Jako onemocnění lichen simplex ( pro toto onemocnění se také používají názvy neurodermatiditida nebo také „scratch – dermatitis“ ) označujeme chronický povrchový svědivý zánět kůže, který je charakterizovaný suchými, dobře ohraničenými, hyperpigmentovanými a lichenifikovanými plaky ( tak označujeme vyvýšené okrsky o průměru větším než 10 milimetrů se zhrubělou kůží s akcentovanou strukturou, které jsou hnědé barvy ). Tyto plaky jsou oválného, nepravidelného nebo polygonálního tvaru s tvorbou šupin.
Onemocnění lichen simplex může mít u pacienta silnou psychogenní komponentu ( tedy bývá výrazný psychický vliv ). Naopak se zdá, že alergie nehraje při vzniku této choroby žádnou roli. Ženy bývají postiženy mnohem častěji než muži, začátek choroby bývá většinou v období mezi 20. a 50. rokem věku jedince. Ložiska kožních postižení jsou velice běžné mezi obyvateli Asie a také u amerických Indiánů.
Charakteristický klinický obraz onemocnění lichen simplex u pacienta je představován přítomností plně rozvinutých plaků na kůži. Přitom plně rozvinutá plaka má zevní zónu tvořenou z drobných hnědavých papul ( papula neboli pupínek je solidní, vyvýšené ložisko postižení, zpravidla o průměru menším než 10 milimetrů ) a centrální zónu utvořenou ze splývajících papul pokrytých šupinami. Jedinec trpící onemocněním lichen simplex mívá velmi často pruritus ani ( což znamená svědění v okolí konečníku a řitního otvoru ) a pruritus vulvae ( tj. svědění vnější části pohlavního ústrojí žen ). Okrsky postižené kůže u pacienta trpícího lichen simplex mohou být také v některých případech pouze červené, vlhké a hyperpigmentované anebo mohou zevně vyhlížet i zcela normálně. V naprosté většině případů probíhá onemocnění lichen simplex chronicky ( tj. dlouhodobě ). Po předchozím podráždění anebo dokonce i bez zjevné příčiny začne náhle postiženého pacienta určitý okrsek kůže opětovně svědit. Hlavně bývá postižena okcipitální oblast ( tedy tylní krajina na hlavě ), časté je rovněž postižení paží a nohou, zejména v oblasti kotníků. Úporné škrábání přináší pacientovi zpravidla přechodnou úlevu, ale svědění se po určitém časovém intervalu objeví znovu. Stres a duševní napětí jedince pocit svědění výrazně zhoršují, a ze škrábání se může stát i podvědomý zlozvyk ( tedy prováděný mimovolně, nekontrolovaně ).
Stanovení správné diagnózy postižení pacienta onemocněním lichen simplex je založeno na pečlivém klinickém fyzikálním vyšetření postiženého jedince a pátrání po projevech typických klinických nálezů ( jak jsou výše uvedeny ). K diagnóze v naprosté většině případů dostačuje inspekce ( tedy zevní prohlídka těla pacienta ), ale je třeba nejprve vyloučit také jiné vyvolávající příčiny, protože svědění bez zjevného kožního onemocnění se může objevit u pacientů s mnoha nejrůznějšími celkovými chorobami. Pruritus ani a vulvae ( vysvětlení viz výše ) je většinou idiopatický ( tedy vzniká z doposud neznámé příčiny ), ale může být způsoben i roupy či trichomonádami ( tj. různými cizopasníky ), dále hemoroidy ( což jsou výdutě, které vznikají rozšířením povrchovým podkožních žil probíhajících pod kůží v okolí řitního otvoru a žilních pletení probíhajících ve stěně análního tedy konečníkového kanálu, provázené vazivovými změnami ), lokálními fisurami ( tedy bolestivými trhlinami zpravidla v oblasti análního kanálu ), kvasinkovými infekcemi, přítomností bradavic, kontaktní dermatitidou ( tak se označuje zánětlivý stav kůže, projevující se jako erytematózní tj. začervenalá a svědivá kožní ložiska, které se vyskytují po kontaktu s cizí, dráždivou látkou ) a v některých případech také psoriázou ( psoriáza je chronické, zánětlivé, kožní, autoimunitní onemocnění, které se projevuje výsevem rudých či nachových, ostře ohraničených ložisek s nánosem stříbřitých šupin na kůži ). Mezi neobvyklé, ale velmi důležité příčiny zánětu kůže v okolí konečníku nebo vulvy patří extramamární Pagetova choroba ( tak se označuje vzácný karcinom vyskytující se nejčastěji u žen po menopauze, postiženy bývají především lokality s apokrinními potními žlázami ), Bowenova choroba ( což je označení pro vzácnou formu intraepidermálního karcinomu, tedy maligního = zhoubného nádoru keratinocytů, to jsou buňky pokožky epidermis produkující kreatin ) a onemocnění lichen sclerosus et atrophicus ( což je chronické, často recidivující onemocnění kůže ).
Pro léčení pacienta trpícího onemocněním lichen simplex je důležitý pohovor nemocného s ošetřujícím lékařem. Pro pacienta je totiž velmi důležité si uvědomit, že škrábání a drbání kožní změny vyvolává. Svědění je možné zmírňovat podáváním léků. Zdaleka nejúčinnějšími léky jsou lokálně použité hormonální léky ze skupiny glukokortikoidů. Možnou lokální aplikací těchto léků je přímé vtírání glukokortikoidů na postižená kožní místa ve formě krémů, ale chirurgická rouška impregnovaná roztokem léku flurandrenolidu, kterou přiložíme každé ráno na postiženou oblast kůže a každý večer ji vyměníme, může být pro pacienta prospěšnější, protože navíc zabraňuje škrábání. Malé oblasti postižené kůže se mohou lokálně injekční stříkačkou infiltrovat dlouhodobě působícím hormonálním lékem ze skupiny glukokortikoidů, například se používá lék triamcinolonacetonid v koncentraci 2,5 miligramů v jednom mililitru ( získané zředěním ve fyziologickém roztoku ) a v dávce 0,3 mililitru na 1 centimetr čtvereční postiženého okrsku kůže. Přitom aplikace tohoto léku se může opakovat každý třetí anebo čtvrtý týden. Užitečný pro léčbu může být i ústy podávaný lék chlorpromazin nebo doxepin, který je podávaný pacientovi postiženému onemocněním lichen simplex každý den večer před spaním, a sice zpočátku v dávce 10 miligramů denně. Přitom každodenní dávku těchto léků lze postupně zvyšovat na 25 až 50 miligramů denně, jestliže ovšem pacient léky dobře toleruje. Pruritus ani nebo pruritus vulvae ( vysvětlení viz výše ) se léčí nejlépe lokálně aplikovaným hydrokortizonovým krémem, používaným 3krát denně.
Aplikovaný krém se může u pacienta překrýt natřením zinkooxidovou pastou jako protektivem ( tedy ochranou vrstvou ), která se dá posléze odstranit s použitím minerálního oleje. Pacienta je při tomto způsobu léčby pruritusu ani nebo pruritusu vulvae ovšem nutné upozornit, že se po vyprázdnění na toaletě nesmí vehementně třít toaletním papírem. Je také nezbytné nejdříve odstranit jiné příčiny, například může být potřeba vymýtit případné cizopasníky – například roupy nebo je třeba odstranit bradavice vyskytující se v této lokalitě. Hemoroidy nebo hypertrofické kožní řasy je třeba odstranit a případné fisury v oblasti řitního kanálu ( tedy bolestivé trhliny ) je nutno chirurgicky upravit, pokud jsou chronické. Ani provedení veškerých těchto opatření však v některých případech nepostačuje k vyléčení pruritusu ani, protože vyvolávající příčina svědění je v celé řadě případů neznámá.