Otrava olovem

Otrava olovem může být akutní nebo chronická. Akutní otrava olovem, ať již inhalační z nadýchání se koncentrovaných par nebo požitím rozpustných sloučenin olova (jako jsou octan nebo uhličitan) ústy, jsou dnes velmi vzácné.

Chronická otrava olovem, která se může vyskytnout v nejrůznějších druzích průmyslu, je daleko důležitější než otrava akutní. Chronická otrava olovem probíhá jako dlouhodobé onemocnění s opakovaným výskytem akutních epizod potíží, které mohou vyústit v chronické nevratné změny (například u dětí v poruchu kognitivních – tedy mozkových, poznávacích - funkcí a v dospělosti v progresivní onemocnění ledvin).

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Akutní otrava olovem může u člověka vzniknout, jestliže se nadýchá koncentrovaných par olova nebo jestliže ústy požije rozpustné sloučeniny olova (jako jsou octan nebo uhličitan). Chronická otrava olovem se nejčastěji vyskytuje v nejrůznějších druzích průmyslu. Mezi zdroje otravy s vysokým obsahem olova patří opakované požití odštěpků barev obsahujících olovo, dále zadržování v žaludku po jejich spolknutí takových kovových olověných předmětů, jako jsou olověné střely, závaží na závěsech, rybářská závaží, drobné ozdobné předměty a podobně. V žaludku se tyto olověné předměty pomalu rozpouští.

Dalším zdrojem otravy olovem může být kontaminace kyselých potravin nebo nápojů (jako jsou ovocné šťávy, limonády, rajčata, rajčatová šťáva, víno, mošt) při jejich uchovávání v keramických nádobách s glazurou obsahující olovo, dále také pálení dřeva natřeného olovnatými barvami nebo pálení obalů baterií v krbu nebo kamnech. Dalšími zdroji mohou být léčivé prostředky lidové medicíny užívající olovnaté sloučeniny, vlastnoručně doma vyrobené předměty (jako je keramické zboží s olovnatou glazurou, olovnaté sklo a podobně), dále podomácku vyráběná whisky nebo víno, vdechování zplodin olovnatého benzínu, profesionální expozice bez ochranných opatření (jako jsou respirátory, ventilace, snížení prašnosti prostředí).

Mezi zdroje s nízkým obsahem olova patří především olovem kontaminovaný prach a půda, které jsou spojovány se zatím bezpříznakovým nárůstem vstřebávání olova u dětí. Otravy olovem se mohou vyskytnout hlavně při výrobě akumulátorů, v olověných hutích, při výrobě olovnatých barev, při pokovování různých nádob, u natěračů, při výrobě plastických hmot a podobně. Jde především o páry a prach obsahující olovo. 

Chorobopis

Akutní otrava olovem se projeví u postiženého jedince následujícími příznaky: dostaví se kovová chuť v ústech, bolest v žaludku, zvracení, průjmy (stolice je někdy černá od vytvořeného sirníku). Za několik dní se objeví kolikovité bolesti v břiše a příznaky z poškození jater se žloutenkou nebo poškozením ledvin. Smrt může nastat za 3 až 4 dny.

Chronická otrava olovem naproti tomu probíhá zpočátku bez klinických příznaků. Riziko, že se projeví příznaky otravy olovem, vzrůstá se stoupající koncentrací olova v krvi nad 60 až 70 mikrogramů v jednom decilitru krve. Jestliže je obsah olova v celé krvi vyšší, než 100 mikrogramů v jednom decilitru je riziko encefalopatie (tj. porušení mozkových funkcí) vyšší, ale v konkrétním případě není odhadnutelné. U dětí, u kterých je koncentrace olova v celé krvi vyšší než 40 až 50 mikrogramů v jednom decilitru, stoupá riziko dlouhodobého zaostávání kognitivních (tj. mozkových poznávacích) funkcí. V některých případech bylo zjištěno, že tyto nežádoucí účinky mohou začínat již tehdy, pokud je koncentrace olova v celé krvi vyšší než 10 mikrogramů v jednom decilitru. U dospělých se může v průběhu několika týdnů nebo i delší doby vyvinout charakteristická posloupnost následujících klinických příznaků: změny osobnosti, bolesti hlavy, kovová chuť v ústech, nechutenství, neurčité břišní obtíže vrcholící zvracením, dále zácpa, kolikovitá břišní bolest. 

U malých dětí je nástup klinických příznaků zpravidla náhlý, vyskytuje se nucení na zvracení trvající 1 až 5 dní, ataktická chůze (tj. nejistá chůze o široké bázi, vrávorání do stran), křeče, poruchy vědomí, a konečně nezvládnutelné křeče a ztráta vědomí. Toto jsou projevy akutní encefalopatie a jsou vyvolávány primárně otokem mozku a může jim v období po několik týdnů předcházet podrážděnost a snížení aktivity dítěte při hraní. Vdechování sloučenin olova (jako jsou tetraethyl-olovo nebo tetramethyl-olovo) vyvolává různé příznaky s primárními projevy toxické psychózy (toxická psychóza je psychiatrické onemocnění, jedná se o psychotickou poruchu podobnou schizofrenii).

Rozpoznání/vyšetření

Jako u každé otravy, také u otravy olovem je zásadní především pomyslet na to, že se o toto postižení může jednat. Kromě klinických příznaků jsou zásadní informace o možnosti vzniklé otravy získané od pacienta nebo případných svědků.

Pokud jsou u nemocného zjištěny poruchy mozkových poznávacích funkcí, musí být nejprve vyloučeno, že se nejedná o jiné onemocnění mozku (jako jsou například záněty nebo nádory mozku nebo mozkových obalů). U dětí na možnost chronické otravy olovem je třeba pomýšlet ve všech případech, jestliže se u dítěte projevuje mentální retardace (mentální retardace, neboli mentální postižení, je trvalé snížení inteligence v důsledku poškození mozku), křeče, agresivní chování, opožděný vývoj nebo přetrvávají u dítěte zvláštní chuti.

Po odstranění nadměrné expozice (tj. dalšího přísunu olova do organizmu) mohou klinické příznaky u postiženého jedince samovolně ustoupit a mohou se znovu objevit pouze při dalším přísunu olova. Hypochromní mikrocytová anémie (tj. chudokrevnost – tedy nedostatek červených krvinek v organizmu) způsobená olovem se může vyskytovat současně s nedostatkem železa – jak u dětí, tak i u dospělých. Definitivní potvrzení diagnózy postižení pacienta otravou olovem ovšem vyžaduje laboratorní průkaz přítomnosti olova v krvi pacienta. Užitečným vyhledávacím testem, který odráží působení olova, je laboratorní stanovení „volného“ erytrocytového protoporfyrinu v krvi pacienta. Tento „volný“ erytrocytový protoporfyrin je citlivým indikátorem metabolicky aktivního olova, které se nachází v organizmu v měkkých tkáních a volně v kostech. Jeho hodnota je přímo úměrná toxickým účinkům olova na syntézu hemu (hem je prostetická skupina, tj. nebílkovinná složka, tzv. hemoproteinů, což jsou chemické struktury zajišťující v organizmu mnoho funkcí, zejména přenos a skladování kyslíku). Přestože to je dobrý screeningový test pro rutinní kontrolu vybrané rizikové skupiny dětí, mohou být zvýšené hodnoty „volného“ erytrocytového protoporfyrinu nalezeny také u různých stavů způsobených nedostatkem železa v těle.

Velmi prospěšné je rovněž stanovení celkového množství pacientem vyloučeného olova močí v průběhu prvního dne léčby s podáváním chelátů (viz. terapie). Diagnóza otravy olovem je potvrzena při nalezení poměru (mikrogramy vyloučeného olova ku miligramům aplikovaného CaEDTA, což je dvojsodná kalciová sůl kyseliny ethilendiamintetraoctové) vyšším než jedna. Vzorky krve a moči musí být od pacienta odebrány do bezolovnatých nádob. Abychom dostali odpovídající výsledky, musí být testy provedeny v laboratoři, která má zkušenosti se stanovováním hladiny olova. U pacientů s akutními klinickými příznaky musí ovšem být léčba chelatačními látkami (tedy látkami, které vychytávají olovo v organizmu a umožní jeho vyloučení z těla) zpravidla zahájena dříve, než jsou k dispozici výsledky laboratorní analýzy krve a moči. Předběžnou diagnózu lze stanovit na základě vyšetření odebrané kostní dřeně, kde se prokáže tzv. bazofilní tečkování na více než 60 procentech normoblastů, dále vyšetřením moči na přítomnost a koncentraci koproporfyrinu a delta-aminolevulové kyseliny, a u dětí provedením rentgenového vyšetření břicha a dlouhých kostí. Podezřelý je také nález střední glykosurie (tedy přítomnost cukru v moči ve vyšším množství).

Léčba

Při akutním požití sloučenin olova ústy je vhodné provést neprodleně výplach žaludku mlékem, bílky nebo tří procentním roztokem síranu sodného, pak se podává živočišné uhlí.

Jinak je léčba pacienta trpícího otravou olovem pouze symptomatická (tj. léčba je zaměřena na potlačení obtíží pacienta, které se projevují). K dispozici je také léčba s podáváním látek ze skupiny tzv. chelátů. Chelatační látky se váží v lidském organizmu s olovem a vytvářejí ve vodě rozpustné cheláty, které se následně vylučují močí (tím dochází ke zvyšování vyučování olova z těla močí). Sukcimer, známý také pod názvem DMSA (jedná se o mezo-2,3-dimerkaptojantarovou kyselinu) je lék pro léčení otravy olovem, který se podává ústy. V současnosti jsou indikována k léčení s podáváním tohoto léku děti, u nichž se objeví koncentrace olova v krvi vyšší než 45 mikrogramů v jednom decilitru, avšak až dosud byly klinické zkoušky omezeny a úplný rozsah indikací nebyl potvrzen pro řadu možných nežádoucích účinků. Doporučovaná doba léčby je 19 dní, déle trvající léčba se nedoporučuje.

Při postižení pacienta akutní encefalopatií vyvolané otravou olovem se doporučuje léčba podáváním jiných chelatačních látek, a sice dimerkaprolem a CaEDTA, což je dvojsodná kalciová sůl kyseliny ethilendiamintetraoctové. Tyto látky se podávají v přesném dávkovacím schématu injekčně hluboko nitrosvalově. Léčba těmito látkami by měla být zahájena, až jakmile se u pacienta obnoví normální tvorba moči, a léčení nemá být delší než 5 dní, aby se zabránilo snížení nezbytných tělesných zásob kovových prvků, především zinku.

U pacientů s chronickou otravou olovem (u kterých je zjištěná hladina olova 70 až 100 mikrogramů v jednom decilitru v celé krvi), ale bez klinických příznaků, nebo u pacientů s velmi mírnými příznaky je třeba dávkovací schéma těchto chelatačních látek upravit. Pacienti, kteří jsou léčeni látkou dimerkaprolem, by měli současně dostávat dostatečnou dávku tekutin (ať již ústy nebo v infúzích do žíly), aby se zabránilo zvracení, které bývá často tímto lékem vyvoláváno. Krátké léčebné cykly chelatační terapie jsou zpravidla spojeny s opětovným vzestupem hladiny olova v krvi nemocného, což je způsobeno vnitřní redistribucí olova v organizmu (tzv. rebound fenomén). Tento opakovaný vzestup hladiny olova může být potlačen podáváním léku penicilaminu ústy, což se používá po skončení chelatační terapie.

Preventivně je třeba pacientům podávat železo, zinek a měď, aby se při dlouhodobé léčbě penicilaminem minimalizovala ztráta těchto kovů. Výše uvedená chelatační léčba s následným podávání penicilaminu může mít pozitivní účinky u dětí s potvrzenou koncentrací olova vyšší než 50 mikrogramů v jednom decilitru celé krve tím, že zkrátí dobu, po níž je vyvíjející se mozek dítěte vystaven nadbytku olova. Ovšem zkrácení expozice olovem a věnování pozornosti dietě, představují základní opatření ve všech případech, a především u pacientů s nižší koncentrací olova v krvi. Výše uvedená kombinovaná chelatační léčba při akutní encefalopatii vyvolané otravou olovem vyžaduje léčení nemocného na jednotce intenzivní péče a neprodleně také konzultaci neurologa.

Je třeba pamatovat, že výše uvedené chelatační látky (především CaEDTA) užívané k léčbě otravy olovem, nejsou metabolizovány, jsou vylučovány v nezměněné formě ledvinami močí. Proto nelze tyto látky použít, u pacientů, u kterých je tvorba moči zastavena, a také ne u pacientů trpících nějakým akutním onemocněním ledvin, kteří nejsou v důsledku otravy olovem v ohrožení života. Toxické působení CaEDTA na ledviny závisí na výši podané dávky, a změny jsou obvykle reverzibilní (tj. po vysazení léku se funkce ledvin upraví). Chelatační látka dimerkaprol by neměl být podáván především pacientům s těžkým onemocněním jater. Je třeba poznamenat, že všechny chelatační látky se nesmí podávat pacientům bez klinických projevů otravy olovem, kteří trpí současně na onemocnění jater nebo ledvin. U pacientů se závažnými klinickými příznaky otravy olovem je třeba nejprve pečlivě zvážit rizika spojená s nasazením chelatačních látek. Žádná z těchto látek by se neměla používat preventivně u osob pracujících s olovem. A také se nemají podávat jedinci, který je současně znovu vystaven působení nadměrného přísunu olova, protože tyto látky mohou způsobit zvýšení přímého vstřebávání olova ze zažívacího traktu. Dlouhodobá léčba především vyžaduje snížení expozice olovu.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Jarmila6. 4. 2021 16:14:51
Dobry den,chcela by som sa opytat,ze ci som sa mohla priotravit od zavaraneho ananasu v plechovke,lebo mal cudnu chut,akoby bol nasiaknuty olovom...totiz plechovka s anananasom stala 2 dni otvorena v chladnicke...mohlo sa olovo dostat do ovocia?Mohlo mi to uskodit?

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události