Ledviny jsou párový orgán uložený při zadní svalové stěně trupu v prostoru zvaném retroperitoneum, za pobřišnicí vystýlající dutinu břišní. Z ledvinného hilu (místo vstupu ledvinných cév do tkáně ledviny) na vnitřní straně každé ledviny odstupuje močovod (ureter), který je počátečním oddílem odvodných močových cest. Tak jako všechny ostatní orgány močového ústrojí i močovody leží v retroperitoneu za nástěnnou pobřišnicí. Běží směrem dolů do oblasti pánve, kde ústí do močového měchýře (vesica urinaria). Z močového měchýře vystupuje nepárová močová trubice (uretra). Zevní ústí uretry se nachází u žen před pochvou (vagina) a u mužů na konci pyje (penis). Ledviny obsahují tisíce drobounkých filtračních jednotek – nefronů, které jsou základní funkční jednotkou ledviny. Každý nefron má dvě důležité části – tzv. glomerulus (filtrační část) a tzv. tubulus (kanálek), kde jsou voda a chemické látky resorbovány do krve.
Glomerulus je obklopen Bowmanovým pouzdrem, který je začátkem jeho tubulu. Glomerulus se skládá z klubíčka drobounkých krevních kapilár, které mají velmi tenké stěny. Voda a v ní rozpuštěné odpadní látky mohou procházet volně přes tyto stěny na druhou stranu do sběrného systému tubulů. Proces se nazývá glomerulární filtrace. Síť krevních kapilár je tak veliká, že může obsahovat – v kterýkoliv okamžik – téměř čtvrtinu veškeré cirkulující krve v těle, a filtruje asi 130 ml tekutiny z krve každou minutu. Otvory ve stěně kapiláry jsou tak malé, že molekuly s průměrem nad určitou velikost nemohou projít. V případě infekčního zánětu ledvin přestává tento mechanizmus fungovat, a dochází k úniku větších molekul do moče. Typických příkladem je přítomnost bílkoviny albuminu v moči.
V tubulech je téměř všechna filtrovaná voda a sůl zpětně vstřebávána, takže moč se koncentruje. Aby tělo zpětně vstřebalo všechnu tuto vodu, má velmi důmyslný systém, v němž hormon vylučovaný do krve z hypofýzy v mozku mění propustnost tubulu (jeho schopnost zpětně vstřebat vodu). Když je hormon vyplaven do krevního oběhu, tubulus umožní zpětné vstřebání podstatné části vody. Když sekrece hormonu ustane, stane se tubulus méně propustný pro vodu, a ztrácí se jí více močí. Proces tvorby moče se nazývá diuréza, a zúčastněný hormon je znám jako antidiuretický hormon (ADH). Za určitých podmínek, například při onemocnění zvaném diabetes insipidus (pozor – nesplést s cukrovkou – diabetes mellitus), může tento hormon úplně chybět; pacient nemůže zadržovat vodu v těle procesem koncentrace moče, a močí se tak ztrácí obrovské množství tekutiny, která musí být hrazena pitím.
Jiný hormon zvaný aldosteron, vylučovaný z kůry nadledvin, je zodpovědný za výměnu sodné soli za draselnou sůl – a tak pomáhá regulovat krevní tlak a rovnováhu minerálů v těle. Parathormon, další hormon, vytvářený v příštitních tělískách, 4 malých žlázách uložených za štítnou žlázou, řídí zpětné vstřebávání vápníku, z něhož jsou tvořeny kosti a zuby.
Tubuly nefronů ústí do sběracích kanálků, odkud je moč močovými cestami vyloučena ven.
Hlavní funkcí ledvin je udržování stálého objemu i koncentrace tělesných tekutin.
Ve specializovaných buňkách ledvin uložených v tzv. juxtaglomerulárním aparátu se tvoří hormon zvaný renin. Uvolňování reninu do krevního oběhu závisí na tubulární hladině soli, která je sama regulována působením aldosteronu.. Renin aktivuje hormon angiotensin. Angiotensin má dva účinky: jednak způsobuje stah tepének a zvýšení krevního tlaku, jednak vyvolá uvolnění aldosteronu, který zadrží ledvinami sůl a způsobí vzestup krevního tlaku.
Emailu
Zaregistrovat se