Natriuretickými peptidy nazýváme skupinu tří základních sloučenin nesoucích význam při selhávání, nebo přetížení srdce. Tyto peptidy zvyšují vylučování sodíku do moči, což má za důsledek zvýšený výdej moči, snížení krevního tlaku a objemové zátěže srdce.
Zjišťování hladiny natriuretických peptidů je poměrně obvyklé biochemické vyšetření nesoucí velký význam zvláště pro interní lékaře. V praxi je nejvýznamnější určování tzv. rekurzoru natriuretického peptidu B, který je známý také pod zkratkou NT-proBNP. Normální hodnoty NT-proBNP jsou nestálé a každá biochemická laboratoř má normu stanovenou jinak (cca 0-700 pikogramů na mililitr [pg/ml]), vyvození závěrů z naměřených hodnot také do značné míry závisí na zkušenostech vyšetřujícího lékaře.
Zvýšené NT-proBNP v krvi se objevuje u všech situací, které mají za následek přetížení srdce. U závažnějších forem srdečního selhání, infarktu myokardu, významnějších plicních embolií, plicní hypertenzi a plicního srdce pak zaznamenáváme významně zvýšené hladiny NT-proBNP. Zvýšené NT-proBNP také můžeme zaznamenat u stavů, které s onemocněním srdce nemají nic společného.
Příkladem, kdy se provádí test na NT-proBNP jsou jedinci, kteří přichází s dušností, u které chceme potvrdit nebo vyvrátit jako příčinu selhávání srdce. Takoví pacienti si obvykle stěžují na to, že se zničeho nic začali zadýchávat. Pokud u pacienta vyjde hodnota NT-proBNP nízká, není pravděpodobné, že by dušnost byla zapříčiněna právě srdečním selháním.
Další významnou situací pro vyšetření NT-proBNP je ambulantní sledování chronických kardiaků se srdečním selháváním, o kterém již předem víme. Nicméně pokud má pacient již klinické projevy srdečního selhávání je vyšetření NT-proBNP prakticky zbytečné, jelikož jeho zvýšené hodnoty můžeme očekávat, léčba se dále většinou řídí klinickým stavem pacienta.
Při akutní plicní embolii je NT-proBNP také vhodné vyšetřit, protože v případě, že bude zvýšené, můžeme předpokládat, že embolie má vliv na průtok krve mezi plícemi a srdcem a souvisejícím přetížením pravé poloviny srdce. Dle výsledku pak můžeme lépe rozhodnout o dalším postupu.
Není však výjimkou, že vyšetření NT-proBNP (respektive i dalších natriuretických peptidů) ukáže falešně pozitivní nebo negativní výsledky. Toto se nejčastěji děje u pacientů obézních, u pacientů s jaterní cirhózou, u jedinců se septickými stavy a u nemocných s akutním, nebo chronickým selháváním ledvin, u kterých se vytvořené NT-proBNP ve snížené míře filtruje do moči.