Změny osobnosti

Za osobnost jedince považujeme soubor jak tělesných, tak psychických vlastností. Tato osobnost je do určité míry geneticky předurčena, avšak vlivy okolí, ve kterém vyrůstáme a žijeme, jsou také velmi určující. Nejvíce změnami prochází lidská osobnost v dětství, působí zde především vliv rodičů a přátel. V dospělosti nejsou změny už tak razantní, ale stále se pod vlivem životních zkušeností naše osobnost rozvíjí a mění.

Změny osobnosti během stáří jsou však obvykle známkou degenerace mozkové tkáně (Alzheimerova choroba).

Ke změnám osobnosti dochází z mnoha důvodů a jsou ovlivňovány mnoha činiteli. Různé špatné životní zkušenosti a tragédie jako například smrt blízkého, dítěte, různé traumatizující zážitky (mučení, únos, pobyt v koncentračním táboře apod.) nebo i ztráta zaměstnání mohou osobnost výrazně změnit. Člověk takto traumatizovaný se uzavírá do sebe, bývá nedůvěřivý a nepřátelský vůči svému okolí, trpí depresemi, pocitem prázdnoty, popř. strachem z budoucnosti. U starších a nemocných lidí se může vyskytovat strach ze smrti, pocit zbytečnosti, mohou se odcizit od své rodiny a blízkých. Dochází k nečinnosti a lhostejnosti k oblíbeným aktivitám a koníčkům, ztrátě radosti a občas i k hypochondrii, kdy na sobě samém člověk hledá příznaky nejrůznějších nemocí.

Poruchy osobnosti mají své kořeny již v útlém věku, kdy však nebývají nápadné. Až během postupného vývoje nabývají formu a jsou výraznější. Tento druh psychiatrických diagnóz bývá dědičný, ale svou roli zde hraje i výchova jedince. Vydělujeme několik typů osobnostních poruch, například:

• paranoidní poruchy (nedůtkliví a vztahovační lidé),
• schizoidní poruchy (lidé citově chladní, uzavření a nesdílní),
• emočně nestabilní poruchy (lidé s velmi cholerickou povahou a se sklony k afektu či dokonce agresi),
• anxiózní poruchy (vyhýbaví lidé s nedostatkem sebedůvěry),
• závislé poruchy (pasivní osobnost, rádi se podřizují ostatním),
• anankastické poruchy (lidé nadmíru pečliví, puntičkáři, často pochybují o svých schopnostech a bojí se změn)

Disociální porucha osobnosti

Tato porucha osobnosti se řadí mezi ty nejnebezpečnější, protože lidé jí trpící většinou porušují zákon a odmítají společností nastavená pravidla. Pokud jsou při svém prohřešku chyceni a potrestáni, chtějí svůj další čin naplánovat lépe. U těchto poruch je velkým problémem neexistence pocitu viny.

Hysterie

Hysterie, jinak také porucha histriónská nebo narcistická, je další poruchou osobnosti a je přisuzována většinou ženám. Postižení mohou být také tzv. rozdvojenými osobnostmi, ale především mají sklony k teatrálnosti, k častému lhaní, výčitkám a obviňování druhých. Často na sebe různými činy strhávají pozornost.

Léčba

Všechny výše zmíněné poruchy osobnosti jsou těžko léčitelné, a bývají tak většinou dlouhodobé až trvalé. Existují psychoterapeutické metody, které nabízejí alespoň nějaký druh pomoci. Léky můžeme ovlivňovat například deprese či agrese, kdy podáváním alespoň ztlumíme projevy těchto poruch.

Sekundární změny osobnosti

Vznik těchto tzv. sekundárních osobnostních změn je podmíněn vlivem onemocnění mozku či schizofrenie. U schizofreniků bývají však jejich osobnosti velmi rozmanité, rozlišujeme formy paranoidní se zvýšenou aktivitou bez cíle nebo naopak se sníženou aktivitou (citová plochost, nezájem). V kritických případech může dojít k úplnému rozpadu osobnosti. Děje se tak nejenom u těžších případů schizofrenie, ale i u Alzheimerovy choroby, po silných otravách a při dalších nervových onemocněních.