Coombsův test

Přímý Coombsův test

Přímý Coombsův test se provádí u jedinců s probíhající hemolýzou v případě, kdy je třeba potvrdit, zda jsou na červených krvinkách navázané protilátky, které je poškozují. Toto se děje například u autoimunitní hemolytické anémie.

Test se provádí na žilní krvi, odebrané pacientovi tak, že je oddělena krevní plazma a červené krvinky. V podstatě je pak k červeným krvinkám přidána protilátka proti imunoglobulinům (lidským protilátkám), v případě, že jsou na erytrocytech navázány imunoglobuliny, podaná protilátka je na ně navázána a způsobí následné shluknutí erytrocytů.

Pozitivní Coombsův test tedy znamená přítomnost navázaných protilátek, které poškozují červené krvinky. Děje se tak u autoimunitních chorob (např. systémový lupus erythematosus), zejména však u již zmiňované autoimunitní hemolytické anémie.

Nepřímý Coombsův test

Nepřímý Coombsův test rovněž ukáže přítomnost protilátek proti červeným krvinkám, ale na rozdíl od přímého testu pouze těch, které se nalézají v krevní plazmě, ne tedy navázaných na krvinky. Tyto protilátky tedy nepoškozují krvinky daného jedince, ale mohou v případě styku s nimi napadnout krvinky cizí. Vyšetření probíhá na séru pacienta, které neobsahuje červené krvinky, k němu se následně přidají červené krvinky určitého typu, pokud sérum obsahuje protilátky proti tomuto typu krvinek, krvinky se v důsledku navázání protilátek shluknou.

V případě, že nepřímý Coombsův test vyjde pozitivně, zjistíme, že jsou v séru protilátky, které mohou napadat určitý typ červených krvinek. Nepřímý Coombsův test se využívá převážně u transfuzí u gravidních pacientek. Důležitý je hlavně u těhotných žen, které jsou Rh negativní, protilátky těchto žen mohou projít placentou a následně napadat červené krvinky plodu a zapříčinit tak tzv. hemolytickou nemoc novorozence.