Koronarografie je zobrazovací vyšetřovací metoda, díky které může lékař prohlédnout a zhodnotit koronární neboli věnčité tepny pacienta. Při zobrazování je použit rentgen a kontrastní látka. Vyšetření je vhodné pro pacienty, u nichž existuje podezření na zúžení či uzávěr věnčitých cév. Jde o invazivní metodu, po níž je pacient krátkodobě hospitalizován, aby se předešlo případným komplikacím.
Věnčité tepny mají za úkol zásobovat naše srdce krví. Jestliže dojde k jejich zúžení nebo úplnému uzavření, přestanou do srdce proudit živiny i krev a nastává srdeční ischemie. Nedojde-li rychle k opětovnému toku, srdeční buňky odumřou a dojde k infarktu. Označení koronární tepny vzniklo z latinského slova corona, v češtině věnec, protože takový tvar kolem srdce tepny svírají. Odtud pak byl odvozen i český ekvivalent věnčité tepny.
Vznik koronarografie umožnila až katetrizace neboli zavedení katétru do srdce, což bylo provedeno na konci 20. let 20. století v Německu. Katetrizaci poprvé aplikoval lékař Werner Forssmann sám na sobě. Jako samostatná vyšetřovací metoda se koronarografie rozvinula v 60. letech na základě nové techniky umožňující zavedení katétru do odstupů koronárních tepen z aorty.
O provedení koronarografie rozhoduje vždy kardiolog a toto vyšetření doporučuje pacientům s podezřením na zúžení a uzávěr věnčitých tepen, což bývá důsledek kornatění neboli aterosklerózy. Kontrastní vyšetření věnčitých cév lze doporučit také na základě anamnézy, projevujících se symptomů nebo na základě výsledků předchozích vyšetření.
Mezi symptomy zúžení žil patří bolest na hrudi objevující se při námaze, při uzávěru pak dochází k srdečnímu infarktu. Koronarografie dokáže zobrazit průsvit koronárních tepen a odhalit zúžená místa či uzávěry cév, stejně jako poskytne lékaři informace o tom, jak je zúžení závažné. Koronarografie se doporučuje při vrozených či získaných srdečních chorobách, zvláště v případě vad chlopní srdce.
Termín vyšetření je stanoven vždy předem. Lékař by měl při objednání termínu sdělit pacientovi veškeré informace o průběhu, rozsahu vyšetření i dalším léčebném postupu. Koronarografie patří mezi invazivní vyšetřovací metody, a proto je nutná krátkodobá hospitalizace pacienta. Před vyšetřením je nutné navštívit také praktického doktora kvůli předoperačnímu vyšetření. Doktor zhodnotí celkový zdravotní stav pacienta a provede vyšetření na krvácivost i srážlivost. Součástí předoperačního vyšetření je i závěrečná zpráva, která uvádí prodělané nemoci i úrazy, pravidelně užívané léky, alergie i výsledky vyšetření. Tuto zprávu odevzdává pacient při příjmu do nemocnice.
Na vyšetření musí být pacient na lačno, od půlnoci nesmí jíst ani kouřit, avšak na pravidelný pitný režim nezapomíná. Pacientovi jsou podány tišící léky a léky na ředění krve. Místo, kde bude zaveden katétr, musí být navíc oholené. Dámy si pak nezapomenou odlakovat nehty a před zákrokem odloží šperky, rovněž je nutné vyjmout kontaktní čočky a zubní náhradu. Pacient si před vyšetřením dojde na toaletu, aby měl prázdný močový měchýř.
Koronarografické vyšetření probíhá vždy za sterilních podmínek ve speciálně vybaveném sálu, v němž nechybí rentgen s obrazovkou ani zařízení monitorující základní životní funkce pacienta. Vyšetřovaná osoba při koronarografii leží a vyšetření zabere cca půlhodinku, během které je po celou dobu monitorována činnost srdce pacienta prostřednictvím EKG. Svody jsou umístěny na hrudi a na prst pacienta je rovněž umístěno čidlo, pomocí kterého je trvale kontrolováno okysličení krve. Pacient by měl klidně dýchat a snaží se nehýbat.
Vpich pro katétr je prováděn obvykle do pravého třísla, kudy vede stehenní tepna. Případně lze katétr zavést také do levého třísla, do loketní jamky, kudy vede loketní tepna, či přes paži do pažní tepny. Místo je před samotným vpichem řádně vydezinfikováno a lokálně znecitlivěno. Následuje zavedení katétru a aplikace kontrastní látky, přičemž katétr je vždy zaveden aortou až na začátek věnčité cévy. Aplikování kontrastní látky není nijak bolestivé, pacienti při něm většinou pociťují rozlévající se teplo. Díky kontrastní látce lze zobrazit průběh cévy i její průsvit, takže lékaři pak mohou objevit zúžení či uzávěr cévy, což je vždy zaznamenáno také na snímku. Po celou dobu zavádění i vyndávání katétru lékař vše kontroluje pomocí rentgenu.
Nejprve lékaři vyjmou katétr i dutou jehlu a dané místo stlačí sáčkem písku a tlakovým obvazem, aby předešli krvácení. Po koronarografii je nutný během následujících 6−8 hodin naprostý klid na lůžku, pacient si nemůže dojít ani na toaletu. Po celou dobu je pak pod dohledem lékařů. Přijímat tekutiny a jídlo pacient po koronarografii může. Neobjeví-li se žádné komplikace, odchází pacient následující den do domácího ošetřování. I doma však musí být v klidu kvůli správnému zahojení místa vpichu.
Předběžné výsledky má lékař k dispozici již po vyšetření. Rentgenové snímky následně zhodnotí a interpretuje zkušený radiolog nejpozději do následujícího dne. Již během koronarografie se může lékař rozhodnout přistoupit k léčebnému zásahu, kterým bývá v případě zúžení či uzávěru cévy její rozšíření balonkem. Součástí bývá i zavedení stentu neboli kovové výztuže, což slouží ke snížení rizika v případě opakovaného zúžení. Toto řešení, tzv. perkutánní koronární intervence, zároveň představuje nejúčinnější léčebný zákrok u probíhajícího infarktu srdce.
Mezi další terapeutické metody patří i chirurgické řešení, jako je například bypass neboli přemostění uzavřeného místa. Využít lze i tzv. medikamentózní léčbu, při níž je sraženina rozpuštěna léky nebo je ovlivněn aterosklerotický plát.
Zdravotní komplikace se při koronarografii vyskytují jen zřídka. Riziko představuje například krvácení v místě vpichu, na vině však v tom případě bývá sám pacient, který nedodrží doporučený klid na lůžku, takže stlačení daného místa není dostatečné. V místě krvácení se objeví modřina a řešením jsou studené obklady, klid a kontroly u lékaře.
Z obdobných důvodů může dojít i k poranění tepny, v tom případě je na místo vpichu aplikován tlakový obvaz a přiložena zátěž, někdy lze tento problém řešit i sešitím.
Emailu
Zaregistrovat se
