Zubní kaz

narušení zubní skloviny

Jako zubní kaz se označuje porušení a postupné rozpouštění zubní struktury, které je vyvoláváno mikroorganizmy s možným zasažením i zubní dřeně. Mikroorganizmy, které způsobují zubní kazy, jsou přenosné a v naprosté většině případů infikují u každého jedince dutinu ústní již brzy po narození. Vedle nachlazení je zubní kaz nejčastějším lidským onemocněním.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Zubní kaz vzniká součinností tří příčinných faktorů, a sice citlivého povrchu zubu, přítomného vlastního mikrobiálního osídlení dutiny ústní a metabolického substrátu pro mikroorganizmy (tedy jakési výživné půdy pro růst a množení mikroorganizmů). Ačkoliv zubní kaz může zahájit několik různých mikroorganizmů, laboratorní a klinické důkazy označují jako primární patogen Streptococcus mutans. Jeho virulence (tedy schopnost vyvolat infekci) je dána schopností syntetizovat chemickou látku polysacharid. Kyselina mléčná, což je vedlejší produkt této syntézy, přispívá k demineralizaci zubu (tj. k úbytku minerálů ze zubní tkáně). Vytvářený gelovitý polysacharid zvyšuje množství zubního povlaku, usnadňuje růst a množení bakterií a jejich přilnavost k zubnímu povrchu. Cukry z potravy hrají při vzniku zubního kazu významnou úlohu. Druhy cukrů a frekvence jejich příjmu jsou mnohem důležitější než jejich zkonzumované množství. Častá mezijídla, obzvláště jestliže obsahují cukr, zvyšují pravděpodobnost vzniku zubního kazu. Lepivé složky potravy, které se zdržují v ústech, jsou mnohem škodlivější než nelepivé složky potravy. Zubní kaz začíná na povrchu zubní korunky nebo zubního kořene. Zubní kaz vyvolává bakteriální povlak (tzv. plak), nikoliv zbytky potravy. Plak není odstranitelný pohyby žvýkacích svalů nebo odplavitelný slinami. Úloha slin v prevenci zubního kazu spočívá v jejich nárazníkové schopnosti, jejich remineralizačním efektu a v přítomnosti sekrečních imunoglobulinů (tedy protilátek) ve slinách. Kyseliny nejprve demineralizují zubní sklovinu, která má vysoký obsah anorganické složky. Pak následuje rozložení bílkovin organické složky zubu. Jakmile zubní kaz dosáhne úrovně dentinu (zubovina neboli dentin tvoří větší část tkáně zubů) nebo začíná na povrchu kořene, zub se stává citlivým na teplotní nebo osmotické podněty, které jsou obvykle z potravy, nebo na dotyk. Zubní kaz se dále šíří rychle, protože dentin a cement mají méně minerálů. Jak demineralizace a odumírání dentinu pokračuje, mikroorganizmy pronikají do dentinových kanálků. Produkty mikrobiálního metabolizmu pronikají do zubu rychleji a mohou způsobit zánět zubní dřeně dříve, než nastane destrukce okolního dentinu.

Chorobopis

Pacient si často není vědom přítomnosti zubního kazu, dokud není kaz příliš rozsáhlý. Častými a časnými příznaky jsou citlivost na teplé a studené a obtíže po požití sladkých jídel. Postupně se rozvíjí výrazná bolest, jako známka rozvinutého zubního kazu.

Rozpoznání/vyšetření

Pacienta k zubnímu lékaři na vyšetření přivedou výše zmíněné charakteristické obtíže. Zubní kaz je klinicky diagnostikován zubním lékařem, který pomocí ostrého vyšetřovacího nástroje zjistí změklou sklovinu nebo dentin. Ztmavělá zóna na sklovině předních zubů nebo viditelný defekt skloviny naznačují, že zubní kaz pokračuje. Pomoci ke stanovení diagnózy zubního kazu může i rentgenové vyšetření. V rentgenovém obraze se zubní kaz jeví jako radiolucentní (tedy průsvitná) plocha, podobně jako většina pryskyřičných výplňových materiálů nebo tmelů pod kovovými výplněmi. Rentgenologické vyšetření musí být doplněno vždy vyšetřením klinickým zubním lékařem.

Léčba

I když se zubní kaz může zastavit a dále nepokračovat, již poškozené zubní struktury nemohou regenerovat. Všechny zasažené struktury zubu mají být odstraněny a defekt nahrazen nějakým výplňovým materiálem. Testování pro rizikovost nebo odolnost vůči napadení zubů kazem může být užitečné u jedinců s vysokou kazivostí. Tato vyšetření zahrnují měření salivace (tedy tvorby slin) a pufrovacích schopností slin a určování počtu kultivovatelných mikroorganizmů (tzv. CFU = colony forming units) Streptococcus mutans a Lactobacillus acidophillus. Pokud je zjištěná hodnota CFU (tedy počet kultivovatelných mikroorganizmů) zvýšená, doporučuje se lokální fluoridace (tedy například použití zubních past s fluoridem) a výplachy úst protibakteriálním roztokem chlorhexidinu.

Zuby jsou méně vnímavé k napadení zubním kazem, jestliže se v potravě nachází optimální množství fluoru (asi 1 miligram denně), a to zejména v době, kdy se zuby vyvíjejí. Fluorid vstupuje do apatitových krystalů sklovinného minerálu a vytváří fluorapatit, který je méně rozpustný. Maximální účinek má pití fluoridované pitné vody obohacené fluoridem v dávce 1 miligram na jeden litr od narození dítěte do doby prořezání stálého chrupu (tedy zhruba do 11 až 13 let). Nebylo doposud prokázáno, že by příjem fluoridované vody nebo jiných fluoridovaných potravových přídavků v těhotenství chránil významně vyvíjející se dočasné zuby nebo první stálé stoličky, přestože tyto zuby mineralizují v průběhu nitroděložního vývoje lidského plodu. Příjem nadměrného množství fluoridu před prořezáním zubů může způsobit vznik skvrnité skloviny. Jakmile se zuby prořežou, skvrnitost skloviny již nemůže vzniknout, a to ani v případě, že je organizmus vystaven příjmu nadměrného množství fluoridu. V průběhu těhotenství placenta plní funkci bariéry proti průniku nadměrného množství fluoridu do plodu, a tak chrání sklovinu vyvíjejících se zubů před vznikem skvrnitosti. Jestliže voda obsahuje méně než optimální množství fluoridu ve vztahu k místní průměrné teplotě vzduchu, mají se dětem podávat v období tvorby zubů denní přídavky fluoridu v podobě kojeneckých stolních vod pro přípravu dětských nápojů a pokrmů nebo ve formě tablet s obsahem fluoridu sodného. Lokální aplikace fluoridů na prořezané zuby zvyšuje účinek celkové fluoridové prevence jak u dětí, tak i u dospělých. Lokální aplikace fluoridů není náhradou podávání celkového, mechanizmus účinku je totiž odlišný.

Pravidelné lokální aplikace fluoridových prostředků mohou být doplněny denním používáním fluoridových zubních past. Jako každodenní prostředek prevence zubního kazu u dětí i dospělých se používají také výplachy ústní dutiny ústní vodou obsahující nízké koncentrace fluoridu. Pro vysoce rizikové pacienty jsou doporučovány aplikační lžíce, do kterých se nanáší fluoridový přípravek v gelové podobě k pětiminutové každodenní autoaplikaci. Zubní povlak a zbytky potravy mají být odstraněny ze všech dosažitelných povrchů zubů nejméně jednou denně. Mechanické odstraňování je jedinou účinnou metodou, v současné době dostupnou. Správné používání zubního kartáčku s měkkými štětinami odstraňuje povlak prakticky ze všech zubních plošek, s výjimkou mezizubních povrchů a hlubokých jamek a rýh ve sklovině. Mezizubní povrchy zubů jsou vysoce vnímavé na vznik zubního kazu a mají být denně čištěny za použití dentálních nití nebo interproximální páskou. Detekční tablety na bázi potravinových barviv mohou být použity ke kontrole účinnosti odstraňování povlaků ze zubů. Protože fluoridy jsou relativně méně účinné v prevenci zubního kazu v jamkách a rýhách, používá se pečetění pomocí zvláštního typu pryskyřice, které je velice účinné v prevenci zubního kazu a je zubními lékaři prováděno stále častěji. Zapečetěné zuby mají být kontrolovány každoročně a pečetění musí být obnoveno, jestliže se uvolnilo nebo chybí.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události