Zánět štítné žlázy
Štítná žláza je malý orgán nacházející se před průdušnicí a pod hrtanem. U zdravého člověka váží mezi 20 až 30 gramy a skládá se ze dvou postranních laloků a jednoho prostředního. Za normálních okolností není ani vidět, ani není hmatná. Tvoří životně důležité hormony obsahující jód, které řídí veškeré procesy látkové výměny v těle a zvyšují energetický obrat v těle.
Štítná žláza vytváří dva hlavní hormony: L-tyroxin a trijodtyronin. Ty v průběhu vývoje i v dospělosti organismu působí na růst a na normální funkce oběhového systému, svalstva, nervového systému a žláz.
Uvolňování hormonů štítné žlázy do těla je řízeno centrálně z mozku. Klesne-li v krvi koncentrace hormonů štítné žlázy, je mozkem vyslán pokyn k nové tvorbě a uvolnění hormonů. Chlad, psychická a fyzická zátěž vedou vzhledem ke zvýšeným požadavkům těla na energii k zvyšování koncentrace hormonů v krvi, naopak teplo a klid jejich koncentraci snižují.
Zánět štítné žlázy může být akutní (náhle se vyskytnuvší a prudce se projevující), subakutní (projevující se s menší prudkostí) nebo chronický (pomalu se vyvíjející). Subakutní zánět se také označuje jako de Quervainova tyreoiditida, chronický zánět jako Hashimotova tyreoiditida.
Kapitoly
Příčiny/rizikové faktory
Příčiny různých forem zánětu štítné žlázy jsou velice různorodé a navzájem nesouvisejí. Za akutní formu jsou nejčastěji zodpovědné bakterie, které během několika hodin nebo dnů vyvolají zánět orgánu. Okolí štítné žlázy je poté zarudlé, oteklé a teplé. Pacienti často trpí bolestmi a horečkou.
Příčiny subakutního zánětu štítné žlázy nebyly do dneška ještě zcela objasněny. Předpokládá se, že je podmíněn infekcí viry, které zpočátku obvykle způsobí onemocnění dýchacích cest nebo příušnice.
Chronický zánět štítné žlázy, který se vyskytuje nejčastěji, patří do autoimunitních onemocnění, při nichž jsou vlastní tkáně těla poškozovány chybně řízenou imunitou. Zánět vyvolávají T lymfocyty, ale rozvoj onemocnění podporují i autoprotilátky proti tkáni štítné žlázy. To vede k chronickému zánětu žlázy a postupně k zničení velké části její tkáně.
Průběh
Jak již bylo uvedeno, objevuje se akutní forma zánětu náhle v doprovodu horečky a bolestí v oblasti štítné žlázy. Žláza je oteklá, pokožka okolo zrudlá a přehřátá.
Subakutní forma se vyvíjí většinou několik dní. Typickým projevem je bolestivý otok žlázy. Pacienti naříkají na otupělost, celkový pocit únavy a občas také na potíže při polykání. V počátku nemoci může krátkodobě dojít k extrémní tvorbě hormonů (hyperfunkci) štítné žlázy, později se stav znovu normalizuje. V obvyklých případech se zánět během několika následujících týdnů nebo měsíců bez jakýchkoliv následků vyléčí.
Chronický zánět většinou probíhá tak klidně, pozvolně a nenápadně, že pacienti nemají žádné potíže a nemoc dlouho vůbec nezpozorují. Imunitní buňky a protilátky však tkáň štítné žlázy pomalu ničí, takže po určité době dojde k poklesu funkcí (hypofunkci) štítné žlázy.
Následky
Zatímco akutní a subakutní forma zánětu se obvykle vyhojí, vede chronická forma k postupnému zničení celé tkáně štítné žlázy a následné hypofunkci s nízkou tvorbou pro tělo důležitých hormonů.
Rozpoznání/prohlídka
Rozpoznání akutní formy zánětu štítné žlázy je možné na základě typických projevů nemoci. Zvýšená rychlost sedimentace červených krvinek slouží jako obecný ukazatel zánětlivého onemocnění v těle, a nalezneme ji většinou jak u akutní, tak u subakutní formy zánětu. Punkcí tenkou jehlou může být získán vzorek tkáně štítné žlázy. Při následném mikroskopickém zkoumání se dá na základě typických změn určit, o jakou formu zánětu štítné žlázy se jedná. Navíc jsou ve většině případů chronického zánětu v krvi prokázány specifické protilátky proti buňkám štítné žlázy.
Léčba
Akutní forma zánětu je léčena antibiotiky podle druhu bakteriální infekce, která byla příčinou zánětu. (Ovšem při virových infekcích by podávání antibiotik nemělo žádný smysl.) Dojde-li k vytvoření hnisavého abscesu, musí být být léčba doplněna punkcí, případně i chirurgickým zákrokem.
Subakutní forma zánětu odezní ve více než 30% případů samovolně, aniž by byla nutná nějaká léčba. Vyvolá-li ovšem lokální zánět velké potíže, mohou být nasazeny léky s protizánětlivými účinky.
U chronické formy zánětu štítné žlázy dojde vinou poškození tkáně dříve či později k nedostatečnému zásobování těla hormony, takže po určité době je nutné hormony tělu dodávat. Nejrozšířenější je podávání L-tyroxinu, který odpovídá tělu vlastnímu hormonu tyroxinu. Může ale být podáván i L-trijodtyronin, který v organismu z tyroxinu vzniká. Hormonální léčba musí být pečlivě a opakovaně kontrolována. Čím je zánět výraznější, tím opatrněji se musí s podáváním hormonů začít, jinak může totiž dojít k poruchám srdce a srdečního rytmu.
Důležité upozornění
Jód je jako stavební složka hormonů štítné žlázy životně důležitým prvkem. Musí být přijímán potravou v odpovídajícím množství. Denní spotřeba jódu je závislá na věku člověka: kojenci potřebují okolo 50 ľg, mladiství nejméně 150 ľg, dospělí 200 ľg, těhotné a kojící ženy nejméně 250 ľg. Výrobou jódované soli, kde na 1 kg připadá zhruba 5 mg kaliového, natriového a kalciového jodidu, je zajišťována profylaxe zvětšení žlázy (strumy) z nedostatku jódu.
Časté dotazy
Jak rozliším bolest v krku od zánětu štítné žlázy?
U zánětu je kůže okolo žlázy zčervenalá a teplá. Tento projev nevyvolají ani bolesti krku, ani záněty hltanu (faryngitidy). Štítná žláza je zduřelá. Při podezření na zánět štítné žlázy byste měli okamžitě vyhledat lékaře.
Podle čeho rozpozná člověk zánět štítné žlázy, má-li ji zvětšenou?
Při zvětšení štítné žlázy nemá většinou organismus dostatek jódu. Mozek rozpozná nedostatek hormonů štítní žlázy v krvi a vydá pokyny ke zvýšení tvorby hormonů. Protože však štítná žláza nemá k jejich tvorbě dostatek jódu, zvětšuje se sice, ale bez správné funkční odezvy. Štítná žláza je v tomto případě sice zvětšena, ale krk není zčervenalý a teplý jako při zánětech. Nedostavuje se ani horečka.