Poruchy paměti

Porucha paměti nejčastěji vzniká následkem úrazu doprovázeného ztrátou vědomí či mozkového onemocnění (např. epileptického záchvatu). Může však vznikat i jako projev demence, která se rozvíjí postupně a končí naprostým rozvrácením intelektuální kapacity člověka. Doprovází ji nejen porucha paměti, ale i jiných kognitivních funkcí, čtení, psaní, učení a dalších dovedností, také myšlení, vnímání okolního světa a podle toho i chování. Ačkoli v typických případech demence bývá právě paměť postižena nejvíce, objevují se i případy, kdy je více zasažena schopnost počítání nebo abstraktního myšlení.

Poruchy paměti však mohou mít i jiné příčiny. Dochází k nim např. u uživatelů drog, léků a postižených s poruchami látkové přeměny. Pakliže chroničtí alkoholici trpí nedostatkem vitaminů skupiny B (hlavně B1), může u nich dojít ke vzniku tzv. Korsakovovy psychózy s amnézií a konfabulací (postižení trpí výpadky paměti, zapomenutá fakta nahrazují vymyšlenými příběhy). Ztrátu paměti mohou vyvolat i cévní mozkové příhody, stresové situace (lidově tzv. okno), případně i deprese či hysterie.

Rozlišujeme ztrátu paměti úplnou a částečnou, dále je možné ji dělit na anterográdní, která postiženému brání zapamatovat si nové skutečnosti a vzniká nejčastěji v důsledku úrazů mozku (postižený si nevybavuje, jak k úrazu došlo a co se dělo po něm, nemá však problém si vzpomenout na to, co se odehrálo před ním a dříve v minulosti), a na retrográdní, při níž si pacienti nemohou vybavit starší události, které předcházely začátku problémů s pamětí (k retrográdní amnézii patří např. Korsakovova psychóza). Dojde-li k větším úrazům, může být poškozena jak paměť retrográdní, tak anterográdní.

Rozlišujeme také ztrátu paměti globální, při níž si postižený nevzpomíná na nic ze svého života, a selektivní, která se vztahuje jen na některé informace (např. si nevzpomíná, že má děti). Paměť je možné posilovat pomocí dostupných léků (donepezil, rivastigmin, galantamin, piracetam, ginkgo biloba apod.) či pomocí psychoterapie.