Horečka z kočičího škrábnutí (neboli odborně felinosis) patří do skupiny infekčních onemocnění zvaných antropozoonózy (antropozoonózy jsou infekční onemocnění přenášená ze zvířat na člověka), která vyvolávají mikroorganizmy tzv. miyagawanely.
Původcem horečky z kočičího škrábnutí je mikroorganizmus velice blízký miyagawanelám, které vyvolávají onemocnění ornitózu a psitakózu (podrobněji o těchto onemocněních viz příslušné kapitoly). Rezervoárem a zdrojem nákazy v přírodě jsou drobní ptáci – pěvci. Na člověka pak původce nákazy přenese zpravidla kočka nebo velmi vzácně i jiné zvíře, a to škrábnutím nebo kousnutím. U koček přitom toto infekční onemocnění probíhá zcela bez jakýchkoliv příznaků.
Inkubační doba (tedy časový interval od vzniku nákazy do propuknutí nemoci) je uváděna různě dlouhá, v rozsahu 1 až 7 týdnů. Ranka po škrábnutí nebo kousnutí, která byla primární vstupní branou infekce, se znovu někdy zanítí, vznikne vřídek, který se následně hojí jizvičkou. Současně se objeví nejasné celkové příznaky, a sice nižší nebo vyšší horečka a dále typický projev nemoci, který je zduření regionálních lymfatických uzlin (tj. místních mízních uzlin). Protože k poranění kočkou dochází v naprosté většině případů na rukou, zduřují zpravidla mízní uzliny v axile (tedy v podpažní krajině). Zvětšené lymfatické uzliny jsou tuhé a na pohmat prakticky nebolestivé. Zpočátku jsou volně pohyblivé proti svému okolí, ale v pozdějším stádiu onemocnění vzniká kolem nich zánět a postižené mízní uzliny se přichycují k sobě navzájem, také ke spodině i ke kůži. V některých případech mohou tzv. zkolikvovat (tedy zkapalnět, tj. uzlina se změní v tekutinu), poté se provalit navenek a ze vzniklé píštěle na kůži posléze vytéká krvavě zabarvená tekutina obsahující bakterie, které tyto zkapalněné uzliny druhotně infikovaly.
Zduření uzlin trvá přibližně 2 až 5 týdnů, ale v případě, jestliže dojde k jejich kolikvaci a vytvoření zevní píštěle, trvá pak onemocnění i několik měsíců. V průběhu onemocnění dochází často k relapsům (tj. k opětovnému vzplanutí choroby), kdy po odeznění celkových příznaků a zmenšení mízních uzlin vznikne nová vlna horeček a celá nemoc se jednou nebo i vícekrát opakuje. Vzácnou formou, která bývá pozorována a popisována i v České republice, je meningoencefalitis (tj. zánět mozku i jeho obalů). Jako komplikace se může přidružit intersticiální pneumonie (tj. zápal plic). V celku nemoc neprobíhá v naprosté většině případů nijak nebezpečně, ale může mít někdy i smrtelný průběh, a sice při vzniku zánětu mozku a mozkových obalů (tj. při meningoencefalitidě).
K rozpoznání správné diagnózy postižení pacienta horečkou z kočičího škrábnutí vede pečlivé vyšetření a rozhovor pacienta s lékařem, při kterém vyjdou najevo podezřelé okolnosti, jako jsou lymfadenitis (tj. zánětlivé zvětšení mízních uzlin), dále eventuálně přítomná primární kožní infikovaná rána po škrábnutí nebo kousnutí kočkou. Podezření na postižení pacienta horečkou z kočičího škrábnutí dále podpoří pozitivní sérologická zkouška s ornitózovým antigenem (tedy laboratorní vyšetření krevního séra pacienta, které prokáže přítomnost protilátek), eventuálně, jestliže je k dispozici příslušný antigen, také pozitivní výsledek kožní zkoušky.
Vzhledem k tomu, že původce horečky z kočičího škrábnutí je odolný vůči působení antibiotických léků ze skupiny tetracyklinů i všech ostatních známých antibiotik, je proto možné u takto postižených pacientů pouze symptomatické léčení (tedy používá se léčba zaměřená nikoliv proti vyvolávajícímu mikroorganizmu, ale pouze k úlevě pacientových klinických obtíží, jako jsou horečka, bolest a podobně).