Mezi zlomeniny neboli fraktury řadíme zlomení, nalomení nebo naštípnutí kosti. Nejčastěji se s nimi potýkají starší lidé, jelikož s věkem kosti, ač se jedná o velice pevnou tkáň, postupně slábnou a řídnou a problematičtějším je stává i proces hojení. Dále tato zranění postihují osoby s nemocemi kostní dřeně, zejména s osteoporózou, a děti, jejichž kosti jsou ještě ve vývinu, jsou měkké a pružné. To je také důvod, proč jsou u nich zlomeniny méně vážné, tkáň rychle doroste a zregeneruje se.
Dle způsobu nalomení a závažnosti rozlišujeme několik kategorií zlomenin, např. zavřené a otevřené. Je-li zlomenina otevřená, nedochází u postiženého k poranění pokožky. Naopak při otevřené zlomenině je zranění rozsáhlejší, poraní se vnější tkáň, kost se musí více srovnat a je třeba léčit i měkké tkáně a kůži. Zlomeniny nebývá složité rozpoznat, zraněné končetiny jsou špatně pohyblivé, každý pokus a pohyb je velice bolestivý, postižené místo otéká a někdy dochází i k dislokaci kosti, tedy k jejímu posunutí na jiné místo.
Příznaky zlomenin rozdělujeme na jisté a nejisté. K jistým patří tzv. krepitace, tedy zvuk, který vzniká, když se úlomky úplných zlomenin třou o sebe. K nejistým řadíme otok končetiny, omezenou hybnost a bolest.
U otevřených zlomenin je třeba vždy ošetřit vzniklé rány, aby se do nich nedostala infekce. Následně se pokuste zlomeninu posunout na původní místo tak, že za ni zatáhnete a poté táhnete proti ní, tento úkon pomáhá i proti otékání končetiny. Končetinu je nutné v této poloze zafixovat, a to přes dva klouby, nad i pod zlomeninou. Přes látku přiložte chladivý obklad a sledujte, zda je končetina v periferních částech citlivá, pohyblivá a zda je možné na ní nahmatat puls. Přivolejte záchrannou službu nebo zraněného sami převezte k ošetření.
Emailu
Zaregistrovat se
