Berylióza (otrava beryliem, beryliová granulomatóza) je onemocnění vyvolané vdechováním prachu nebo dýmu obsahujícího sloučeniny a produkty berylia. Onemocnění se řadí mezi tzv. pneumokoniózy, tj. zaprášení plic anorganickým prachem. Jde zpravidla o chorobu z povolání. Jde o generalizované onemocnění postihující kromě plic další orgány a tkáně v těle. Expozice beryliu bývala častá v mnoha průmyslových odvětvích, zejména při těžbě berylia, v elektronice, chemických závodech a při výrobě fluorescenčních žárovek. Dnes je jeho hlavní použití v leteckém průmyslu.
Berylióza se liší od většiny ostatních pneumokonióz: zdá se, že jde o alergické onemocnění, které vzniká pouze u 2 % exponovaných osob. Expozice může být poměrně krátká a onemocnění se může projevit opožděně, až za 10 až 20 let po expozici.
Hlavním projevem akutní beryliózy je zánět plic (pneumomie, pneumonitida), mohou však být postiženy i jiné tkáně, např. kůže a oční spojivky. Postižení plic probíhá jako difúzní zánět plicní tkáně postihující plicní sklípky i vmezeřenou plicní tkáň. Již v akutním stadiu se mohou tvořit tzv. granulomy (uzlíky zánětlivé tkáně). Typickou známkou chronické beryliózy je difúzní postižení plic granulomy; tyto útvary se objevují také ve spádovým mízních uzlinách v oblasti plicní stopky (hilu).
Pacienti s akutní beryliózou si obvykle stěžují na dušnost a kašel. Při chronickém onemocnění se objevují pomalu se zhoršující námahová dušnost, kašel, bolest na hrudi, váhový úbytek a únava. Akutní onemocnění může být velmi závažné, někdy i smrtelné; v nejtěžších případech dochází k dechové tísni s nedostatečným okysličováním organizmu (poklesem tlaku kyslíku v tepenné krvi).
Na rentgenovém snímku plic jsou patrné difúzní zastínění v plicní tkáni a zvětšené uzliny v oblasti plicního hilu (viz. výše). Nález na snímku je podobný jako při sarkoidóze (onemocnění neznámého původu, postihující kromě plic řadu dalších tělních orgánů a vyznačující se také tvorbou typických zánětlivých granulomů). Stanovení diagnózy beryliózy vychází především z údajů o expozici beryliu v předchorobí. Jednoznačně odlišit beryliózu od sarkoidózy je možné jen složitými imunologickými metodami.
Základním preventivním opatřením je snížení prašnosti v průmyslu, jeho účinnost však je často nedokonalá. Důležité je co nejdříve rozpoznat akutní nebo i chronické onemocnění a zabránit ihned další expozici beryliu. Léčba akutního onemocnění spočívá ve zlepšení dechové funkce plic, v lehčích případech dechové rehabilitaci, inhalaci zvlhčené směsi obohacené kyslíkem a lécích usnadňujících odkašlávání (expektorancia, mukolytika - např. Mucosolvan, ACC Long). Lehčí formy akutní beryliózy jsou obvykle krátkodobé a plně vyléčitelné. U závažných forem onemocnění je nutné umělé dýchání (řízená ventilace) na dýchacích přístroji.
Při chronické berylióze jsou v některých případech podávány tzv. glukokortikoidy (hormonální přípravky se silným protizánětlivým účinkem, např. Prednison), jejich účinnost však je nejistá. Významné a trvalé zlepšení choroby pravděpodobně znamená, že pacient měl spíše sarkoidózu než beryliózu.
Emailu
Zaregistrovat se
