Rhinoskopie je optické vyšetření nosních dutin a řadíme ji mezi základní otorhinolaryngologické vyšetřovací metody. Rhinoskopie je prováděna ambulantně a není nutné se na ni nijak speciálně připravovat. Existuje tzv. rhinoskopie přední, při níž je prostřednictvím nosního zrcátka vyšetřen předek nosní dutiny. Ke střední rhinoskopii je zapotřebí speciálního zrcátka s dlouhými lupeny, pomocí něhož lze prohlédnout hluboké části nosní dutiny. Zadní rhinoskopii objevil a popsal český lékař Jan N. Čermák a díky ní lze prohlédnout zadní části nosu. Vyšetření probíhá nepřímo a za pomoci zrcátka, které lékař zavede prostřednictvím úst za měkké patro a čípek.
Rhinoskopie slouží k objevení příčiny nosního krvácení, obtížného dýchání či chronické rýmy. Prostřednictvím rhinoskopie lze diagnostikovat i poruchu nosní průchodnosti vinou zánětu, nádoru či polypu, odhalit lze i zánět dutin. Rhinoskopie je rovněž doporučena pacientům po úrazu obličeje, neboť s její pomocí lze zhodnotit nosní dutinu.
Rhinoskopie byla podle záznamů provedena poprvé již ve 12. století, ale k jejímu rozšíření došlo až ve století 17., kdy lékař Pierre Borel zavedl ve Francii používání kulatého zrcátka. To se používá v modifikované podobě dodnes, v současnosti má však zrcátko ve svém středu malý otvor. Zadní rhinoskopii pak objevil a poprvé také provedl český lékař Jan N. Čermák v 2. polovině 19. století.
Přední rhinoskopie je prováděna pomocí Hartmannova rozvíracího nosního zrcátka, jež vypadá jako malé kleštičky, které jsou na konci nálevkovitě zahnuty. K zadní rhinoskopii je používáno zrcátka s kulatou zobrazovací plochou, která svírá s rukovětí přesný úhel, díky němuž pak může lékař zkontrolovat prostor za měkkým patrem. Nezbytnou součástí rhinoskopického vyšetření je rovněž kvalitní osvětlení. Odraz světla od zrcátka na hlavě doktora pak osvětlí dutinu, a umožní tím řádné vyšetření.
Rhinoskopii doporučí praktický lékař či ORL specialista pacientům s chronickou rýmou, zánětem dutin, krvácením z nosu či s poruchou průchodnosti nosu kvůli zánětu, nádoru či polypu. Rhinoskopii může doporučit také chirurg v případě úrazu obličeje.
Na vyšetření se nemusí pacient nijak speciálně připravovat, může jíst, pít i užívat léky. Rhinoskopie pacienta nijak neomezuje ani nezatěžuje a probíhá ambulantní formou.
Pacient se posadí čelem k doktorovi, který má na hlavě umístěné zrcátko, díky němuž lze osvětlit dutiny pacienta. Začíná se přední rhinoskopií a nejprve lékař zrakem prohlédne nosní vchod. Následně zavede Hartmannovo nosní zrcátko, pomocí kterého lze odhalit anatomické deformity a anomálie dutiny nosu. Lékař hodnotí také nosní přepážku neboli septum i stav sliznice, která může být růžová, ale také oteklá či zarudlá apod. Dále hodnotí přítomnost sekrece, jež bývá obvykle čirá, avšak v některých případech může být hlenovitá, zkalená, s příměsí krve, zánětlivá či se zaschlou krustou. Lékař kontroluje také konfiguraci dolní a střední nosní skořepy, přičemž horní skořepu takto vyšetřit obvykle nelze.
Hartmannovým nosním zrcátkem však nelze vyšetřit celou nosní dutinu, a právě proto má svoji nezastupitelnou roli i zadní rhinoskopie. Při ní pacient rovněž sedí a na pokyn lékaře zakloní hlavu a otevře ústa. Lékař pak navíc špachtlí stlačí pacientův jazyk směrem dolů a zavede speciální zrcátko, které mu umožní prohlédnout zadní části dutiny nosu, nosohltanu a tzv. choany, což je párový otvor, jenž spojuje ústní a nosní dutinu. Kromě speciálního zrcátka je k vyšetření rovněž použit endoskop.
Rhinoskopie je bezbolestná a zabere jen několik málo minut, většinou okolo 10.
Po vyšetření není nutné dodržovat žádný speciální režim, pacient odchází domů a zapojuje se do běžných denních aktivit.
Výsledek se vyšetřovaná osoba dozví okamžitě po rhinoskopii.