Srdce je velký svalový orgán ve středu hrudníku. Ačkoliv si lidé často myslí, že je na levé straně těla, je ve skutečnosti uloženo ve střední čáře, jen má větší část vlevo od střední čáry než vpravo. Váží přibližně 340 gramů (12 oz) u mužů a o něco méně u žen. Pravá hranice srdce leží prakticky za pravou hranou prsní kosti. Na levé straně prsní kosti se srdce promítá jako jakýsi zaoblený trojúhelník se svým hrotem ležícím právě pod levou prsní bradavkou. Tento hrot můžeme cítit pulzovat při každém srdečním stahu, což se nazývá úder srdečního hrotu.
Funkcí srdce je čerpat krev dvěma oddělenými krevními oběhy, velkým a malým. Ve velkém oběhu čerpá srdce krev do tepen skrz srdečnici (aortu), ústřední tepnu těla. Tato krev cirkuluje orgány a tkáněmi a dodává jim živiny a kyslík. Žilami se pak krev vrací do srdce, poté co z ní byl extrahován kyslík pro potřeby periferních tkání. Pak srdce čerpá krev do malého – plicního oběhu k okysličení. Krev s obnoveným obsahem kyslíku se pak vrací do srdce.
V srdci jsou čtyři oddíly, dvě předsíně a dvě komory, které fungují jako čerpací zařízení. Každá komora je svalový vak, stahem jehož stěny se krev vytlačuje ven. Tloušťka svalové stěny závisí na množství práce, kterou musí komora vykonávat. Levá komora má nejsilnější stěnu, protože vynakládá největší svalovou práci na čerpání krve. Komory i předsíně jsou párový orgán. Krev se do srdce vrací žilami. Mezi přívodné žíly a srdeční komory jsou vloženy tenkostěnné srdeční předsíně. Předsíně pumpují krev přes cípaté chlopně do komor, odtud je krev dále vypuzována hlavními tepnami do krevních oběhů – vpravo do plicního (malého) oběhu plicní tepnou a vlevo do tělního (velkého) oběhu srdečnicí. Anatomicky jsou předsíně uloženy za a nad oběma komorami. Komory a předsíně jsou navzájem odděleny přepážkami – předsíňová a komorová přepážka (septum).
Krev se vrací do srdce z plic plicními žilami s obnovenou zásobou kyslíku. Jde do levé předsíně, která se smrští a vytlačí krev přes dvoucípou (mitrální) chlopeň do levé komory. Levá komora naplněná krví se po uzavření mitrální chlopně (aby nedocházelo k zpětnému toku krve do předsíně) stáhne a vypudí svůj obsah přes otevřenou aortální chlopeň do aorty. Pak krev pokračuje velkým krevním oběhem do tkání, kde předá svůj kyslík. Krev se vrací z periferie k srdci žilní částí velkého krevního oběhu, který na konci tvoří dvě hlavní žíly – dolní dutou žílu (vena cava inferior), drénující oblast dolních končetin a trupu, a horní dutou žílu (vena cava superior), drénující oblast horních končetin a hlavy. Žilní krev přitéká do pravé předsíně. Ta se smrští a krev teče přes trojcípou (trikuspidální) chlopeň do pravé komory. Kontrakce pravé komory krev pošle do plicní tepny přes plicní chlopeň a dále do malého (plicního) oběhu, kde se krev okysličí. Pak se vrátí do srdce plicními žilami připravená podstoupit celý cyklus znovu. Tento proces se opakuje 50 až 60 krát každou minutu.
Tak jako mnoho čerpadel závisí také srdce na řadě samostatně pracujících chlopních. V pravém srdci to jsou plicní (pulmonální) a trojcípá(trikuspidální) chlopeň; v levém aortální a dvojcípá (mitrální) chlopeň. Tyto čtyři chlopně se automaticky otvírají a zavírají, aby krev mohla proudit do komor a z komor vždy jen jedním žádaným směrem.
Plicní a aortální chlopně mají podobnou stavbu. Mají 3 plošky tvaru lupínků a jsou tvořeny tenkou, ale pevnou vazivovou tkání.
Mitrální a trojcípá chlopeň jsou složitější, přesto mají podobnou stavbu. Mitrální chlopeň má 2 cípy a trojcípá chlopeň má 3 cípy. Každá z těchto dvou chlopní je uložena v prstenci mezi síní a komorou. Baze lupínků jsou připojeny k prstenci, zatímco volné konce se sebe vzájemně dotýkají a uzavírají průchod mezi komorou a síní, když je chlopeň uzavřena. Tyto volné konce jsou připojeny k řadě jemných šlašinek (chordae tendineae), které běží dolů do komory a napojují se zde na tzv. papilární svaly upevněné do svaloviny srdečních komor. Šlašinky a papilární svaly brání chlopni, když je pod tlakem, prohnout se zpět do síně.
S každým srdečním úderem se obě síně společně stáhnou a naplní komory krví. Pak se stáhnou komory. Tyto posloupné řady kontrakcí závisí na důmyslném elektrickém časovacím systému, který je zprostředkován tzv. převodním srdečním systémém, tvořeným speciální svalovou tkání.Základní regulace srdeční činnosti vychází z tzv. sinusového (sinoatriálního) uzlu, který je v pravé síni. V tomto uzlu vznikají vzruchy, které jsou postupně převáděny na svalovinu celého srdce a určují tak srdeční rytmus. Impulsy jdou ze sinoatriálního uzlu přes obě síně a způsobí jejich kontrakci. Další uzel, zvaný síňokomorový (atrioventrikulární), je v místě spojení síně a komor. Tento převádí impulsy ke kontrakci dolů svazkem vodivých vláken zvaným Hisův svazek v mezikomorovém septu. Po průchodu svazkem se impulsy rozšíří na komory a způsobí jejich stažení (kontrakci), časově zpožděnou za kontrakcí síní.
Emailu
Zaregistrovat se