Onemocnění trachom je chronická konjunktivitida (tj. zánět spojivek) vyvolaný mikroorganizmem Chlamydia trachomatis. Onemocnění trachom je charakterizováno progresivními opětovnými vzplanutími choroby střídané s obdobími bez klinických příznaků. Dochází k folikulární hyperplazii (tj. zmnožení buněk ve tkáni) pod spojivkou, vaskularizaci oční rohovky (tj. prorůstáním krevních cév do oční rohovky) a jizvením spojivky, rohovky a víček.
Toto onemocnění je stále endemické v chudobou postižených částech suchých, horkých středomořských zemích a dálného východu. Nejnakažlivější je onemocnění v časných stadiích a přenáší se kontaktem z oka do oka, nebo rukou do oka, mouchami létajícími do očí, nebo sdílením kontaminovaných předmětů (například ručníky, kapesníky a podobně). Infekčním vyvolavatelem onemocnění trachom je kmen Chlamydia trachomatis, který je příbuzný s mikroorganizmem, který vyvolává onemocnění psitakózou a lymfogranuloma venereum.
Po inkubační době (tedy po časovém období od nákazy do propuknutí choroby), která trvá asi sedm dní, obvykle vzniká překrvení očních spojivek, otok očních víček, světloplachost a slzení, většinou v obou očích. Malé folikuly vzniknou ve spojivce horního víčka o 7 až 10 dní později a postupně jich přibývá a zvětšují se po další 3 až 4 týdny a vytvářejí žlutavě šedé semitransparentní granulace připomínající zrno, obklopené zánětlivými papilami.
V tomto stadiu onemocnění začíná vytváření tzv. pannusu (jako pannus se označuje prorůstání cévnaté tkáně spojivky do rohovky, která za normálních okolností žádné cévy neobsahuje, dochází tak k postupnému narušení její průzračnosti a k povrchové vaskularizaci rohovky). Stadium folikulární hypertrofie a pannu může trvat od několika měsíců až i déle než jeden rok, v závislosti na odpovědi na léčbu. Nakonec může být postižena celá rohovka, a tím se zhorší vidění. V ojedinělých případech může pannus regredovat a rohovka se stane opět čirou bez jakékoliv léčby.
Jestliže není zahájena adekvátní léčba, nastává stadium jizvení, folikuly a papily se postupně zmenšují a jsou nahrazovány jizevnatou tkání, která často způsobuje entropium (entropium neboli vchlípení očního víčka směrem k oční kouli, při kterém okraj víčka s řasami směřuje proti povrchu očního bulbu) a zablokování slzných kanálků. Rohovka se zakaluje a její povrch se stane ztluštělým a slzení se sníží. Vředy se tvoří v ischemických oblastech pannusu (tedy v místech bez krevního zásobení). Po zhojení je spojivka hladká a šedavě bílé barvy. Rozsah zůstatkového zkalení rohovky a ztráta vidění je různá. Velmi často se rozvíjí druhotná bakteriální infekce, která následně přispívá k jizvení a chronicitě choroby.
Mikrorganizmus vyvolávající onemocnění trachom, a sice Chlamydia trachomatis, může být izolován a vypěstován v tkáňové kultuře při mikrobiologickém vyšetření. V počátečních stadiích choroby přítomnost bazofilních cytoplazmatických inkluzních tělísek v Giemsově barvení ve stěru spojivkového epitelu rozliší onemocnění trachom od jiného zánětlivého onemocnění očních spojivek. Inkluzní tělíska také vidíme při onemocnění inkluzní konjunktivitidou, ale vyvíjející se klinický obraz ji rozliší od trachomu.
Léčení pacienta postiženého onemocněním trachom s pomocí aplikace antibiotických tetracyklinových nebo erytromycinových očních mastí, které se lokálně natírají na postiženou spojivku 2 až 4krát denně po dobu 4 až 6 týdnů, je v naprosté většině případů účinné. Současně je vhodné podávat antibiotikum tetracyklin nebo erytromycin v tabletách ústy. V případě, že dojde k deformaci očních víček, je nutná jejich úprava chirurgickou léčbou, a sice operací.
Emailu
Zaregistrovat se
