Nejméně 20% obyvatelstva v průmyslových zemích je alergických na nějakou látku - a tento počet trvale stoupá! Nové výzkumy ukazují, že u dětí je podíl alergiků ještě větší. Alergie jsou vyvolány nežádoucímu reakcemi imunitního systému proti něčemu, co přichází ze zevního prostředí a je v podstatě pro zdravé jedince neškodné. V závislosti na tom, kde v těle reakce probíhá, a na druhu uvolněných látek může tato chybná reakce vést k velmi různým chorobám, jako je senná rýma, zánět spojivek, vyrážky, žaludeční a střevní potíže a průduškové astma. Někdy mohou být alergické reakce životu nebezpečné (anafylaktický šok).
Bez dokonalého obranného systému by člověk neměl šanci přežít. V krátké době by se stal obětí choroboplodných původců infekčních nemocí - virů, bakterií a parazitů - nebo škodlivých látek. Imunitní systém - komplexní a ještě ne zcela objasněná síť vysoce specializovaných buněk a biologicky aktivních molekul - nás chrání velmi efektivně před uvedenou hrozbou: rozpozná nevítané vetřelce a cizí látky a bojuje s nimi. Alergie vzniká v případě, že imunitní systém reaguje přehnaně proti látce, která za normálních okolností nepředstavuje pro zdraví žádné nebezpečí a přichází z prostředí, popř. z potravy. Taková reakce přecitlivělosti může být vyvolána velkým množstvím různých látek, obsažených např. v pylech rostlin, zvířecí srsti, domácích roztočích, lécích, potravinách, konzervačních látkách, různých chemikáliích či hmyzích jedech.
První stupeň alergické reakce je zcitlivění (senzibilizace), ke kterému může stačit i jednorázový kontakt s látkou, která alergii vyvolává - alergenem. V dýchacích cestách nebo jiných tkáních je alergen pohlcen velkými bílými krvinkami (makrofágy), které jej rozloží na malé částečky a signalizují to dalším buňkám. Pod vlivem signálních látek pak další imunitní buňky - B-lymfocyty - tvoří velké množství bílkovin, takzvaných IgE-protilátek, jejichž rozpoznávací oblasti přesně odpovídají struktuře alergenu. Velké množství IgE-protilátek se pak naváže na povrch dalších , tzv. žírných buněk (mastocytů) a zrnitých bílých krvinek (bazofilních granulocytů). Až do tohoto okamžiku se ještě neudálo nic dramatického. Jestliže alergen mezitím z těla zmizel, probíhá proces bez příznaků. Dojde-li však k obnovenému kontaktu se stejnými alergeny, spojí se alergeny s IgE-protilátkami na povrchu žírných buněk a granulocytů, z nichž se uvolní velké množství histaminu a jiných látek, které způsobí zánět. Ty pak vyvolávají obávané alergické symptomy: křečovitě se stahuje svalstvo průdušek a průdušky se zužují - následkem jsou dýchací potíže rozšiřují se krevní cévy, což vede k zčervenání kůže, zduření sliznic a ke snížení krevního tlaku malé krevní cévy se stanou propustnějšími a vznikají otoky sliznic a tkání jsou podrážděna nervová zakončení (svědění a pálení sliznic a kůže) aktivuje se vyměšování hlenu v dýchacích cestách žírně buňky a granulocyty vábí do postižené oblasti další imunitní buňky, které podporují šíření zánětu.
V závislosti na zúčastněných složkách imunitního systému mohou nastoupit alergické reakce bezprostředně po opakovaném kontaktu s alergenem - mluví se potom o okamžité reakci. Reakce však mohou nastat také teprve po mnoha hodinách nebo dnech, pak se hovoří o opožděné reakci. Jestliže alergen z prostředí zmizí (jako například pyly z květů, jejichž výskyt je sezónní), ztratí se brzy i chorobné příznaky. Protože však imunitní systém má "paměť", vzniknou při dalším kontaktu s alergenem opět potíže.
Nebezpečné je, když se alergen dostane ve větším množství přímo do krevního oběhu, jako např. při vosím bodnutí nebo penicilinové injekci. Prostřednictvím explozivního uvolnění zánětlivých látek může alergik dostat anafylaktický šok, který v nejhorším případě v důsledku selhání krevního oběhu nebo udušení končí smrtí. Dosud není přesně známo, z jakého důvodu imunitní systém někdy reaguje tak přehnaně. Některé názory předpokládají, že častý výskyt alergií je zaviněn zvýšeným znečištěním prostředí. Jejich vysoký výskyt v bohatých průmyslových zemí ale může být také vysvěten tím, že v těchto zemích jsou díky vysokému hygienickému a zdravotnímu standardu určité části imunitního systému již od dětství "nevytrénovány" nebo "nevytíženy" a reagují proto nadměrně proti jinak neškodným látkám. Uplatňují se i dědičné faktory. U dětí, jejichž oba rodiče jsou alergiky, existuje až 60% pravděpodobnost, že budou mít alergii. Jestliže je alergik jen jeden z rodičů, je pravděpodobnost asi 40%. Vědci před krátkou dobou zjistili, že určitá mutace genů v genetickém materiálu receptoru pro významnou imunitní složku - interleukin-4 - zvyšuje pravděpodobnost alergie až desetkrát. Jestliže se tyto poznatky potvrdí, mohou být v budoucnosti připraveny léky omezující alergické genetické vlohy a tím i výskyt alergií.. Alergie, která vznikne na základě dědičné vlohy k přehnané tvorbě IgE protilátek (a vzniku různých alergických chorob), se označuje jako atopie.
Látky, které vyvolávají alergie, je možné rozdělit do několika skupin:
Alergeny zanechávají následky svého působení na různých orgánech a tkáních:
Alergeny ze zvířecí srsti zpravidla šok nevyvolávají, potravinové alergeny jen vzácně. Prvním příznakem je svědění na dlaních a chodidlech. Po několika minutách zčervená obličej, vznikne pocit horka, puls se zrychlí a krevní tlak rychle poklesne. Bez léčebných protiopatření by mohla nastoupit mdloba, v těžších případech selhání krevního oběhu a zastavení dechu.
Na začátku stojí samozřejmě sebepozorování. Zvláštní projevy na kůži a sliznicích, v dýchacích cestách a v zažívacím traktu, které se objevují bez zjistitelného důvodu, jsou možná první příznaky alergie. Podezřelé jsou obzvláště vyrážky, otoky, zarudnutí a pupínky na kůži, svědění a pálení očí, kýchání a kapání z nosu, "hvízdavé" a stísněné dýchání, dráždění ke kašli, průjmy a křeče v břiše. Když člověk takové obtíže pozoruje, měl by si začít vést deník, ve kterém budou zapsány všechny látky, se kterými přišel do styku nebo které snědl a které se projevily jako spouštěče alergií. Mělo by tam být zaneseno každé zhoršení potíží i každé zlepšení.
Určení diagnózy "alergie" by mělo zůstat v každém případě na zkušeném lékaři, neboť jen on příznaky správně vysvětlí a odliší od jiných nemocí (jakými jsou např. otravy nebo potravinové intolerance). Nápomocné je, když člověk popíše v rozhovoru s alergologem potíže v lokální nebo časové souvislosti a tím mu umožní určit možné zdroje alergenu (např. dýchací potíže v přítomnosti domácích zvířat). Lékař se potom pokusí identifikovat z tisíce možných alergenů ten, který trápí pacienta.
K zjištění alergie se užívají tyto testy:
Kožní test (nazývaný také vpichový nebo prick-test) se hodí, když má být prokázána např. při senné rýmě nebo jiných inhalačních alergiích okamžitá alergická reakce. Také mnoho alergií na potraviny se tak může zjistit. Kapka spouštěcího alergenu se nanese na pokožku a opatrným vpichem injekční jehlou nebo malým chirurgickým nožíkem (kopíčkem) se alergenu uvolní cesta k hlouběji uloženým imunitním buňkám. Během několika minut ukáže kožní reakce, zda je pacient alergický na testovanou látku.
Při náplasťovém testu jsou různé látky, které mohou být zodpovědné za kontaktní alergie, natřeny na náplast, která se přilepí na záda. Nejprve je prozkoušeno asi 20 různých, nejčastěji alergizujících látku. U speciálních případů může být počet testovaných látek zvýšen. Po dvou dnech je náplast sundána a je odečten první nález. Konečné posouzení následuje třetí den: na místě, kde byly alergeny zkoušeny, se vytvoří malý kontaktní ekzém.
Krevní test prokáže v mnoha případech, proti které látce či látkám tvoří pacient specifické IgE protilátky a v jakém množství jsou přítomny. Příležitostně může být proveden tzv. provokační test. Při něm je pacient pod kontrolou vystaven malému množství podezřelého alergenu (je např. vdechnut inhalační alergen). Reakce je trvale pozorována lékařem. Vzhledem k nežádoucímu zatížení pacienta se tento test provádí jen v nezbytných případech.
Přes intenzivní výzkum je zatím nemožné napravit chybné řízení imunitního systému alergiků a je nutné spoléhat se na preventivní zásahy a léčbu příznaků. V lepším případě se objeví symptomy alergie jen tehdy, když přijde pacient do styku "se svými alergeny". V mnoha případech se podařilo omezit symptomy, popřípadě je úplně odvrátit, vyvarováním se styku s alergeny (karenční terapie). U mnoha forem alergií (např. alergie na zvířecí srst, léky a určité potraviny) může být karenční léčba velmi úspěšná, u jiných je naproti tomu úplná karence prakticky nemožná (např. u alergie na prach nebo pyl). V takových případech se musí přesně určit alergen a držet expozici co možná nejníže. Jednou z možností prevence je zavedení účinných filtrů (např. v autě, u vysavače), jinou používání vhodných lůžkovin a povlaků na matrace. Je možné také upravit prostředí bytu (žádné koberce, málo čalouněného nábytku, prach utírat jen navlhčeným hadříkem atd.) a při cestování se vyhýbat rizikovým místům.
Karence může být problematická také u některých alergií na potraviny, kde se mnoho alergenů vyskytuje nejen ve výchozích potravinách, ale i v hotových jídlech, kde si jejich přítomnost ani neuvědomujeme. Nebezpečné jsou zvláště mléčné, vaječné a sojové složky. Jestliže karence není možná nebo je jen částečně možná, působí - především u kožních alergií a senných rým - vápenné (kalciové) preparáty preventivně a zeslabují alergii. Také lék kromoglykát působí preventivně a utišujícím způsobem a může být aplikován jako nosní sprej, oční kapky nebo inhalační sprej. Přitom se musí dávat pozor na to, že se lék má používat pravidelně a již před kontaktem s alergenem. Lék začíná působit nejdříve po jedné hodině, plný účinek nastává po jednom či několika dnech užívání. Při silnějších obtížích bývají k místní léčbě nasazena takzvaná antihistaminika, a to ve formě kapek, sprejů nebo mastí. Zabržďují zánětlivé působení histaminu, a to rychle a - u moderních preparátů - relativně bez vedlejších účinků. Mohou být použita při akutních ošetřeních a i při dlouhodobější léčbě. Nověji se především pro lokální použití - na kůži nebo prostřednictvím vdechování - doporučují velmi účinné glukokortikoidy. Jako součásti mastí jsou často nepostradatelné, především při ošetření akutní kožní reakce. Působí protizánětlivě a tlumí imunitní systém. Při místním použití se musí dávat pozor na správné dávkování. Mast je nanášena ve slabé vrstvě a použití musí být časově omezené. Při špatném použití (např. déle než 14 dnů nebo nanášení silné vrstvy na kůži) ztenčují kortikosteroidy kůži, což může vést k jejímu trvalému poškození, např. i k tvorbě stahujících jizev. Při těžkém průběhu jsou někdy glukokortikoidy podávány i ústy (v tabletách), ovšem pouze z rozhodnutí lékaře. Při akutních alergických reakcích s těžkými nebo život ohrožujícími symptomy (např. astma, anafylaktický šok) může být v jednotlivých případech potřebné podat glukokortikoidy nitrožilně. Lékař musí poměr mezi prospěchem a rizikem pečlivě zvážit a nalézt vhodné dávkování, při kterém budou vedlejší účinky co nejmenší.
Často se dosáhne dobrých a dlouhodobých úspěchů díky takzvané desensibilizaci nebo hyposensibilizaci. Alergikovi se dlouhodobě injekčně podávají velmi pomalu stoupající dávky alergicky působící látky, na kterou si imunitní systém postupně “zvyká“. V úspěšných případech není alergie již tak výrazná nebo zcela vymizí. Ošetření trvá nejméně 3 roky a je přednostně poskytováno u těžkých forem senné rýmy, alergie na prach a roztoče a alergie na hmyzí bodnutí. Při důsledném dodržování léčebného postupu je jeho úspěšnost mezi 80% a 90%. Při hrozícím anafylaktickém šoku musí být okamžitě podány nitrožilně kortikosteroidy jako protizánětlivý prostředek a adrenalin jako podpůrný prostředek pro krevní oběh. Odborně provedená léčba bývá naštěstí většinou úspěšná.
Pacienti s těžkými alergiemi, např. alergií na hmyzí jedy, by měli mít vždy při sobě sadu s léky první pomoci, aby předešli hrozícímu anafylaktickému šoku. Taková sada obsahuje antihistaminové kapky a injekce glukokortikoidu a adrenalinu. Zeptejte se svého lékaře a dejde si s užitím sady první pomoci dobře poradit. Kromě toho by měl každý alergik nosit u sebe “průkaz alergika“, který může být vystaven ošetřujícím lékařem. Jsou tam přesně uvedeny látky, na které alergik reaguje. Obzvláště důležité je to u alergií na léky. Jiný lékař tak může hned vidět, které léky jsou pro pacienta nebezpečné. V průkazu by měly být zaznamenány také užívané protialergické léky. Opatrnost je důležitá také při užívání některých starších typů antihistaminik, které mohou způsobovat únavu a nepříznivě ovlivňovat pozornost při řízení vozidla.
Emailu
Zaregistrovat se
