Hluchota

S porušeným sluchem se buď můžeme již narodit a jde tedy o vrozenou hluchotu ještě před rozvojem řeči, nebo u nás může propuknout v průběhu života na základě různých zánětů, úrazů, ušních nádorů, ale i působením léků, jako jsou určitá antibiotika a cytostatika, ohluchnutí pak může zapůsobit i dlouhodobé nadměrné zatěžování sluchového orgánu na hlučném pracovišti. Ztratit sluch můžeme i kvůli výbuchu, respektive změnám tlaku, které způsobí prasknutí bubínku.

Existuje také úplná hluchota, při které nepomohou sluchadla či jiné pomůcky, nebo částečná hluchota, tzv. nedoslýchavost. Vyskytuje se především u starších lidí, kteří nahluchlost řeší pomocí sluchadel i dalších pomůcek.

Za vrozenou hluchotu mohou jak genetické vady, tak onemocnění těhotné ženy zarděnkami, spalničkami či metabolickými poruchami. Tyto nemoci jsou obzvláště nebezpečné v prvních měsících těhotenství, a proto by žena neměla při plánování těhotenství zapomínat i na preventivní opatření. V případě zarděnek je na místě test na protilátky, a pokud žena neonemocněla zarděnkami v dětství, lze doporučit očkování ještě před otěhotněním, neboť v průběhu těhotenství ženu očkovat proti této nemoci nelze. Očkování doporučujeme i proti spalničkám a těhotná žena by také měla dodržovat všechna předepsaná vyšetření včetně screeningu a prenatální diagnostiky.

Porucha sluchu může však vzniknout při samotném porodu, stejně jako při úrazu hlavy či zánětu mozkových blan. Za horší lékaři považují hluchotu vyskytující se ještě před rozvojem řeči než tu vzniklou v dospělosti. I proto je třeba věnovat dítěti dostatečnou pozornost, přičemž pozor bychom měli dát i na časté záněty středního ucha.

Hluchotu lze rozdělit také podle místa vzniku vady na převodní či percepční. U převodních vad bývá porušen převod zvukových vibrací do hlemýždě, a proto pacient hůř slyší, ale řeči dokáže porozumět. Příčina hluchoty, respektive v tomto případě střední či lehké nedoslýchavosti, tkví ve vnějším či středním uchu, jako je bubínek a převodní kůstky. Převodní vady lze poměrně úspěšně řešit prostřednictvím sluchadel.

U percepčních vad je poškozeno vnitřní ucho, případně vyšší etáže sluchové dráhy. Problém tedy nastává při vnímání zvuku, který pacient slyší, ale nedokáže mu porozumět. Jde o chorobu závažnějšího charakteru, neboť tuto těžkou nedoslýchavost či až úplnou hluchotu nelze vyřešit zesílením zvuku. Objevit se mohou také smíšené vady.

Poruchu sluchu lze léčit i prostřednictvím rehabilitace, někdy bývají dětem i dospělým voperovány také kochleární implantáty. Léčbu lze aplikovat jen v případě zachovalého sluchového nervu. Hlemýžď musí být průchodný a neporušeny musí být také sluchové dráhy s mozkovými centry, jež sluchový vjem zpracovávají.