Slovem sebevražda definujeme dobrovolné rozhodnutí připravit sám sebe o život. Od jiných autodestrukcí, jako je náhodné sebezabití či sebeobětování ve válce, se odlišuje jinou volbou prostředků a především přáním zemřít. Tendence k sebevraždě pak zahrnuje i neúspěšné pokusy o sebevraždu či vyjádření nespokojenosti s životem. V některých případech lidé o plánování sebevraždy dokonce mluví, jiní to tají. Na sebevraždě se může podílet i alkoholismus, drogy, rodinné faktory, úvahy o smrti či zúžení zájmů.
Mezi motivy nejčastěji převládají ty kvůli narušeným partnerským či rodinným vztahům. V případě bilanční sebevraždy únik z utrpení, které nejde odvrátit, například v případě nádorového onemocnění, bankrotu či nečestného jednání. Až ve třetině případů sebevražd je na vině psychické onemocnění jako schizofrenie, někdy má sebevraždu na svědomí i drogová nebo alkoholová závislost.
Po prvotním motivu přichází myšlenka na sebevraždu, objevuje-li se častěji při prohlubující se depresi, lze mluvit o suicidální tendenci. Součástí je většinou úvaha a smíření se s takovým činem, následuje plánování. K samotné sebevraždě často dojde při zkratovitém jednání.
Vyskytuje-li se ve vašem okolí někdo, kdo o sebevraždě mluví, přimějte ho k návštěvě psychiatra nebo alespoň zajistěte psychiatrickou péči. Ačkoliv mohou být řeči o sebevraždě někdy jen prostředkem vydírání či zastrašování, výčitky svědomí bývají v případě uskutečnění sebevraždy hrozivé.
Emailu
Zaregistrovat se
