Při tomto typu choroby dochází k vylučování glukózy močí, a to při zcela normální nebo dokonce i snížené krevní hladině glukózy.
Ledvinová glykosurie může být spojena s jinými defekty tubulárního transportu, jako je aminoacidurie (tj. ztráta aminokyselin močí) a renální tubulární acidóza (tj. zvýšená kyselost krve způsobená nedostatečným vylučováním kyselých látek z organizmu při porušené funkci ledvin). Při izolované ledvinové glykosurii a normálních ledvinových funkcích se jedná obvykle o dědičné onemocnění s autozomálně dominantním typem dědičnosti, vzácněji o recesivní vrozenou úchylku.
Maximální hodnota tubulární resorpce glukózy (tj. vstřebávání glukózy v ledvinových kanálcích), která činí normálně 320 miligramů za jednu minutu na 1,73 metrů čtverečních povrchu těla se označuje jako Tm glukózy. U pacienta s ledvinovou glykosurií je hodnota Tm glukózy snížena, a proto dochází k jejímu vylučování do moči. Střevní resorpce glukózy (tj. vstřebávání glukózy ve střevě) je normální, s výjimkou vzácně se vyskytující poruchy – tzv. glukózo – galaktózové malabsorpce (tj. při porušeném vstřebávání sacharidů - glukózy a galaktózy, tato porucha se nazývá tzv. sacharidová nesnášenlivost). Ledvinová glykosurie je ve většině případů bez klinických příznaků a také bez vážnějších důsledků. U malého počtu nemocných se však může vyvinout onemocnění diabetes mellitus (tj. cukrovka), které je nezbytné vždy při zjištění glykosurie nejprve vyloučit.
Stanovení diagnózy se opírá o zjištění přítomnosti glukózy ve vzorku ranní moči (odebrané od pacienta nalačno) a prokázání normální glukózové tolerance (tj. normální snášenlivosti glukózy pacientem). Přítomnost glukózy v moči je třeba prokázat na podkladě specifického testu (tzv. glukózooxidázového testu), aby bylo možno případnou glykosurii rozpoznat při současné přítomnosti jiných redukujících látek v moči (tj. látek, které v průběhu chemické reakce odnímají kyslík jiným látkám).
Léčení ledvinové glykosurie není nutné, protože nepředstavuje pro pacienta žádné nebezpečí.