Vřed

Vřed definujeme jako otevřenou ránu kůže, sliznice nebo oční rohovky, kterou způsobí zranění. Vřed vzniká tehdy, když je porušen hojivý proces kvůli snížené imunitě, cukrovce, přidružené bakteriální infekci či cévní nedostatečnosti (křečové žíly). Na kůži nejčastěji vzniká bércový vřed, za který mohou právě křečové žíly, na něž postižený trpí již několik let. Spouštěčem pak bývá drobné zranění.

Oblast je cévami málo zásobována, takže rána se nehojí, může se naopak zvětšovat či mokvat.

Vředy mohou dále vznikat i v žaludku a dvanáctníku neboli duodenu. Žaludeční vřed má na svědomí bakterie Hellicobacter pylori a zvýšené množství kyseliny chlorovodíkové. Té se pak nestačí žaludek bránit. Zvýšení kyseliny může způsobit i stres či nadužívání léků proti bolesti, zvláště v kombinaci s alkoholem. Obdobně je zapříčiněn i vznik vředu v dvanáctníku.

Dlouhotrvající dráždění rohovky při poranění nebo kvůli přítomnosti pooperačních stehů může způsobit vznik vředu na rohovce.

Jak dál postupovat

Bércový vřed je viditelný, takže postižení vyhledávají lékaře poměrně včas. Při léčbě se používají koloidní preparáty, jež mají za úkol podpořit hojivý proces. Léčba vředu je však časově náročná a vyžaduje spolupráci pacienta s dermatologem či všeobecným doktorem.

Vřed v zažívacím ústrojí poznáme podle intenzivních bolestí v břiše a nechutenství. Vždy je nutné vyhledat co nejdříve lékaře, který diagnózu vředu potvrdí, zjistí příčinu jeho vzniku a doporučí vhodnou léčbu.

Závěrem lze říci, že je třeba si uvědomit, že organismus dává prostřednictvím vředu najevo, že náš obranný mechanismus je porušen. Proto je nutné mít správnou životosprávu, dodržovat zásady zdravého životního stylu, aby se tak narušená imunita mohla spravit.