Epilepsií (dříve také padoucnicí) rozumíme mozkové onemocnění způsobující záchvaty. Je buď vrozená, nebo sekundární. Vrozená epilepsie vzniká zásahy do vývoje plodu při nitroděložním vývoji, sekundární zejména po úrazech hlavy, jako důsledek různých infekčních nemocí, nádorů či cévních onemocnění.
Mezi její projevy patří záchvatové poruchy pohybových, smyslových nebo duševních funkcí. Dojde-li k záchvatu, je nutné postiženého neprodleně znehybnit, neboť mu hrozí zranění nebo udušení jazykem. V mnoha případech si postižený záchvat po odeznění nepamatuje. Při epilepsii se obvykle nasazuje medikamentózní léčba, u nejtěžších případů se přistupuje k chirurgickým zákrokům. K nejčastějším spouštěčům záchvatu patří nepravidelný denní režim, nedostatek odpočinku, alkohol, blikavé světlo, staré televize, počítačové monitory s nízkou obnovovací frekvencí.
Rozlišujeme dva druhy záchvatů, tzv. malý a velký záchvat. Při malém záchvatu, k němuž dochází nejčastěji u dětí, se objevuje porucha vědomí projevující se zahleděním před sebe, ztrátou kontaktu s okolím, neuvědomováním si své činnosti a zmateností. Při velkém záchvatu postižený většinou padá na zem a svíjí se v desítky sekund trvajících křečí doprovázených někdy i pěnou u úst. Může se pomočit a pokousat si jazyk, po záchvatu bývá dezorientovaný a záchvat si nevybavuje. V některých případech zůstává postižený dočasně ochrnutý. Záchvat lze předvídat na základě varovných příznaků, k nimž se řadí podrážděnost, neklid, poruchy nálad, halucinace.
Snažte se zabránit dalším zraněním postiženého, např. obložením hlavy měkkým polštářem. Nikdy nepoužívejte násilí, křeče tím nezastavíte. Je-li to možné, podejte postiženému do konečníku diazepam v tubě. V případě prvního záchvatu je nutné neurologické vyšetření a CT mozku, proto v takovém případě přivolejte záchrannou službu. Je-li postižený po záchvatu při vědomí, podejte mu Diazepam 5–10 mg ústy.