Kardiotokografie, které se přezdívá také jako pásy či monitoring, je metoda, při níž je monitorována srdeční činnost plodu a rovněž děložní kontrakce. Výsledky monitorování jsou zaznamenávány do grafu, jenž je pro lékaře důležitým ukazatelem stavu dítěte. Kardiotokografie je zcela bezbolestná a nijak nezatěžuje ani vyšetřovanou ženu, ani její nenarozené dítě. Pomocí této metody lze odhalit poruchu činnosti dělohy i nitroděložní ohrožení plodu nedostatečným přísunem kyslíku. Na základě výsledků kardiotokografie tak může lékař včas zareagovat a provést vhodné kroky, které předejdou vážným komplikacím.
Tato metoda patří mezi nejběžnější vyšetření stavu plodu v děloze ženy. Poprvé byla použita již v 60. letech 20. století a její výsledky jsou pro ošetřujícího lékaře velmi cenné.
Vyšetření je prováděno pomocí kardiotokografu, který monitoruje činnost srdce a pohyby nenarozeného dítěte, ale také děložní kontrakce a reakce plodu. Výsledky monitoringu se promítají do grafu o dvou křivkách, z nichž ta horní zobrazuje tep srdce plodu, zatímco ta dolní zaznamenává aktivitu dělohy. Pohyby nenarozeného dítěte jsou pak promítnuty ve formě šipek či čárek mezi oběma křivkami.
Interpretace grafu je vždy závislá na proměně v čase. Pomocí grafu lze odhalit špatný stav plodu a jeho ohrožení, na což lékař zareaguje vhodnými opatřeními. Nepravidelnosti srdečních ozev pak lze zachytit nejen opticky, ale u některých přístrojů rovnou akusticky. V současnosti jsou k dispozici již i takové snímače, které nemusí být propojeny s přístrojem, čímž umožňují těhotné ženě volný pohyb.
Vyšetření patří mezi běžné a základní metody a provádí se vždy ke konci těhotenství, zhruba od 32. týdne. Kardiotokografie je prováděna během lékařské kontroly jednou za dva týdny, od 36. týdne těhotenství již každý týden. Pokud žena přenáší, provádí lékař tento monitoring každý druhý den, v případě komplikací i častěji. Kardiotokografie má nezastupitelnou roli i během samotného porodu, neboť pomocí tohoto vyšetření může lékař sledovat stav miminka a jeho reakce na činnost dělohy.
Před tímto vyšetřením není nutné dodržovat žádný zvláštní režim, neexistuje žádné omezení na jídlo, pití či užívané léky. Těhotným ženám pak doporučujeme se před kardiotokografií trochu najíst, čímž se zvýší pohyby plodu a zároveň sníží riziko, že bude nenarozené dítě během monitoringu spát. Při kardiotokografii je nutné mít obnažené břicho, neboť jsou na něj pokládány snímací sondy. Proto doporučujeme těhotným ženám zvolit před tímto vyšetřením vhodné oblečení.
Jestliže není kardiotokograf součástí ordinace vašeho gynekologa, je nutné na vyšetření docházet jinam. S sebou si nezapomeňte vzít těhotenskou průkazku a doporučení na vyšetření od vašeho ženského lékaře.
Kardiotokografie je prováděna vleže na boku či v polosedu, při první době porodní lze při vyšetření navíc i chodit. Polohu vleže na zádech nedoporučujeme ke konci těhotenství kvůli syndromu dolní duté žíly a volíme raději polohu na levém boku. Plod totiž může tlačit dolní dutou žílu, kvůli čemuž je snížen žilní návrat krve k srdci, což může způsobit u těhotné ženy kolaps.
Jakmile žena zaujme vhodnou polohu k vyšetření, je nutné obnažit břicho. Okolo něj jsou pak připnuty dva elastické pásy a pod ně zasunuta sonda. Zatímco jeden pás je na vrchu dělohy a monitoruje intenzitu, frekvenci a pravidelnost kontrakcí, druhý pás je umístěn pod břichem a snímá srdeční činnost plodu a reakci na kontrakce. Kardiotokografie trvá v průměru 20 minut až půlhodinku, a to i v případě dvojčat, neboť současná vyspělá technologie snímá bez problémů činnost obou nenarozených dětí.
Sondy jsou poměrně citlivé, zvláště ta, která monitoruje tep dítěte, a proto je nutné, aby byla vyšetřovaná žena v klidu a neměnila rychle polohu. Je běžné, že se v průběhu vyšetření mění i umístění sond v závislosti na pohybové aktivitě dítěte.
Existují dva typy vyšetření, zevní a vnitřní. Při zevní kardiotokografii je srdeční aktivita i činnost dělohy snímána vnějšími sondami, které jsou umístěny na břiše.Vnitřní kardiotokografie je prováděna až během porodu, respektive po odtoku plodové vody. Při této metodě zavede lékař elektrodu pochvou až k hlavičce dítěte, ale není to nic nebezpečného nebo zatěžujícího. Při postupujícím porodu je pak elektroda odstraněna.
Obvykle se používají obě metody, přičemž vnitřní kardiotokografie sleduje činnost srdce dítěte, zatímco ta zevní snímá činnost dělohy. Při přenášení nebo v předpokládaném termínu porodu lze použít i zátěžovou kardiotokografii, při níž je za pomoci léků děloha stimulována k aktivitě. Toto vyšetření odhalí připravenost dělohy k porodu a rovněž i to, jak dítě reaguje na kontrakce.
Vyšetření nevyžaduje žádný speciální režim či opatření. Je-li vše v pořádku a výsledek je negativní, odchází žena domů a věnuje se běžným denním činnostem. Pokud je výsledek pozitivní, znamená to, že kardiotokograf odhalil nějaké nesrovnalosti. Lékař pak opakuje vyšetření nebo doporučí ultrazvuk.
Kardiotokografie snímá následující ukazatele:
Výsledky kardiotokografie jsou k dispozici ihned, a není-li něco v pořádku, mohou na to lékaři okamžitě reagovat.
Ne vždy jsou výsledky kardiotokografie přesné, což bývá dáno posunem dítěte mimo snímací sondu. Výjimkou nebývá ani falešně pozitivní výsledek, při němž kardiotokograf signalizuje potíže, které ve skutečnosti nejsou. V takových případech může lékař kardiotokografii opakovat nebo doporučit další vyšetření.
Jsou-li pozitivní výsledky potvrzeny, může lékař doporučit porod prostřednictvím císařského řezu, ukončení těhotenství či urychlení porodu za pomoci léků.
Emailu
Zaregistrovat se
