Echokardiografie je ultrazvukové vyšetření srdce a cév, resp. krevního průtoku v srdečně-cévním (kardiovaskulárním) systému. Metoda je dnes rutinní součástí diagnostiky v kardiologii (obor vnitřního lékařství, zabývající se vyšetřováním a léčením onemocnění srdečně-cévního systému). Mezi její hlavní přednosti patří, že je neinvazivní (tj. nepoškozuje mechanicky tkáně), vyšetření je poměrně snadno proveditelné a lze je podle potřeby opakovat. Nezatěžuje nemocného ani zářením ani podáním kontrastní látky. V diagnostice některých chorobných stavů hraje rozhodující a nenahraditelnou roli.
Tělesné tkáně a tekutiny se ve vztahu k ultrazvukovému vlnění od sebe liší akustickým odporem (impedancí), kladeným průchodu ultrazvukových vln. Ultrazvukové vlnění při průchodu tkáněmi podléhá útlumu díky odrazům (echům) na rozhraní tkání. Mezi standardní echokardiografické metody patří jednorozměrná, dvojrozměrná a dopplerovská echokardiografie. Speciální metodu představuje kontrastní echokardiografie.
Jednorozměrná echokardiografie (tzv. M-modus): Obraz získáme zaměřením stálého ultrazvukového paprsku na některou část srdce. Vyšetříme tak struktury ohraničující obě srdeční komory, srdeční chlopně, levou srdeční předsíň a aortu (srdečnici).
Dvojrozměrná echokardiografie poskytuje prostorově správné zobrazení srdce a stala se nejvýznamnější echokardiografickou metodou.
Dopplerovská echokardiografie používá ultrazvuk k záznamu proudění krve v srdečně-cévním systému. Je patrná rychlost, směr a typ proudění krve. Barevná dopplerovská echokardiografie je v podstatě dvojrozměrné dopplerovské vyšetření, kde je signál ukazující směr proudění zakódován v barvě; proud směřující od sondy je znázorněn modře, proud směřující k sondě je červený.
Možnosti ultrazvukového vyšetření rozšiřují sondy, které jsou zaváděny do tělesných dutin. Příkladem je transesofageální echokardiografie, při níž je speciálně upravená sonda zaváděna do jícnu a žaludku. Výhodou tohoto přístupu je, že jednak přináší projekce nedostupné při vyšetření přes hrudní stěnu (transtorakální vyšetření), jednak pro blízkost sondy k srdci poskytuje kvalitnější obraz.
Kontrastní echokardiografie je prováděna v jedno- i dvojrozměrné variantě; během vyšetření se do srdečně-cévního systému vstřikuje kontrastní látka. Při rychlé aplikaci látky vzniknou mikrobubliny vzduchu, které nepřenášejí ultrazvukové vlnění, a lze tak například sledovat krevní tok v místě abnormálního otvoru mezi srdečními oddíly (např. při defektu komorové či síňové přepážky).
Trojrozměrná echokardiografie spočívá v získání dvojrozměrných obrazů, v jejich digitálním zpracování a v následné rekonstrukci do trojrozměrného obrazu. Tato varianta je ekonomicky, technicky a časově náročná, což brání jejímu širšímu uplatnění.
Chlopenní vady: Echokardiografie je zvláště užitečná při hodnocení všech chlopenních srdečních vad. Transezofageální echokardiografie je zvláště přínosná při vyšetřování chlopenních náhrad (umělých chlopní), a k průkazu tzv. vegetací (zbytnění srdeční výstelky) při bakteriálním zánětu srdeční nitroblány (endokarditidy) a krevních sraženin (trombů) v levé srdeční síni.
Posouzení srdečních oddílů: Echokardiografie dává výbornou možnost posoudit všechny srdeční oddíly, tj. obě síně i komory, změřit tloušťku stěny levé komory i rozměry srdečních dutin. Dopplerovská echokardiografie poskytuje informace o proudění krve, například o srdečním výdeji (tj. objemu krve vypuzené z levé komory při jednom srdečním stahu) nebo o nitrosrdečních tlacích.
Vrozené srdeční vady: Dvojrozměrná echokardiografie umožňuje kvalitní zobrazení anatomických změn jednotlivých srdečních oddílů. Dopplerovské vyšetření umožní vyšetřit nitrosrdeční zkraty.
Ischemická choroba srdeční (tj. onemocnění, jehož podkladem je akutní nebo vleklé omezení až zastavení přítoku krve do určité oblasti srdečního svalu v důsledku postižení věnčitých tepen, s následkem přechodného nedokrvení až odúmrtě srdečního svalu). Dvojrozměrná echokardiografie dokáže posoudit místní poruchu kinetiky (pohyblivosti) srdečních komor; při akutním srdečním infarktu může sledovat průběh poškození srdečního svalu včetně detekce komplikací (například výdutě srdeční stěny).
Kardiomyopatie (onemocnění postihující srdeční sval s následkem porušené funkce srdce, ať již primární - z nejasné příčiny, nebo sekundární - se známou příčinou): Jedno- i dvojrozměrná echokardiografie prokáže zbytnění (hypertrofii) srdeční stěny i překážku (obstrukci) ve výtokové části srdeční komory, v jiném případě naopak roztažení (dilataci) srdečních oddílů.
Srdeční útvary: Dvojrozměrná echokardiografie je nejvhodnější metodou k průkazu nitrosrdečních útvarů (zánětlivých, nádorových, krevních sraženin), z nichž většina je uložena uvnitř srdečních dutin. Metodou lze prokázat i útvary vně srdečního svalu.
Onemocnění osrdečníku (perikardu): Echokardiografie je nejvhodnější metodou k detekci výpotku osrdečníku, včetně tzv. tamponády srdce (tj. stlačení srdce vlivem nahromadění krve v dutině osrdečníku). Vyšetření může prokázat i některé formy zánětu osrdečníku .
Onemocnění srdečníce (aorty): Dvojrozměrnou echokardiografií lze vyšetřit celou aortu a prokázat řadu chorob, například podélné roztržení stěny aorty (tzv. disekci) nebo výduť (aneurysma).
V případě podezření na nějakou srdeční chorobu vám lékař doporučí echokardiografii. Toto vyšetření je zcela bezbolestné a nemusíte se na něj nijak připravovat.
Vyšetření může probíhat jak v ambulanci, tak přímo u lůžka pacienta v nemocnici. Vyšetřovaný si nejprve odloží oblečení v horní části těla, následně doktor aplikuje gel na hrudník pacienta. Tento speciální gel má pomoci v šíření ultrazvuku. Během vyšetření, které trvá jen několik málo minut, se pacienti nakloní na levý bok, zatímco doktor pohybuje sondou po hrudníku a kontroluje výsledky na obrazovce.
Při echokardiografii lékař kontroluje, zda není srdce zvětšené, a sleduje také objem vypuzované krve, rovnoměrné stahování svaloviny i srdeční chlopně. Pokud se chlopně zcela neuzavírají, jde o tzv. nedomykavost chlopně, v opačném případě se chlopně zcela neotevírají, pak jde o tzv. stenózu chlopně. Prostřednictvím echokardiografie lze také rozpoznat infekci srdečních chlopní, tzv. endokarditidu, nebo objevit velké množství tekutiny v osrdečníku, který obklopuje srdce. Vyšetření může dále odhalit vrozené vývojové srdeční vady. Výsledek echokardiografie vám ve většině případů sdělí lékař ihned.
Vyšetření probíhá prostřednictvím ultrazvuku, což je, podobně jako zvuk, mechanické vlnění. Na rozdíl od zvuku je však jeho frekvence vyšší, ale protože lidské ucho nedokáže vnímat více než 20000 Hertzů (kmit/vteřina), neslyšíme jej a pojmenováváme jej jako ultrazvuk. Vyšetření pomocí ultrazvuku
funguje tak, že sonda vyšle vlnu, která některou tkání projde, od jiné se odrazí. Tak se vrátí opět k sondě, což je zároveň i přijímač. Právě na základě doby, kterou trvalo, než se ultrazvuková vlna vrátila, lze vypočítat vzdálenost dané struktury. Ta se pak v závislosti na intenzitě přijatého signálu zobrazí v odstínech šedé na obrazovce. Místa, jimiž ultrazvuk plně prošel, budou mít černou barvu, zatímco místa, jimiž zcela neprošel, budou bílá. Na obdobném principu funguje i orientace netopýra ve tmě, který tak dokáže ulovit potravu. Sonar, který pracuje obdobně, byl poprvé použit již během první světové války za účelem odhalení ponorek.
Echokardiografie využívá dále i Dopplerův jev, odtud název dopplerovské vyšetření či echo-doppler. Tento fyzikální jev, ač původně vznikl pro popis světelného záření, vysvětluje, že při odražení ultrazvuku od struktury, jež se blíží či oddaluje od sondy, se změní frekvence. Právě podle této změny pak můžeme spočítat rychlost pohybu dané struktury. Lékař tak může pozorovat proudění krve v srdci a cévách prostřednictvím různých odstínů barev, jež jsou závislé na rychlosti i směru proudění krve.
Emailu
Zaregistrovat se
