Anatomové rozdělují tlusté střevo na tračník (colon) a konečník (rektum). Konečným oddílem konečníku je řitní (anální) kanál, a otvorem zvaným řiť (anus) vychází tlusté střevo z těla ven. První část tlustého střeva je známa jako slepé střevo (colon caecum), z něhož odstupuje slepě ukončený červovitý přívěsek (apendix), jehož funkce v těle není dosud přesvědčivě prokázána. Slepé střevo dále pokračuje směrem nahoru v zevní části pravé poloviny břicha jako vzestupný tračník (colon ascendens) do podjaterní krajiny, kde zatáčí směrem doleva pod žaludkem jako příčný tračník (colon transversum).Ten pak v levé podbrániční krajině zahýbá dolů jako sestupný tračník (colon descendens), pokračující v esovitou kličku (colon sigmoideum), která pak v pánvi přechází v konečník (rektum). Ohyb střeva v pravém podžebří se nazývá jaterní ohbí (flexura hepatalis), a ohbí v levé podbrániční krajině jako slezinné ohbí (flexura lienalis). Asi 2 až 3 cm od dolního konce slepého střeva do něj vstupuje tenké střevo, a sice jeho dolní oddíl zvaný kyčelník (ileum).
Tračník je zdaleka nejširší částí tlustého střeva, na délku měří 1,3 m (4,5 stopy). Funkcí tračníku je posunovat tráveninu do konečníku procesem zvaným peristaltika, a vstřebávat soli a vodu, která je sem dodána z tenkého střeva, do krevního oběhu. Obsah tlustého střeva je již daleko tužší než v tenkém střevě.
Vzestupný tračník spolu s tenkým střevem je zásoben krví z horní mesenterické tepny. Ostatní části tlustého střeva zásobuje krví dolní mesenterická tepna. Obě uvedené krevní cévy jsou větvemi aorty. Větve portální žíly odvádějí krev ze střev do jater.
Kolitida je zánět tračníku postihující primárně sliznici tlustého střeva. Existují dva druhy kolitidy: akutní onemocnění je často výsledkem infekce nebo alergie a trvá pouze krátký čas; chronická neboli ulcerozní kolitida je mnohem závažnější. Trvá dlouhodobě. Může mít vážné komplikace, i život ohrožující, a vyžaduje dlouhodobou léčbu. Chronická kolitida převažuje ve věkové skupině 20 – 40 let, ale může se vyskytnout v kterémkoliv jiném věku.
Mezi lidmi je mnoho nejasností o rozdílu mezi konečníkem (rektum) a řití (anus). Anus je východová část trávicí roury navazující na konečník. Je to krátký kanál obehnaný prstencem svalů (svěračů). Hlavní funkcí anu je udržet stolici, tj. zajistit tzv. kontinenci, zatímco rektum funguje jako její rezervoár. S normální funkcí anu a rekta může člověk vyprazdňovat obsah střev tehdy, když je to společensky příhodné a ne ihned, když stolice projde celým tlustým střevem. Samotné rektum, stejně jako ostatní části tlustého střeva, se skládá ze svalové trubice vystlané sliznicí, tvořenou tzv. epitelem. V rektu tento epitel obsahuje žlázky produkující hlen, který způsobí kluzkost stolice, a tím usnadní její průchod. Svalová část rekta se stahuje během vypuzování stolice (defekace), ale jinak je schopná se roztáhnout. Právě tato schopnost zvětšit svou velikost umožňuje rektu fungovat jako rezervoár.
Anus je asi 10 cm (4 palce) dlouhý kanál navazující na konečník, který je konečným oddílem trávicí roury. Análním kanálem vychází stolice z lidského těla ven. 75 % stolice tvoří obvykle voda, a zbylých 25 % tuhý materiál. Část vody je obsažena v hlenu, který činí kluzkou trávicí trubici a usnadňuje odchod stolice z těla. Tuhou část tvoří asi z 1/3 bakterie, další 1/3 jsou nestrávené tuky a bílkoviny, a další 1/3 tvoří celulóza, což je nestrávená část rostlinné potravy. Ve střevě se působením střevních bakterií přeměňuje žlučové barvivo bilirubin (produkt rozpadu červených krvinek) na látky urobilin a sterkobilin, které podmiňují charakteristickou žlutohnědou barvu stolice. Tato žlučová barviva pomáhají bakteriologicky čistit stolici a zbavovat ji zápachu. Zápach stolice je způsoben hlavně činností bakterií ve střevě, neboť produkují různé dusíkaté sloučeniny (například amoniak), a také sirovodík, který dává stolici typický zápach zkaženého vejce.
Během transportu tráveniny tlustým střevem dochází díky vstřebávání (resorpci) vody k postupnému zahušťování obsahu střeva, takže nejtužší obsah je v konečníku.
Kolem análního kanálu jsou dva svalové prstence známé jako vnitřní a zevní řitní svěrač. Normálně tyto svěrače udržují anální kanál uzavřený, ale během defekace (při vyprazdňování stolice) svěrače ochabují a umožňují odchod stolice.
Vnitřní svěrač, který není ovladatelný vůlí (je inervován tzv. vegetativními nervy) je trvale ve stavu zvýšeného napětí, takže anální kanál je uzavřený. Při naplnění konečníku stolicí se tento sval reflektoricky uvolní a umožní vyprázdnění stolice.
Zevní svěrač je ovladatelný vůlí, k nácviku defekace ve společensky přijatelném okamžiku dochází v ranném dětství.
K usnadnění průchodu stolice análním kanálem vylučují řitní žlázky hlen.
Appendix (červovitý přívěsek) je úzký, trubicovitý, slepě zakončený výběžek odstupující při bazi slepého střeva. Může být až 10 cm (4 palce) dlouhý a má průměr asi 1 cm. Vyskytuje se pouze u lidí, dále u některých druhů lidoopů a u wombatů. Další zvířata mají ve stejné poloze, jako je appendix, orgán, který funguje jako dodatečný žaludek, kde je celulóza, vláknitá část rostlinné potravy, trávena bakteriemi. Zdá se, že během dlouhodobého vývoje, kdy jsme začali jíst méně celulózy a více masa, přestal být tento speciální orgán potřebný. Appendix bychom mohli tedy považovat za pozůstatek vývoje.
Údaje o appendixu se jeví jako vzájemně si odporující. Na jedné straně se zdá, že příroda upravila appendix jako "hlídacího psa" proti infekci dolní části trávicí trubice. Appendix, tak jako krční a nosní mandle, obsahuje k tomuto účelu velké množství lymfatické tkáně; jednoznačná role apendixu při zajištění obranyschopnosti organizmu však nebyla prokázána.
Naopak sám apendix může onemocnět akutním zánětem (tzv. akutní apendicitida), který si obvykle vyžádá akutní chirurgické léčení – operační odstranění appendixu
Appendix není orgánem nezbytným pro život.
Emailu
Zaregistrovat se