Krevní oběh

Krev začíná svou cestu tělem opuštěním levé komory aortou. V tomto stádiu je krev bohatá na kyslík, živiny rozložené na molekuly a jiné důležité látky, například hormony.

Po odstupu koronárních tepen běží aorta směrem nahoru, vytváří oblouk, z kterého odstupují větve pro oblast hlavy, krku a horních končetin (viz. níže) a otáčí se zpět směrem dolů. Z aortálního oblouku vycházejí dvě hlavní tepny jdoucí do hlavy, levá a pravá krkavice (arteria carotis), a dvě podklíčkové tepny (arteria subclavia) pro každou horní končetinu, přičemž výše zmíněné tepny pro pravou stranu vytvářejí zpočátku společný tepenný kmen zvaný truncus brachiocephalicus. Aorta pak sestupuje dolů do hrudníku a do břicha. V břiše odstupují tři hlavní tepny do střev a do jater, a jedna pro každou ledvinu dříve, než se aorta rozvětví na levou a pravou iliakální tepnu, které zásobují krví pánev a dolní končetiny.

Z tepen krev teče do menších tepének, které vedou do každého orgánu a tkáně v těle včetně samotného srdce, a pak se rozvětví do ohromné sítě kapilár. V kapilárách se krevní buňky tlačí jednotlivě v řadě za sebou a odevzdávají kyslík a jiné látky a odebírají kysličník uhličitý a jiné odpadní látky. V období klidu má krev tendenci proudit skrz tzv. přednostní (preferenční) kanály. Jedná se o kapiláry s nadprůměrně širokým průsvitem. Avšak v případě velké potřeby kyslíku v určité části těla krev protéká téměř všemi kapilárami v této oblasti. Po průchodu tepnami a kapilárami přichází krev do žil. Nejprve prochází velmi malými cévami zvanými žilky, které odpovídají svým průsvitem tepénkám. Žilky se postupně spojují do stále větších žil směrem k srdci, průsvit největších žil v těle dosahuje před srdcem průměru až několika centimetrů. Větší žíly jsou vybaveny žilními chlopněmi. Chlopně mají tvar malých půlměsícovitých mističek vyčnívajících do průsvitu žíly a usměrňují proud krve pouze centrálním směrem.

Všechny žíly z různých částí těla se nakonec sbíhají do dvou velkých krevních cév, horní a dolní duté žíly. Horní dutá žíla sbírá krev z hlavy, krku a horních končetin, a dolní dutá žíla získává krev z dolní části těla. Obě žíly dodávají krev do pravé srdeční předsíně, odkud krev pokračuje do pravé komory a z ní je vypuzována do plicní tepny (jediná tepna vedoucí odkysličenou krev). Tato tepna vede krev do plic, kde se okysličí. Konečnou fází cesty je pro krev, nyní již bohatou na kyslík, průtok plicními žilami (jediné žíly v těle vedoucí okysličenou krev) do levé strany srdce.

Oběh krve ze srdce do plic a zpět se nazývá plicní neboli malý krevní oběh , a oběh krve ze srdce do ostatních částí těla a zpět do srdce se nazývá systémový neboli velký krevní oběh. Jsou tedy plicní a systémové tepny, které odvádějí krev ze srdce, a plicní a systémové žíly, které ji přivádějí zpět.

Zkraty

Po opuštění střev neteče krev přímo zpět do srdce, ale protéká tak zvaným jaterním portálním žilním systémem. Ten umožňuje krvi, která bývá bohatá na vstřebané živiny, aby ji přivedla přímo do jater. Jakmile krev ze střev dosáhne jater, protéká mezi jaterními buňkami ve zvláštních kapilárách zvaných sinusoidy, a pak vstupuje do dalšího žilního systému zvaného jaterní žíly. Tyto konečně vedou do dolní duté žíly, a pak do srdce. Tento systém zajišťuje, že živiny vstřebané ve střevech z potravy jsou přivedeny do jater nejefektivnější cestou.

Dalšími oblastmi, kde jsou speciální druhy žilních struktur, jsou koncové části těla: ruce, nohy, uši a nos. Zde je možné najít přímé komunikace mezi malými tepnami a žilami, kde krev může téci přímo z jedné do druhé bez nutnosti průchodu kapilárami ve tkáních. Hlavní funkcí těchto arterio – venózních spojek je podílet se na regulaci tělesné teploty. Když jsou otevřeny, tepelné ztráty se zvyšují a tělo chladne.

Bezporuchový mechanizmus

V některých částech těla, například horních a dolních končetinách, tvoří tepny a jejich větve mezi sebou spojky, a vytváří tak alternativní cesty pro krevní oběh pro případ, že je jedna cesta uzavřena, například chronickým onemocněním tepny; tento jev se označuje jako kolaterální oběh. Typickým příkladem je třeba arteriosklerotické postižení tepen dolních končetin.

Když je poraněna tepna, jedná se o akutní stav: větev sousední tepny se rozšíří, aby zvýšila oběh krve v dané oblasti, a tím zajistila prokrvení tkání a pomohla zhojení.

Při fyzickém zatížení těla, například rychlém běhu, se krevní cévy ve svalech nohou rozšíří a ve střevech naopak zúží, takže krev je nasměrována do místa, kde je jí nejvíc potřeba. Když odpočíváte po jídle nastává opačná situace. Proces redistribuce krevního oběhu využívá řadu oběhových zkratů zvaných anastomózy.

Distribuce a proudění

Krev je v krevním oběhu rozložena nerovnoměrně. V kterémkoliv okamžiku je asi 12 % krve v tepnách a žilách malého krevního oběhu. Zbylá krev ve umístěna ve velkém oběhu – asi 59 % je v žilách, 15 % v tepnách, 5 % v kapilárách a zbylých 9 % z celkového množství krve je v srdci. Ani krevní průtok není stejný ve všech částech systému. Nejrychleji teče krev ze srdce a skrz aortu – až rychlostí 33 cm (13 palců) za vteřinu, ale když se dostane do kapilár, zpomalí se průtok na mírných 0,3 cm (asi 1/10 palce) za vteřinu. Tok krve žilami zpět se postupně zrychluje, takže zpět do srdce přitéká krev rychlostí 20 cm (asi 8 palců) za vteřinu.

Řízení oběhu

V dolní části mozku (v oblasti prodloužené míchy a mostu) je vasomotorické centrum, která řídí krevní oběh, a tím mimo jiné i krevní tlak. Krevní cévy, které jsou zodpovědné za výši krevního tlaku, jsou tepénky, které leží v krevním oběhu mezi malými tepnami a kapilárami. Vasomotorické centrum dostává informace o výšce krevního tlaku z receptorů citlivých na tlak (baroreceptory) uložených ve stěně aorty a karotických tepen; při vzestupu krevního tlaku je tlumeno vasomotorické centrum v mozku a dochází k zvětšení průsvitu tepének (vasodilatace), zpomalení srdeční činnosti a tím k poklesu krevního tlaku.

Další části

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události