestí břicha v nadbřišku jsou akutní zánět žlučníku (cholecystitida), akutní zánět žaludku (gastritida), proděravění vředu žaludku nebo dvanáctníku, zánět slinivky břišní (pankreatitida), počáteční stadia akutního zánětu červovitého přívěsku slepého střeva (apendicitidy); z nechirurgických příčin bolestí v nadbřišku je nutné jmenovat srdeční infarkt a zápal plic. Nejobvyklejší příčinou bolestí v pravém podbřišku jsou akutní zánět červovitého přívěsku slepého střeva (akutní apendicitida), akutní zánět žaludku a tenkého střeva (gastroenteritida), pravostranná ledvinová kolika, proděravění žaludečního a dvanáctníkového vředu, zánět mízních uzlin v závěsu tenkého střeva (mezenteriální lymfadenitida), zánět děložních přívěsků - vaječníků a vejcovodů (adnexitida), mimoděložní těhotenství a další onemocnění. Bolestí v levém podbřišku se nejčastěji projeví levostranná ledvinová kolika, zánět výchlipek tlustého střeva - obvykle esovité kličky (divertikulitida sigmatu), adnexitida (viz. výše) a mimoděložní těhotenství.
Diagnózu onemocnění vyvolávajícího bolesti břicha stanovíme na základě informací z předchorobí a svědomitým fyzikálním lékařským vyšetřením jak samotného břicha (vyšetřením břicha pohledem, poklepem, pohmatem, poslechem, vyšetřením konečníku prstem), tak i celkového tělesného stavu (stavu krevního oběhu - tep a krevní tlak, barvy kůže - žloutenka svědčící mj. pro onemocnění žlučových cest a jater, bledost kůže při chudokrevnosti, stavu dýchání, polohy těla, stavu výživy).
Nedílnou součástí vyšetřovacího postupu jsou také pomocné vyšetřovací metody: jednak laboratorní metody (krevní obraz, biochemické vyšetření krevního séra, vyšetření moče chemicky a močového sedimentu), jednak pomocná zobrazovací vyšetření (ultrazvuk, rentgen, popř. počítačová tomografie - CT a další metody). Zásadní význam má odlišení chorob břišních orgánů od tzv. pseudochirurgických onemocnění. Nejčastěji mají pseudochirurgické příhody původ v onemocnění hrudních orgánů (např. při srdečním infarktu, přítomnosti vzduchu v pohrudniční dutině - tzv. pneumotoraxu, zápalu plic), v poruchách látkové přeměny (např. při těžké cukrovce s nekorigovanou hladinou krevního cukru, selhávání ledvin s vysokou hladinou močoviny v séru, zvýšené činnosti štítné žlázy), v revmatických onemocněních (např. revmatické horečce), v onemocněních mozku a míchy (roztroušené skleróze, úrazech míchy) nebo v otravě těžkými kovy. Význam odlišení pseudochirurgických příhod od chirurgických onemocnění orgánů břišní dutiny tkví především v tom, že chybné rozhodnutí k provedení operace (např. při břišních bolestech způsobených srdečním infarktem) může nemocného ohrozit i na životě.
Ovlivnění bolestí břicha spočívá v léčbě základního onemocnění, ať již jde o postižení břišních nebo mimobřišních orgánů.
Martina4. 4. 2017 8:39:49
Emailu
Zaregistrovat se
