Obrnou rozumíme postižení hybnosti dolních nebo horních končetin (paraparéza), poloviny těla (hemiparéza), v některých případech dokonce i celého těla (kvadruparéza). Může být těžké či lehké, těžké postižení hybnosti nazýváme ochrnutím neboli plegií. Některé obrny jsou dočasné a působením
odborně vedené rehabilitace samy časem odezní. Proti nim stojí obrny trvalé, při jejichž léčbě je rehabilitace také často nápomocna, ale návrat do původního stavu často není možný. Nejnebezpečnější jsou ochrnutí začínající u nohou a postupující nahoru. U těch může časem dojít i k nevratnému zasažení polykání, mluvení a v nejhorších případech i dýchacích svalů.
Rozlišujeme obrny spastické a chabé, dále se setkáváme např. s izolovanými obrnami některých nervů, mezi něž patří např. obrna lícního nervu v obličeji (tzv. Bellova paréza), při které dochází k ochabnutí mimických svalů na jedné polovině obličeje. Nejčastěji ji způsobují příušnice, borelióza, různé úrazy či útlaky kvůli nádoru v příslušné oblasti nervu, vznikat může i v důsledku pásového oparu na tomto místě a zasažení celého obličeje pak vyvolává tzv. syndrom Guillain-Barré. V některých případech však její příčina zůstane nezjištěna.
Jiný typ poškození této inervace se u postiženého vyznačuje jen pokleslým koutkem úst na jedné straně obličeje, při němž nejsou ovlivněny mimické pohyby očí. Takové stavy vznikají často při cévních mozkových příhodách (iktech). Obrna také může být následkem prodělané klíšťové encefalitidy či úrazů horního ramenního pletence (vyskytujících se nejčastěji u motorkářů). Pakliže v jejich průběhu dojde k přerušení nervů, lze je někdy chirurgicky zrekonstruovat. Nervy si do jisté míry zachovaly regenerační schopnost, to však neplatí pro míchu a mozek.