Existují dva druhy krvácení: zevní, při kterém krev odchází ven z těla, a vnitřní, při němž se krev rozlévá po těle do tkání a tělesných dutin.
Krvácení ve většině případů vyvolá tupý či ostrý úraz. Oproti zevnímu krvácení je to vnitřní mnohem nebezpečnější, neboť jej lze hůře odhalit (částečně na něj může upozornit šok), a stav jedince je tak podceňován.
Při tepenném krvácení je poraněna arterie, krev má jasně červenou barvu a vystřikuje z cév podle srdeční frekvence, zatímco při žilním krvácení má krev tmavší zbarvení a vytéká volně. Nejméně závažné je krvácení z kapilár, ke kterému dochází při odřeninách a dalších. Existuje také smíšené krvácení, které v sobě kombinuje všechny tři výše uvedené typy.
Nejen úrazy však mohou způsobit vnitřní krvácení, objevit se může i kvůli nízké pevnosti cévních stěn, což je dáno záněty, nedostatkem vitaminu C, kortikoidy či autoimunitními chorobami. Rozpoznat to můžeme i podle častého krvácení z nosu, tečkovitého podkožního krvácení, častým výskytem modřin bez příčin či silné menstruace.
Pokud krvácení jde poměrně těžko zastavit, může být na vině porucha krevních destiček či jejich nedostatek, malý obsah vápníku či nedostatek některého z bílkovinných faktorů srážení krve (hemofilie, častější je u mužů, zatímco ženy jsou většinou jen přenašečkami přes generaci).
Pokud vás trápí výše uvedené příznaky, obraťte se na svého lékaře či rovnou na specializovanou hematologickou ambulanci. Vaše krev bude zkoumána z hlediska její srážlivosti či množství krevních destiček. Pokud je podezření na hemofilii, bude zkoumána aktivita faktorů srážení krve.