Změny chování

Změny chování mohou být různého typu. Může jít o přirozené změny chování, které jsou závislé na stadiu vývoje jedince – takové změny se vyskytnou u každého člověka několikrát během života. Změny chování, které klasifikujeme jako patologické, jsou pak ty, které se u člověka objeví náhle a nečekaně. Může ale jít i o proces dlouhodobějšího charakteru.

Důležité také je, jak pojem chování vyložíme. Může být chápán jako nálada nebo jako jednání, a tedy můžeme zkoumat dvě poměrně odlišné situace: poruchy (změny) nálad, nebo chování.

Poruchy nálad závažným způsobem dopadají na psychiku postiženého jedince, který pak může upadat do silných depresivních nebo naopak manických stavů. Mezi příznaky deprese patří celkový duševní útlum a úzkostné stavy; pacient je celkově psychicky sklíčený a často dochází k vytrácení zájmu o své okolí i o vlastní osobu. Často se projevuje také nadměrnou únavou nebo snížením sebevědomí, které může vést k pocitům často bezdůvodného sebeobviňování a v nejhorším případě

k sebevražedným tendencím. Jakkoli se to může zdravému člověku zdát nepochopitelné, depresivní stavy nelze přemoci vůlí. Pacientovi tedy v žádném případě nepomůže „laické“ utěšování, že všechno bude zase v pořádku, ba právě naopak.

Na opačném konci pomyslné přímky nálad pak stojí mánie. Projevuje se naopak nadměrnou energičností, neutuchajícím pocitem nadšení z čehokoli a dojmem, že nic není nemožné. Pacient necítí z ničeho strach, je zdánlivě oproštěn od problémů a nic mu nevadí. Mánie se ale může projevovat i sklony k agresivitě. Manický stav je pro postiženého jedince nebezpečný i z důvodu, že se de facto přestane ovládat a dělá věci, které by v normálním rozpoložení nedělal – může se chovat neadekvátně k dané situaci nebo třeba prodat majetek či naopak nakoupit nepotřebné a drahé věci. Mánie se může projevit mnoha způsoby, z nichž žádný není neškodný.

Jedinec může být ale postižen i kombinovanou formou, tzv. maniodepresivní (nebo také bipolární) poruchou, která se projevuje tak, že se depresivní a manické stavy střídají a pacient upadá do koloběhu bezstarostných dní následovaných výčitkami a úzkostí.

Deprese není ale vždy jen chronickým onemocněním – setká se s ní alespoň jednou za život každý z nás, například vlivem velmi nepříznivých událostí v rodině či práci. Právě okolnosti, ale i psychická odolnost jedince pak určují její intenzitu. Statisticky jsou k depresím náchylnější ženy. Chronická deprese, tedy depresivní porucha je pak klasifikována jako dlouhodobé onemocnění, které se i po nasazení medikace může vracet.

Další psychickou poruchou, která se pohybuje nečekanými zvraty v chování, je schizofrenie. Rozlišujeme celkem tři varianty, pro jejichž zevrubnější popsání zde není prostor. Je na místě ale alespoň přiblížit hlavní projevy tohoto onemocnění: mohou to být nekoordinované pohyby beze smyslu, chování, které nemá žádný důvod ani cíl, ale třeba i nezájem o okolní svět nebo vlastní osobu, podobně jako u deprese. Zde ale jde jen o podobné symptomy, onemocnění je zcela jiné. Pacient se schizofrenií má často negativní myšlenky nebo hovoří o něčem, co vůbec nedává smysl vzhledem k ději, ke kontextu situace nebo probíhajícího hovoru.

Možná řešení

Pokud se výše uvedené příznaky projevují delší dobu a nelze přirozeně vysvětlit jejich původce (stres v zaměstnání, rodinné neštěstí, rozchod nebo pubertální změny), měl by pacient bezpodmínečně podstoupit odborné vyšetření. Je nutné si uvědomit, že výše popsané příznaky se nemusejí vyskytnout najednou nebo v tak intenzivní míře. Jako každá nemoc, i poruchy chování se rozvíjejí pozvolna. Samozřejmě také platí, že čím dříve je odhalíme, tím snadněji a také úspěšněji se dají léčit.

Jak už bylo zmíněno, změny chování se mohou projevit u každého z nás a nemusí jít hned o závažný problém. Pokud na sobě jedinec (třeba i delší dobu) pozoruje jeden nebo dva zmíněné příznaky a ví, co je příčinou jeho změněné nálady, neměl by mít obavy. Závažnějších změn chování, při kterých je třeba vyhledat odborníka (psychologa nebo psychiatra), si většinou všimnou spíše lidé v okolí takto postiženého člověka. Pokud tedy máte pocit, že někdo z vašich blízkých je najednou jiný a sledujete na jeho chování více výše zmíněných změn, měli byste mu doporučit nebo i zařídit návštěvu specialisty.