Poruchy chůze

Za poruchy chůze, vyskytující se s dalšími poruchami hybnosti, může ve většině případů mozkové či míšní poškození. Za poruchy chůze nejsou považovány nejrůznější zranění (zlomeniny, vymknutí a další úrazy končetin) ani cévní, svalové či kloubní choroby, byť i tyto nemoci kvůli bolesti chůzi znemožňují. Více informací naleznete v článku Bolest končetin. V užším slova smyslu tedy za poruchu chůze označujeme nervové poruchy, kvůli kterým nelze chůzi vyvolat, případně je slabá či jinak modifikovaná. Příčina těchto poruch chůze tedy není v bolesti.

Poznáme je podle snížení svalové síly, špatné koordinace, neobratností, ale v těžších případech i podle částečné (při obrně dolních končetin, tzv. paraparézi) či úplné ztráty pohyblivosti (ochrnutí dolních končetin, tzv. paraplegie).Onemocnění míchy Za poruchu chůze může v některých případech také mícha, respektive její poranění, dále míšní nádory a v méně obvyklých případech i míšní záněty. Na vině může být i narušení cévního zásobování a metabolismu míchy, roztroušená skleróza či amyotrofická laterální skleróza. V případě, že je poškozen některý nerv pro dolní končetinu nebo je poškození míchy povrchnější, následuje chabá neboli periferní paréza či plegie, při níž je končetina bezvládná a bez napětí a dochází k rychlé atrofii neboli poruše výživy.

Lehčí poruchy

Chůze je možná u lehčích poruch (spíše tedy parézách než plegiích), kdy je poškozena jen jedna končetina. V takových případech je postižená noha tažena za sebou, při chůzi na ni postižený napadá a nemůže se jí odrazit, někdy je ke zdravé noze přitahována nebo dělá menší kroky. Jestliže jsou porušeny dolní segmenty míchy (například při útlaku vyhřezlé meziobratlové ploténky), je znemožněna buď chůze po špičkách, nebo po patách. Jsou-li postiženy vyšší segmenty míchy, objevuje se podlamování v kolenou a pacient nemůže ani vyjít schody, ani si stoupnout například na židli.

Těžší poruchy

Při hlubších poruchách jsou zasaženy míšní nervové dráhy, jež mají za úkol vedení signálů z mozku pro pohyb končetin. Nastává spastická paréza či plegie, v končetině je tonus, typická je také její ztuhlost a nemožnost s ní pasivně pohnout. Jestliže je postižena jen jedna noha, těžko se odlepuje od podlahy a celkově zvedá a problematické je i její ohýbání v koleni.

Onemocnění mozku

Je-li na vině mozek, nastávají problémy s koordinací či doladěním pohybu. Je tedy možné chodit, ale většinou jen pomalu či nestabilně. Porucha se týká především mozečku a bazálních ganglií, například u Parkinsonovy choroby se objevují problémy se zahájením chůze, kroky jsou malé a velmi pomalé, problematická je i změna směru. Mozečkové poškození poznáme podle kymácivé nebo kolébavé chůze o široké bázi (více viz článek Chůze o široké bázi), za což může nejistota pohybu. Více informací naleznete také v článku Špatná koordinace pohybů.

Psychiatrická onemocnění

Poruchu chůze může mít v některých případech na svědomí i psychiatrické onemocnění, a to buď vrozené, jako mentální retardace, nebo získané. Tak poznáme hysterii například podle bizarní chůze, při níž hrozí pády, zvlášť je-li přítomno publikum. Pád je vždy situován do míst, kde postižený jedinec očekává záchranu.

Léčba

Léčení těchto poruch bývá poměrně obtížnou záležitostí, a to zvlášť v případě plegie a parézy. Jestliže je poškození trvalé, nelze pohyb obnovit, a léčba formou rehabilitace a pasivního cvičení, díky němuž lze předcházet poruše výživy, je pouze podpůrná. V případě zánětů nervového systému (záškrt, botulismus) může být paréza i přechodná.

S uvedenými poruchami chůze se vždy svěřte do péče lékařů.