U dospělého člověka tvoří kostru v průměru 206 kostí. Kosti mají tvrdou, pevnou vnější vrstvu a měkký prostředek – dřeň. Kosti jsou tak silné a pevné jako beton a mohou unést velkou váhu bez ohnutí, zlomení či rozdrcení. Kosti jsou spojeny klouby a svaly, které se upínají na jejich konce a pohybují jimi. Kostra tvoří opěrnou konstrukci, na které ostatní části těla buď visí nebo jsou na ní upevněny. Kosti, klouby a svaly vytváří dohromady jakési schránky chránící měkké a zranitelné části organismu, a zároveň umožňují velkou pohyblivost lidského těla. Proto jsou kosti, klouby a svaly souborně nazývány jako pohybový systém.
Kosti, podobně jako ostatní tkáně lidského těla, jsou tvořeny buňkami. Tyto buňky vytvářejí relativně měkkou a poddajnou základní hmotu zvanou vazivo. Uvnitř vaziva je síť z tvrdšího materiálu. Technicky to lze přirovnat ke složení betonu: tvrdý materiál – množství kamenů (odpovídá kostní síti z tvrdšího materiálu) dodává pevnost cementovému základu (odpovídá vazivové tkáni). Výsledkem je velmi pevná hmota se značnou pružností.
Na začátku růstu jsou kosti masivní, bez dutiny. Dutiny se začínají v kostech vytvářet teprve později. Změna v trubicovitou stavbu nesnižuje výrazněji pevnost kostí, přitom však značně snižuje jejich váhu. To je základní pravidlo stavební konstrukce, které příroda plně využívá při uspořádání kostí. V centrálních dutinách kostí je uložena kostní dřeň, kde probíhá tvorba krevních buněk.
Zdá se překvapivé, že novorozenec má ve svém těle více kostí než dospělý člověk. Při narození je kostra tvořena asi 350 kostmi, během dalších let se některé z nich spojují dohromady ve větší celky. Příkladem je třeba lebka novorozence, která je během porodu protlačena úzkým porodním kanálem. Kdyby byla novorozenecká lebka tak nepoddajná jako u dospělého, nemohlo by dítě při porodu projít matčiným pánevním otvorem. Fontanely nebo štěrbiny mezi jednotlivými kostmi umožňují, že je novorozenecká lebka dostatečně zformována při průchodu porodním kanálem. Po porodu se fontanely postupně uzavírají.
Kostra dítěte je tvořena nejen pevnými kostmi, ale také mnohem pružnějšími chrupavkami. Při růstu dochází k postupné náhradě chrupavčité tkáně kostí (tzv. osifikaci) a tento proces pokračuje i v dospělosti.
Růst se projeví prodloužením délky kostí končetin i páteře. Dlouhé kosti končetin mají na svých koncích růstové ploténky, kde probíhá růst. Růstové ploténky jsou tvořeny spíše chrupavkou než kostí, a z toho důvodu nejsou vidět na RTG snímku. Jakmile jednou dojde k osifikaci růstové ploténky (chrupavka je nahrazena kostní tkání) , zastaví se navždy růst kosti do délky. Růstová ploténka se změní v solidní lamelu nebo splyne s příslušnou okolní kostní tkání. Plné kostní zralosti je dosaženo nejdříve ve 20. roce života.
Proporce lidské kostry se v souvislosti se zráním kostí výrazně mění. Hlava šest týdnů starého zárodku (embrya) je stejně dlouhá jako tělo, při narození je hlava stále proporcionálně větší než v dospělosti, ale střed délky těla se již posune z brady dítěte do pupku. V dospělosti je prostředek délky těla v oblasti stydké spony nebo těsně nad genitáliemi.
Obecně je ženská kostra lehčí a menší než mužská. Ženská pánev je širší, aby poskytla dostatečný prostor pro rostoucí plod během těhotenství a umožnila průchod novorozence porodním kanálem.. Mužská ramena jsou mohutnější a hrudní koš delší, ale navzdory lidovým pověrám mají muži i ženy stejný počet žeber.
Důležitým a pozoruhodným rysem kostí je jejich schopnost dorůstat do správného tvaru. To je obzvláště důležité pro dlouhé kosti, které tvoří oporu končetin. Tyto kosti jsou na koncích širší než ve střední části, což je důležité zejména v místě vzájemného kontaktu kostí v oblasti kloubů. Toto tvarování, v technice známé jako modelování, probíhá zvláště v době růstu, ale pak pokračuje celý život.
Existuje několik různých typů kostí, z nichž každý je určen pro jinou funkci. Dlouhé kosti, které formují končetiny, jsou vlastně válce z pevné kosti vyplněné uvnitř měkkou, houbovitou kostní dření.
Krátké kosti, které se nacházejí například v zápěstí či hlezenním kloubu (lidově "kotníku"), mají v zásadě stejnou podobu jako kosti dlouhé, ale jsou mnohem více usazeny, aby umožnily mnoho různých pohybů bez ztráty pevnosti.
Ploché kosti mají sendvičový tvar – dvě vrstvy tvrdé kosti a mezi nimi jedna houbovitá vrstva. Jsou ploché, aby zajistily ochranu (například lebka) nebo poskytly zvlášť širokou plochu pro úpon určitých svalů (například lopatka).
Posledním typem kostí jsou nepravidelné kosti, které mají různé tvary podle jejich funkce. Například kosti páteře mají tvar krabičky, a tak jsou velmi pevné a přitom poskytují dost místa uvnitř pro míchu. A v kostech, které tvoří kostru obličeje, jsou vytvořeny vzduchem vyplněné dutinky, které způsobují jejich extrémní lehkost.
Chrupavka je jemná, tuhá ale pružná část kosterního systému těla. V dospělosti se nachází hlavně v kloubech a pokrývá konce kostí , a dále se nachází na dalších důležitých místech kostry, kde je její tuhost, jemnost a pružnost potřeba.
Složení chrupavky není na všech místech kostry stejné, odpovídá vždy specifické funkci, kterou chrupavka musí vykonávat.
Každá chrupavka je tvořena základní hmotou (pojivo), ve které jsou uloženy buňky a vlákna tvořená bílkovinami zvanými kolagen a elastin. Konzistence vláken se liší v různých druzích chrupavek, ale všechny chrupavky shodně neobsahují žádné krevní cévy. Místo toho jsou chrupavky vyživovány živinami z vazivové blány pokrývající chrupavku (tzv. perichondrium) a zvlhčovány kloubní (synoviální) tekutinou produkovanou membránami vystýlajícími klouby. Podle různých fyzikálních vlastností rozeznáváme tyto typy chrupavek: hyalinní chrupavku, vazivovou chrupavku a elastickou chrupavku.
Hyalinní chrupavka je modravě-bílá průsvitná tkáň, ze všech 3 typů chrupavek obsahuje nejméně buněk a vláken. Její vlákna jsou tvořena pouze kolagenem.
Tato chrupavka tvořící kostru zárodku (embrya) je schopna nesmírného růstu. Umožňuje, aby dítě měřící pouze 45 cm (18 palců) vyrostlo v dospělého jedince vysokého 1,8 m (6 stop). Jakmile je dokončen růst, hyalinní chrupavka zůstává ve velmi slabé vrstvě 1 – 2 mm (1/32 palce) podél konců kostí, kde pokrývá jejich kloubní povrch.
Hyalinní chrupavka se hojně vyskytuje v dýchacím traktu: tvoří konec nosu a také tuhé, ale pružné prstence obkružující dýchací cesty – průdušnici a průdušky. Na konci žeber jsou jakési můstky z hyalinní chrupavky, které spojují pružně žebra a hrudní kost. Tyto můstky mají význam při pohybu hrudníku při nádechu a výdechu.
V hrtanu (laryngu, tzv. "hlasové schránce") má hyalinní chrupavka nejen podpůrnou funkci, ale také se významně podílí na tvorbě hlasu. Jak se chrupavčité části hrtanu pohybují, kontrolují množství vzduchu, které jím prochází, a tím vlastně ovlivňují intenzitu produkovaného tónu.
Druhým typem chrupavky je vazivová chrupavka. Je tvořena mnoha svazky kolagenních vláken, které ji činí jednak pružnou, jednak schopnou odolat stlačení. Obě tyto vlastnosti jsou velmi potřebné v místech, kde je vazivová chrupavka nejhojnější, a sice v páteři mezi jednotlivými obratly.
V páteři je každý obratel oddělen od sousedního ploténkou z vazivové chrupavky. Tato meziobratlová ploténka odpružuje páteř a pomáhá udržet kostru člověka ve vzpřímené pozici.
Každá meziobratlová ploténka je tvořena zevním obalem z vazivové chrupavky a uvnitř hustou tekutinou, mající hustotu sirupu. Část meziobratlové ploténky z vazivové chrupavky, která má zvlhčovaný povrch, brání opotřebení sousedních kostí při pohybu. Naproti tomu tekutina uvnitř ploténky působí jako přirozený tlumič.
Vazivová chrupavka také slouží jako pevná forma vazivového spojení kostí, například ve sponě stydké (symfýze), kde mezi sebou spojuje 2 kyčelní kosti. Zvláště důležité je chrupavčité spojení ve sponě stydké u žen. V těhotenství je působením hormonů spojení uvolněno (chrupavka zvláční) a je tak umožněn průchod hlavy plodu porodním kanálem.
Třetím typem chrupavky je elastická chrupavka. Její název je odvozen od vláken elastinu, chrupavka však obsahuje také vlákna kolagenu. Elastická vlákna dávají chrupavce charakteristickou žlutou barvu.
Silná, ale ohebná elastická chrupavka tvoří hrtanovou příklopku zvanou epiglotis, která uzavírá vstup do dýchacích cest v době polykání potravy. Elastická chrupavka tvoří také pružnou část ušního boltce, stěnu zvukovodu i Eustachovu trubici spojující středoušní dutinu s dutinou nosohltanu. Společně s hyalinní chrupavkou má elastická chrupavka podpůrnou funkci v hrtanu a podílí se na tvorbě hlasu.
Každá část kostry je přizpůsobena zvláštní funkci, kterou vykonává. Lebka chrání mozek a také oči a uši. Z 29 kostí lebky tvoří 14 základní obličejovou kostru. K základní obličejové kostře patří prostor pro oči (očnice), nos, lícní kosti, horní čelist a dolní čelist. Pohled na lebku ukazuje, jak zranitelná místa obličeje jsou chráněna těmito kostmi. Hluboké očnicové kanály přečnívající před čelo kryjí složité a choulostivé zrakové ústrojí. Část čichového ústrojí, které rozlišuje pachy, je odsunuta vysoko do horní čelisti (maxily).
Nápadným rysem lebky je velikost dolní čelisti (mandibuly). Pohyblivé kloubní spojení dolní čelisti s lebkou dělá z dolní čelisti ideální drtící prostředek při kontaktu obou čelistí prostřednictvím zubů. Obličejové kosti jsou pokryty svaly a kůží, takže není rozeznatelná dokonalá konstrukce čelistí.
Páteř je tvořena řetězcem malých kostí zvaných obratle. Páteř tvoří ústřední osu kostry. Je velmi pevná, ale protože se jedná o vzpěru složenou z malých součástí a ne o jednolitý kus pevné kosti, je také velmi ohebná. To nám umožňuje ohnout se a dotknout se prsty rukou země nebo naopak udržet se ve vzpřímené pozici. Obratle také chrání míchu uloženou uvnitř páteře. Dolní konec páteře se nazývá kostrč. U některých zvířat, například psa nebo kočky, je kostrč mnohem delší a tvoří ocas.
Hrudní koš je tvořen na stranách žebry, vzadu páteří a vpředu hrudní kostí (sternem). Žebra jsou upevněna do páteře zvláštními klouby, které umožňují pohyb při dýchání. Vpředu jsou žebra připojena k hrudní kosti chrupavkou. Dvě dolní žebra (11. a 12.) jsou připojena pouze vzadu k páteři, nejsou připojena k žebernímu oblouku vpředu a končí volně ve svalech břišní stěny. Tato žebra se obvykle označují jako "volná" a mají malou spojitost s dýcháním. První a druhé žebro je pevně spojeno s klíční kostí (klavikula). V jejich blízkosti probíhají důležité nervy a krevní cévy směrem dále na paži. Hrudní koš chrání před poraněním životně důležité orgány – srdce a plíce.
Horní končetiny jsou připojeny k trupu ramenním pletencem, který je tvořen lopatkou (skapula) a klíční kostí (klavikula). Dlouhá kost na paži se nazývá pažní kost (humerus) a je připojena v loketním kloubu ke dvěma předloketním kostem: vřetenní kosti (radius) a loketní kosti (ulna). Předloktí je prostřednictvím zápěstí napojeno na kostru ruky, která je tvořena velkým množstvím malých kostí (záprstní kosti, články prstů). To nám umožňuje uchopit věci a provádět jemné, složité pohyby, při kterých se jednotlivé součásti ruky pohybují samostatně, avšak dohromady vysoce koordinovaně.
Kostra dolních končetin je připojena k páteři pánví. Pánev (pelvis) je tvořena skupinou velmi pevných kostí. Zadní část pánve je tvořena křížovou kostí (sakrum). Z obou stran se ke kosti křížové připojuje masivní kyčelní kost (ilium), jejíž horní obloukovitý okraj je snadno hmatný na povrchu těla. Svislý křížovo-kyčelní (sakroiliakální) kloub mezi křížovou a kyčelní kostí je zpevněn napříč a křížem krážem jdoucími vazivovými vlákny. Navíc je povrch kostí jemně drážkován, takže dosedají k sobě jako těsně spojená skládačka, a tím je dosažena vysoká stabilita. Na rozhraní dolní a střední třetiny je v kyčelní kosti hluboká kloubní jamka zvaná acetabulum, která je perfektně vytvarována k zapadnutí kulovité hlavice stehenní kosti (femur). Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle. Pod acetabulem se kyčelní kost zatáčí směrem k přední části těla. Tato část pánve je stydká kost (pubis) a je doplněna obloukem sedací kosti (ischium), která tvoří základ zadku. V přední části pánve se spojují dvě stydké kosti v stydké sponě (symfýza). Součástí tohoto spojení je kromě silných vazů také vazivově-chrupavčitá ploténka zvaná interpubická ploténka. Stydká spona se významně podílí na stabilitě celé pánve. Dlouhá kost stehna se nazývá stehenní kost (femur), a je prostřednictvím kolenního kloubu spojena s bércovými kostmi. V oblasti bérce jsou 2 kosti, holenní kost (tibie) a mnohem tenčí lýtková kost (fibula). Hlezenní kloub spojuje bérec s kostrou nohy. Noha stejně jako ruka je tvořena složitou soustavou malých kostí (zánártní kosti, nártní kosti, články prstů). To nám umožňuje pevný a pohodlný postoj i bezpečnou chůzi.
Emailu
Zaregistrovat se