Foniatrie je lékařský vědní obor, který zkoumá nejen nejrůznější poruchy sluchu i hlasu, ale předmětem jeho zájmu jsou rovněž řečové vady. Řeč definujeme jako uspořádaný systém znaků, jež jsou v naší mysli zastoupeny konkrétními jevy. Řeč, stejně jako jiné zvuky zaznamenáváme prostřednictvím jednoho z našich smyslů, sluchu. Sluchovým orgánem je pak zevní i vnitřní ucho, která mají za úkol zachytit zvukovou vlnu. Hlas definujeme jako periodický zvuk, který je vytvářen prostřednictvím kmitajících hlasivek. Hlas lze popsat pomocí jeho frekvence neboli výšky, intenzity neboli hlasitosti a prostřednictvím jeho zabarvení.
Vady sluchu, hlasu či řeči nám pomáhá odstranit foniatr na základě výsledků z fyzikálního vyšetření a dalších. Důležitou roli hraje také anamnéza, která předchází samotnému vyšetření a lékař ji sestavuje na základě odpovědí pacienta. Obvykle se ho ptá na to, jaké má potíže, jak dlouho zdravotní problémy trvají, a zajímat ho bude i zaměstnání pacienta. Poté následuje fyzikální vyšetření, při kterém lékař pomocí zraku, ale také hmatu, sluchu i poklepáním prohlédne hlavu, krk a hrudník pacienta. Sluch pomůže vyšetřit i tzv. ladička tvořená kovovými destičkami, jež vydávají po rozkmitání zvuk. K orientačnímu vyšetření sluchu, krku i uší pak rovněž slouží otoskop neboli kovové ušní zrcátko. Jeden konec směřující do ucha pacienta vypadá jako kovová trubička, druhý konec otoskopu směřující k lékaři má tvar trychtýře. Všechna uvedená vyšetřená pak poskytnou lékaři dostatek informací, na jejichž základě stanoví diagnózu a léčebný postup či doporučí další vyšetření. K vyšetření sluchu poslouží i zobrazovací metody jako ultrazvuk, rentgen, magnetická rezonance či počítačová tomografie neboli CT, využít lze i moderních foniatrických metod. V některých případech může pomoci stanovit diagnózu i laboratorní vyšetření krve.
V současné době má široké využití například počítačová audiometrie, která odhalí konkrétní sluchovou vadu. K vyšetření sluchu jsou pak používány jednotlivé frekvence, a to už od těch nejhlubších tónů až po ty nejvyšší. Vše pak vyhodnocuje speciální přístroj, tzv. audiometr. Existuje rovněž slovní audiometrie, jejímž účelem je zjistit, jak dokáže pacient porozumět mluvenému slovu. Tato metoda se používá například pro kontrolu efektivity sluchadla. Vyšetření probíhá v tiché místnosti, kde má pacient za úkol zopakovat slova z audionahrávky. Přínos sluchadla pro pacienta je na základě tohoto vyšetření zhodnocen v procentech. Slovní audiometrie dále slouží i k rozlišení sluchových vad, které vznikají v uchu, od těch, co mají původ v mozkové kůře. Při tympanometrii je vyšetřováno střední ucho, lícní nerv i část mozkového kmene. Součástí vyšetření je měření tlaku před i za bubínkem v závislosti na vyslaném zvuku. Díky tympanometrii lze zkontrolovat celistvost bubínku nebo zhodnotit podtlak či přetlak ve středním uchu, stejně jako odhalit přítomnost hlenu a dalších tekutin ve středouší. Všechny uvedené znaky mohou snižovat funkci sluchu. Pro zhodnocení reflexů středoušních kmenů je nutné posunout vyšetření do mozkového kmene. Všechny informace získané z vyšetření jsou nutné pro správné nastavení parametrů na sluchadlech. Lékař však musí počítat i se zesilujícím efektem zvukovodu či délkou a tvarem použité ušní vložky. Vyšetření hraje důležitou roli obzvláště v případě dětí.
Foniatrické vyšetření doporučí lékař pacientům s podezřením na převodní, nebo percepční sluchovou poruchu. V případě převodní poruchy se problém nachází ve středním uchu tvořeném kovadlinkou, kladívkem a třmínkem. Při percepční poruše je naopak postiženo vnitřní ucho tvořené kostěným a blanitým hlemýžděm. Foniatrické vyšetření je doporučováno rovněž pacientům s hlasovou poruchou, která může být buď funkční, nebo organická. V případě organické poruchy je na vině chorobná změna hlasivek, zatímco za funkční hlasovou poruchu může vadná funkce. Ta může souviset z přemáhání hlasivek, ke kterému dochází například u zpěváků či učitelů. Jsou-li hlasivky dlouhodobě přemáhány, může dojít i ke změně na hlasivkách neboli hlasovým uzlíkům. Foniatrické vyšetření je vhodné i pro pacienty s řečovými poruchami, jejichž příčiny bývají různé. Řečovými poruchami se pak detailněji zabývá logopedie.
Všechny uvedené vyšetřovací metody jsou nebolestivé, a proto se foniatrického vyšetření pacienti nemusejí vůbec obávat. V některých případech, jako je vyšetření ve zvukové komoře a další, je nutná aktivní spolupráce pacienta. Ti by tak měli být na vyšetření odpočatí a v klidu.
Žádné jiné metody nedokážou foniatrické vyšetření adekvátně nahradit.
Emailu
Zaregistrovat se
