Při koncentračním pokusu jsou vyšetřovány ledviny pacienta, především jejich schopnost vytvářet koncentrovanou moč. Zkoumána je funkce ledvinových kanálků, a proto je vyšetření vhodné u pacientů, které trápí zvýšená produkce moči, tzv. polyurie, jež bývá doprovázena i abnormální žízní (polydipsie). Koncentrační schopnost moči lze vyšetřit několika způsoby, v současné době se nejčastěji u dospělých pacientů používá adiuretinový test, u dětí je vyšetření upraveno. Možností je i klasický koncentrační pokus. Tato vyšetření vyžadují hospitalizaci.
Koncentrační test nelze provádět u dehydratovaných lidí, nebezpečný může být i u pacientů s retencí tekutin či rozvratem vnitřního prostředí. Koncentrační pokus není rovněž vhodný pro pacienty s nedostatečností ledvin. Jestliže se před plánovaným vyšetřením objeví akutní choroba, je nutné koncentrační pokus odložit.
V ledvinových tělískách neboli glomerulech je prostřednictvím přefiltrování krve vytvářena primární moč. Ta spíše než klasickou moč připomíná krevní plazmu bez bílkovin a tělo jí vytvoří okolo 170 litrů denně. Z glomerulů se primární moč dostává do ledvinových kanálků (tubulů). Zde dochází ke zpětnému vstřebání vody a některých látek do těla, zatímco určité látky jako například čpavek přidávají tubuly do moče.
Nezastupitelnou roli mají i hormony: zatímco aldosteron způsobuje pokles vylučování sodíku a nárůst vylučování draslíku, parathormon způsobuje pokles vylučování vápníku a nárůst vylučování fosforu. Ve sběracích kanálcích pak začne působit antidiuretický hormon, díky kterému se může voda vstřebávat prostřednictvím pórů ve stěnách. Z původních 170 litrů primární moče pak nakonec zbude asi 1,5 litru sekundární moče, která odchází z našeho těla.
Při tomto vyšetření nesmí pacient 24 až 36 hodin vůbec pít, vyvarovat se musí i jídel s vysokým obsahem vody, jako je zelenina a ovoce. Vyšetřovaná osoba odevzdává moč po 12 hodinách od zahájení testu, dále po 18, 24, 28 a 32 hodinách. Je zkoumán nejen objem moči, ale také její osmolalita. Jestliže je prokázána dostatečná koncentrační schopnost ledvin, bývá test ukončen předčasně. Po skončení koncentračního pokusu následuje odběr krve a rozbor osmolality séra. Tak lze určit tzv. osmotický index, který je výsledkem podílu osmolality moče a osmolality séra.
Adiuretinový test představuje méně zatěžující formu vyšetření, neboť nezahrnuje odpírání tekutin ani čekání na vzestup osmolality plazmy a osmolality moči. Název DDAVP testu vychází z uměle vytvořené látky (desmopresin,1-desamino-8-D-arginin-vazopresin) napodobující antidiuretický hormon. Aplikován je ve formě nosních kapek a má obdobnou funkci jako antidiuretický hormon, tedy zabudovává póry, jejichž prostřednictvím se může zpětně vstřebávat voda do těla, čímž je moč koncentrovanější.
Při adiuretinovém testu stoupá vyšetřovaným osobám krevní tlak, což může být pro pacienty s hypertenzí nebezpečné. Proto je při vyšetření krevní tlak monitorován.
Před plánovaným vyšetřením je nutné se naposledy najíst v 6 hodin večer. Volíme pouze nevodnaté potraviny a jídlo nezapíjíme. Pacient nesmí pít ani v noci a bez tekutin vydrží do dalšího dne do 11 hodin. V některých případech je doporučeno vysadit pravidelně užívané léky, které by mohly oslabit účinek adiuretinu na ledviny. Nevhodná kombinace léků a adiuretinu navíc může krevní tlak pacienta ještě zvyšovat.
Pokud trpíte rýmou či máte ucpaný nos, nezapomeňte to sdělit svému lékaři. Adiuretin se totiž nejčastěji podává ve formě nosních kapek a je nutné, aby byl nos průchodný.
Od 6 hodin večer pacient nepije ani nejí a ráno v 7 hodin odevzdá svůj první vzorek moči. Následuje aplikace 2 kapek adiuretinu do nosu, v některých případech jej lze podávat i pod jazyk či prostřednictvím injekce. Pacient stále nepije a každou hodinu odevzdává další vzorek moči, který putuje do laboratoře. Zde je při rozboru určena osmolalita moči.
Normální hodnoty osmolality jsou stanoveny pro každou věkovou kategorii zvlášť. Dosáhne-li pacient požadované hodnoty již v průběhu testu, bývá test předčasně ukončen. V případě, že se tak nestane, dojde ke skončení testu v 11 hodin odběrem krve. Ten probíhá kvůli určení osmolality krve, neboť i tato hodnota musí být známa pro stanovení osmotického indexu.
Výsledky vyšetření jsou známy krátce po ukončení koncentračního pokusu a lékař je interpretuje v závislosti na tabulkových hodnotách dle věku vyšetřované osoby. Obecně platí, že čím je člověk starší, tím klesá koncentrační schopnost jeho ledvin. Níže uvádíme tabulku s běžnými hodnotami osmolality pro každou věkovou kategorii. Osmolalita udává, kolik osmoticky aktivních látek, jež za sebou táhnou vodu jako například projímadla, se v dané tekutině nachází.
| Věková kategorie | Osmolalita moči v mmol na kilogram vody |
| 15−20 | > 970 |
| 21−30 | > 940 |
| 31−40 | > 940 |
| 41−50 | > 940 |
| 51−60 | > 830 |
| 61−70 | > 790 |
| 71−80 | > 780 |
Hodnota osmolality krve by měla být 280 mmol/kg vody, zatímco hodnota osmolality moči by se měla pohybovat v rozmezí 600−1100 mmol/kg vody. Jestliže přijmeme velké množství tekutin, začne naše tělo osmotickými látkami šetřit, a osmolalita moči tak klesá až na 40 mmol/kg vody. Při koncentračním testu náš organismus šetří vodu, čímž je nuceno se zbavovat daných látek v menším objemu kapaliny.
Jestliže osmolalita vaší moči dosáhne tabulkových nebo i vyšších hodnot již v průběhu testu, může být koncentrační pokus předčasně ukončen. V případě, že jsou hodnoty nižší, než jaké uvádíme v tabulce, ale zároveň vyšší než 600 mmol/kg vody, je koncentrační schopnost vašich ledvin lehce snížena. Pokud jsou hodnoty v rozmezí 400−600 mmol/kg, trpíte středně těžkou poruchou koncentrační schopnosti. Hodnoty nižší než 400 mmol/kg znamenají těžkou poruchu.
Emailu
Zaregistrovat se
