Jako absces pankreatu (tj. slinivky břišní) se označuje ohraničené nahromadění hnisu ve tkáni slivky břišní nebo v jejím těsném okolí obvykle způsobené bakteriální infekcí.
Etiologickým agens ( tedy vyvolávajícím mikrobiálním původcem ) abscesů slinivky břišní jsou v naprosté většině případů bakterie střevní flóry ( tedy ty bakterie které se normálně vyskytují ve střevech, a to zejména v tlustém střevě ), a to jak aerobní gram – negativní tyčky ( tedy bakterie, které rostou pouze za přístupu vzduchu, nenabarví se při použití nejběžnějšího v mikrobiologii využívaného barvení podle Grama a mají ve světelném mikroskopu tvar viditelný jako tyčky, mohou to být například Escherichia coli a nebo Klebsiella ), tak také anaerobní bakterie ( tedy také bakterie, které rostou pouze v prostředí bez přístupu vzduchu ). Jak ovšem tyto bakterie proniknou do pankreatické tkáně však není jasné. Mezi velmi častými tyto abscesy pankreatu vyvolávajícími mikroorganizmy, které se podaří izolovat z odebraných vzorků hnisu, jsou poněkud překvapivě také bakterie Staphylococcus a kvasinka Candida.
Ve většině případů se zdravotní stav pacienta po atace onemocnění akutní pankreatitidou ( tedy po proběhlém akutním zánětu slinivky břišní ) zlepší, ale po uplynutí několika dalších týdnů se u nemocného může projevit horečka, bolesti břicha a pohmatová citlivost břicha, nauzea ( tedy nevolnost ), zvracení a v některých případech se dokonce může rozvinout tzv. paralytický ileus ( což znamená celkové ochabnutí střeva, které se přestane pohybovat; klinicky se projevuje stejně jako neprůchodnost střev způsobená mechanickou překážkou. Méně často se absces ve slinivce břišní vyvine v kratším čase po začátku onemocnění akutním zánětem slinivky břišní. Zejména v takových případech, jestliže se u pacienta projeví následující manifestní klinické příznaky, jako jsou horečka, leukocytóza ( tedy zvýšení počtu bílých krvinek ) a rozvine se nález na břiše typický pro onemocnění akutní pankreatitidou, je nutno se rozhodnout co nejdříve. Na pankreatický absces by se mělo pomýšlet, jestliže je období trvání těchto výše uvedených příznaků delší než 7 dní. Břišní rezistence ( tedy hmatná určitá plnost v dutině břišní ) je při vyšetření břicha nemocného pohmatem zjistitelná asi v polovině všech případů abscesu v pankreatu.
Vzhledem k často minimálním nebo jen nevýrazným manifestním klinickým příznakům postižení pacienta onemocněním pankreatickými abscesy nestačí zpravidla ke stanovení správné diagnózy pouze pečlivé vyšetření pacienta lékařem. Ke stanovení diagnózy je nezbytné použít další vyšetřovací metody. Při běžném vyšetření odebraného vzorku krve od pacienta trpícího pankreatickým abscesem se objevují zpravidla následující abnormální nálezy: obvykle je přítomna leukocytóza ( tedy zvýšený počet bílých krvinek ), může být v krvi zvýšena koncentrace některých enzymů, především sérových amyláz, ale často bývá i normální, dále můžeme nalézt zvýšení hladiny enzymu alkalické fosfatázy a rovněž pokles hladiny albuminu v krevním séru.
V některých případech nacházíme nález pozitivní hemokultury ( tedy kultivační průkaz přítomnosti bakterií v krvi pacienta při mikrobiologickém vyšetření odebraného vzorku krve ) a někdy můžeme absces vyvolávající mikroorganizmy nalézt také při mikrobiologickém kultivačním vyšetření vzorku ascitické tekutiny ( jako ascites se označuje nález zvýšeného množství volné tekutiny v dutině břišní – přitom norma je do 150 ml ), který můžeme získat punkcí dutiny břišní injekční jehlou přes břišní stěnu a následným nasátím vzorku eventuálně zde přítomné volné tekutiny do injekční stříkačky.
Ke stanovení správné diagnózy postižení pacienta abscesem ve slinivce břišní mohou významně přispět některé zobrazovací vyšetřovací metody. Při rentgenovém vyšetření hrudníku bývají v celé řadě případů u nemocných trpících pankreatickým abscesem prokázány změny na levé straně. Může se jednat například o průkaz přítomnosti tzv. pleurálního výpotku vlevo ( tj. přítomnosti volné tekutiny v levé polovině dutiny hrudní ), dále o nález eventuální pravostranné bazální atelektázy ( tj. nevzdušnosti dolní části levé plíce ), nebo také o pneumonii ( tedy zánět plic ) či o zvýšené postavení levé poloviny bránice. Nativní rentgenový snímek břicha nebo rentgenové vyšetření trávicího traktu s využitím podání rentgen - kontrastní látky mohou prokázat přítomnost extraintestinálního plynu ( tedy přítomnost plynu ve volné dutině břišní mimo střevní lumen ), a sice v oblasti slinivky břišní, a nebo se prokáže roztlačení přilehlých tělesných struktur volným plynem. Velmi prospěšné k průkazu abscesů slinivky břišní bývá použití sonografického ( tedy ultrazvukového ) vyšetření.
Při ultrasonografickém vyšetření může být patrna přítomnost tekutiny v oblasti pankreatu. Tato tekutina může mít mnohočetné odrazy z rozpadlé tkáně nebo zbytků tkání v abscesové dutině. Suverénně nejlepší vyšetřovací metodou ke stanovení eventuální přítomnosti abscesů ve slinivce břišní je vyšetření pacienta rentgenovou počítačovou tomografií, která má proti ultrazvukovému vyšetření větší rozlišovací schopnost. Na obraze pořízeném za pomoci rentgenové počítačové tomografie bývá patrna snížená denzita tkáně ( tj. hustota tkáně ) v oblasti slinivky břišní, kde může být obsažen i plyn. V některých případech pro dosažení lepšího objasnění nálezu při vyšetření nemocného trpícího abscesem ve slinivce břišní pomocí metody rentgenové počítačové tomografie je nutno podat vyšetřovanému nitrožilně rentgen kontrastní látku.
Léčení pacienta trpícího onemocněním abscesy ve slinivce břišní zahrnuje použití antimikrobních prostředků ( tedy celkové podání účinných antibiotik ) a vypuštění hnisu z abscesové dutiny. Perkutánní drenáž ( tedy napíchnutí abscesové dutiny injekční jehlou přes neporušenou kůži a celou břišní stěnu ) a aspirace hnisavého obsahu abscesu touto jehlou, a dokonce ani zavedení drénu vpichem přes neporušenou stěnu břišní do abscesové dutiny a jeho ponechání po určitou dobu není bohužel tak úspěšnou léčebnou metodou při léčení pankreatických abscesů, jako tomu je u abscesů, které se nalézají rovněž v dutině břišní, ale v jiných orgánech.
Je to proto, že zavedenými drény v naprosté většině případů nelze odstranit husté nekrotické tkáně ( tedy odumřelé části postižené tkáně ), které jsou většinou přítomny v pankreatických abscesech. Proto je velmi často nezbytné chirurgické řešení pankreatického abscesu, které spočívá v operačním otevření abscesového ložiska za použití laparotomie ( tedy chirurgického otevření dutiny břišní ) a vypuštění jeho obsahu. Pro volbu účinného antibiotika, které je vhodné v konkrétním případě pankreatického abscesu u pacienta použít, je nutné mikrobiologické kultivační vyšetření odebraného vzorku hnisu z abscesu k průkazu přítomnosti určitého mikroorganizmu a stanovení jeho citlivosti na antibiotika.
Do té doby, než jsou k dispozici výsledky mikrobiologických testů a než je tedy bezpečně znám konkrétní bakteriální původce, který vyvolal jaterní absces, je metodou volby nasadit k léčbě antibiotikum cefoxitin nebo cefotetan. Tato antibiotika můžeme nasadit k léčení pacienta trpícího pankreatických abscesem buďto samostatně nebo v kombinaci s dalšími antibiotiky, jako jsou například klindamicin, nebo eventuálně metronidazol a některá antibiotika ze skupiny aminoglykosidů ( jako je například tobramycin nebo gentamicin ).