Jako zlomeninu nosu označujeme zlomeniny nosních kůstek, ovšem tato zlomenina může postihovat nejen nosní kůstky, ale také kostní čelní výběžek horní čelisti (tzv. processus frontalis maxillae) a nosní septum tj. nosní přepážku. Zlomeniny nosu mohou provázet zlomeniny také dalších částí obličejového skeletu (jako například zlomenina předního výběžku horní čelisti, zlomenina slzné kosti, nebo zlomenina chrupavčité části nosní přepážky a podobně).
Příčinou vzniku zlomeniny nosu bývá násilí působící na obličej zepředu nebo ze strany (jedná se o úder či náraz vedený zepředu či z boku). Náraz tvrdého předmětu do obličeje může být způsoben silou hozeným míčem či jiným předmětem. Dále také pádem na obličej při zakopnutí nebo uklouznutí. Dalším možným mechanizmem vzniku může být autonehoda s nárazem hlavy o volant, jestliže není řidič ve vozidle připoután bezpečnostním pásem, u nepřipoutaného spolujezdce je to pak náraz o palubní desku či sedadlo před ním. Ke zlomeninám nosu může dojít často při provozování kontaktních sportů nebo při rvačkách, kdy účastnící utrží úder do obličeje, ať už náhodný, či záměrný. U násilí působícího ze strany na nos je nosní kůstka na této straně zlomena a deviována (tj. vybočena) směrem k septu. Nosní septum (tedy nosní přepážka) je přitom také zlomeno a deviováno. Nosní kůstka na vzdálenější straně od působícího násilí je také zlomena a deviována směrem od septa, takže horní část nosu, jako celek, je deviována. V závislosti na stupni násilí je přítomno postižení jedné nebo více uvedených částí a také je různý stupeň roztříštění nosních kůstek. Čelní náraz vyvolává teleskopické zasunutí, rozšíření a sedlovitou deformaci nosu v jeho horní polovině, což je důsledek stlačení a rozestupu zlomených nosních kostí. To samozřejmě vyvolává dále závažné postižení nosního septa, které se ohýbá nebo láme.
Zlomeniny nosních kůstek se projevují typicky značnými bolestmi v oblasti nosu a navíc bývají často provázeny výrazným krvácením z nosu (tzv. epistaxí), protože nos je silně prokrven (v nosní sliznici se nachází velké množství pletení krevních cév). V oblasti nosu může být viditelná kožní oděrka či pohmožděnina (zejména v oblasti kořene nosu). Okolí nosu je charakteristicky zasaženo otokem a eventuálně se v podkoží může i nahromadit krev – tedy hematom (laicky se to označuje jako tvorba modřiny nebo podlitiny). Vznik zlomeniny nosu může provázet slyšitelné křupnutí. Při pohledu na poraněného jedince je viditelná asymetrie, či vybočení nosu (nos je mimo osu), dále schodovitá deformace nosu. Nos a jeho nejbližší okolí jsou bolestivé na pohmat. Při vyšetření, když se uchopí nos zraněného pacienta za špičku a poté se nosem pohybuje do stran, lze pozorovat, že se hýbe nejenom jeho špička, ale i další část nosu, navíc při pohmatu a manipulaci s nosem jsou slyšitelné krepitace (tedy lupání či vrzání). Při zlomenině nosu může být pro pacienta dýchání nosem úplně znemožněno, a to ucpáním nosu vzniklou deformací nosu a otokem jeho okolí, takže postižený pak musí dýchat pouze ústy. Zlomeniny nosních kůstek jsou většinou nezávažná poranění. Přesto mohou v některých případech těžké formy zlomenin v této oblasti zanechat trvalé kosmetické následky. Většinou se jedná o estetické záležitosti, kdy nedojde k přesnému srůstu nosních kůstek, nos poté zůstává trvale zakřiven. Občas ale může dojít i k zakřivení nosní přepážky, což už může být větším problémem. Vyhnutá nosní přepážka způsobí pacientovi potíže s dýcháním, otékáním nosu a očí. Se zhoršeným dýcháním se pak samozřejmě pojí i noční chrápání.
Na zlomeninu nosu je třeba vyslovit podezření v případě, že postižený utrpěl tupé poranění nosu s následným krvácením z nosu. Diagnózu lze stanovit obvykle již po pečlivém vyšetření obličeje poraněného pacienta na základě typického palpačního nálezu nosního hřbetu (tj. na základě vyšetření hřbetu nosu pohmatem), kdy nalézáme nenormální pohyblivost úlomků nosních kůstek, krepitaci (tj. praskání při pohybu úlomků kostí v průběhu vyšetřování pacienta) a pohmatovou citlivost až bolest v oblasti zlomeniny nosu. Pohmatový nález z vyšetření zraněného může následně potvrdit rentgenové vyšetření nosních kůstek. Nejběžnější deformací po zlomenině nosu je deviace (tedy vychýlení) hřbetu nosního jedním směrem s impresí (tj. vpáčením) na straně druhé. Většina zlomenin nosních kůstek je rozpoznatelná pouhým pohmatem, v některých případech je abnormální (tj. posunuté) postavení zlomených nosních kostí i viditelné. Rentgenové vyšetření zpravidla pouze doplňuje a dokumentuje již stanovenou diagnózu zlomeniny nosních kůstek. Rentgenové vyšetření či v některých případech vyšetření rentgenovou počítačovou tomografií se provádí, aby se zlomenina nosních kůstek potvrdila a vyloučila se přítomnost dalších možných zlomenin skeletu obličeje a hlavy. Specializovaný odborník ORL (tj. specialista – lékař na ušní - nosní - krční lékařství) může provést i endoskopické vyšetření nosu – tzv. rinoskopii. Pro vyloučení většího poškození tkání v obličejové oblasti se doporučuje testovat, zda není přítomna u zraněného tzv. likvorea (tedy únik mozkomíšního moku, který by z poraněných obalů mozku vytékal po úraze z nosu). A alespoň rámcově by se měl u poraněného testovat čich.
Vzhledem k estetické a funkční důležitosti nosu je vhodné, aby zlomeniny nosních kůstek, ačkoliv nejsou právě život ohrožující, byly léčeny lékařem, který má zkušenosti v léčbě obličejových zlomenin (tj. chirurgem, ortopedem nebo lékařem specialistou ORL). Jako první pomoc je možné poraněnému se zlomeninou nosních kůstek položit na kořen nosu studený obklad, který zmírní otok i případné krvácení. V případě lehkých zlomenin pouze některých nosních kůstek bez jejich posunutí (tj. bez dislokace) stačí pouze pacienta kontrolovat (zda nedošlo k posunutí úlomků kostí), dále se doporučují chladivé obklady na oblast nosu a podávání léků tlumících bolesti. V případě těžších případů zlomenin nosu může být indikováno operační řešení. Výsledky operační léčby jsou nejlepší, když je chirurgický zákrok proveden akutně, nejlépe v průběhu prvního týdne po utrpěném zranění, protože později je již léčení zlomenin nosu daleko komplikovanější. Zlomeniny nosních kůstek vyžadující repozici (tj. úpravu postavení zlomených úlomků do správného postavení) by měly být léčeny co nejdříve, protože jinak v průběhu několika dní zůstanou posunuté úlomky kostí fixovány v deviovaném (tj. vychýleném) postavení (zlomenina nosních kostí se totiž poměrně rychle hojí a brzy se vytvoří kostní svalek). Zvolený postup chirurgické léčby závisí na tom, zda zlomenina měla za následek deviaci (tedy posunutí úlomků kostí) nebo dokonce až zhroucení celé nosní kostry.
Pro zamezení bolestí v průběhu operačního výkonu se přednostně využívá lokální anestezie (tedy místní znecitlivění), a sice jak formou topické, intranazální aplikace (tj. povrchovým nastříkáním sliznice uvnitř nosu) roztokem léku tetrakainu nebo kokainu, tak také formou infiltrace kůže nosu (tj. injekčním napuštěním kůže a podkožní tkáně nosu) lékem lidokainem. Nosní kůstky pak mohou být reponovány nosní pinzetou nebo elevatoriem (tj. speciálním chirurgickým nástrojem) a vytvarovány do správného postavení působením zevního protitlaku. Zhroucené nosní struktury mohou být reponovány speciální Walshamovou nosní pinzetou zavedenou do nozder po stranách nosního septa, které je poté elevováno do původního postavení. Septální hematomy (tj. nahromaděné krevní výrony v nosní přepážce) je třeba včas rozpoznat a vydrénovat (tj. vypustit nahromaděnou krev) tak, aby se zabránilo vzniku případné infekce s následnou nekrózou (tj. odumřením) chrupavčitého septa, která znamená následné zhroucení celé kostry nosu. Otevřené zlomeniny nosu vyžadují rychlé ošetření přítomných povrchových kožních ran a pokud možno časnou repozici (tj. narovnání do správné polohy) posunuté nosní kostry (tj. nosních kůstek). Po provedení repozice kostních úlomků se na nos přikládá dlaha (často se používá sádrová dlaha) jako protektivní krytí (v některých lehčích případech stačí fixace napraveného postavení zlomených nosních kůstek pruhy náplasti) a do vnitřku nosu se vkládá tamponáda z mastného mulu. Tato tamponáda slouží jako podpora nosního septa po jeho repozici do správného postavení a také zabraňuje vzniku eventuálního hematomu (tj. nahromadění krve) v oblasti nosní přepážky. Dále působí jako protitlak proti použité dlaze, která znehybňuje nosní kosti a zabraňuje jejich zhroucení. Obvykle se nosní tamponáda odstraňuje do 48 hodin po jejím zavedení do nosu. U těžkých, tříštivých zlomenin nosu může dojít k odtržení mediálního kantálního vazu. Tento vaz je dobře hmatný při tahu za horní oční víčko laterálním (tj. zevním) směrem. V případě odtržení tohoto vazu je nutné provést jeho reinzerci (tj. opětovné upevnění), aby se zabránilo vzniku pozdní deformace. U těchto těžkých zlomenin nosních kůstek, které postihují celý nazorbitální a etmoidální komplex, se volí operační přístup z koronálního řezu, který zajišťuje široké otevření poraněného místa a umožňuje důkladnou repozici všech malých úlomků kostí, stejně jako provedení reinzerce kantálních vazů transnazálně (tj. přes nos) zavedeným drátem a elevaci teleskopicky dislokovaných kostních úlomků kořene nosu a glabelly (jako glabela se označuje ploché políčko na kosti čelní přímo nad kořenem nosu). Velmi často dochází u těchto poranění také k přerušení slzných cest, které je pak potřeba bezprostředně sešít a dlahovat vnitřně zavedeným stentem.