Akutní bakteriální zánět semenných váčků bývá u mužů obvykle spojen s infekcí dolních močových cest ( zejména se zánětem močové trubice a močového měchýře ). Jedná se o poměrně málo časté onemocnění.
Akutní bakteriální epididymitida je ve většině případů komplikací bakteriální uretritidy ( tj. zánětu močové trubice ) nebo prostatitidy ( tj. zánětu předstojné žlázy ), přitom může být buď jednostranná nebo oboustranná. U mužů ve věku pod 35 roků je většina zánětů semenných váčků způsobena sexuálně přenosnými patogeny jako jsou Neisseria gonorrhoeae nebo Chlamydia trachomatis. Naproti tomu u mužů starších než 35 roků jsou nejčastějšími mikrobiálními původci epididymitid koliformní gram – negativní bakterie ( tj. skupina bakterií, které se rozlišují při mikrobiologickém vyšetření speciální metodou barvení podle Grama – při něm se odbarvují působením alkoholu ). Nemocní, kteří mají trvale zavedenou cévku do močového měchýře jsou náchylní ke vzniku opakovaného vracejícího se zánětu semenných váčků a onemocnění tzv. epididymo – orchitidy ( tj. zánětu semenných váčků a varlete ). Nebakteriální zánět semenných váčků a nebakteriální epididymo – orchitida jsou zatím neznámého původu, ale nejedná se o nijak vzácná onemocnění.
Akutní bakteriální zánět semenných váčků ( tj. akutní bakteriální epididymitida ) je charakterizována horečkami a bolestmi v šourku. Nemocní mají obvykle pyurii ( tj. přítomnost hnisu v moči ), infekci v močových cestách, časté abnormality močového systému nebo podstoupili před krátkou dobou urologické vyšetření nebo zákrok. Při fyzikálním vyšetření zjišťujeme otok postiženého nadvarlete, jeho zatvrdnutí a výraznou citlivost části nebo i celého nadvarlete s probíhajícím zánětem. Následně zakrátko zjišťujeme také otok, zatvrdnutí i citlivost přiléhající části varlete. Většina nemocných má zároveň probíhající manifestní zánět močové trubice ( tj. uretritidu ). Klinické příznaky při onemocnění nebakteriálním zánětem semenných váčků a epidymo – orchitidou připomínají bakteriální zánět. Jestliže zánět přestoupí i na vas deferens ( tj. semenovod ) a funiculus spermaticus ( tj. provazec semenný ), hovoříme o tzv. funikulitidě ( tj. zánětu semenného provazce ).
U mužů ve věku pod 30 roků musíme z hlediska diferenciálně diagnostického brát v úvahu i onemocnění tzv. torzí varlete ( tj. otočení varlete kolem podélné osy vedoucí k porušení jeho cévního zásobení ), která má podobné klinické příznaky ( tj. především bolesti v oblasti šourku ). Kromě rozpoznání typických klinických příznaků ( jako jsou horečka, bolesti v šourku, otok, zatvrdnutí a výrazná citlivost postiženého nadvarlete nebo i varlete ) může napomoci ke stanovení správné diagnózy provedení mikrobiologického kultivačního vyšetření, a sice jak moče, tak také po provedené masáži prostaty získaného prostatického sekretu. Tímto vyšetřením se snažíme identifikovat infekčního původce onemocnění. K podezření na akutní bakteriální zánět semenných váčků vede i přítomnost současně probíhajícího zánětu močové trubice, který onemocnění akutní epididymitidou většinou doprovází. Při onemocnění nebakteriální epididymitidou a epididymo – orchitidou je mikrobiologické kultivační vyšetření moči i prostatického sekretu negativní. Klinické příznaky přitom připomínají bakteriální zánět semenných váčků ( viz výše ).
Léčení akutního bakteriálního zánětu semenných váčků sestává z klidu na lůžku, podložení šourku, ledových obkladů na šourek, analgetik ( tj. léků proti bolesti ) a antibiotické léčby. K úspěšné léčbě je nutné podávat vhodnou antibiotickou léčbu, většinou ústy ve formě tablet, a to po dobu 7 až 10 dní. Jestliže je podezření na sepsi ( tj. vnitřní otravu krve způsobenou bakteriemi, které se rozšířily v krevním řečišti ) je naprosto nezbytné okamžitě podat nitrožilně nebo nitrosvalově antibiotika podle mikrobiologicky stanovené citlivosti bakteriálního původce onemocnění ( například antibiotika ze skupiny aminoglykozidů nebo cefalosporinů 3. generace ). Bakteriologická kontrola po léčbě je nutná k potvrzení úspěšnosti léčby. Jestliže se vytvoří abscesy ( tj. dutiny vyplněné hnisem ), provádí se naprosto nutně jejich chirurgická drenáž a dokonalé vypuštění hnisu. Opakovaně se vracející epididymitida provázející zánět močové trubice nebo i zánět prostaty může být při neúspěšné antibiotické léčbě řešena také vasoligací ( tj. podvazem chámovodu ) nebo vasektomií ( tj. vyříznutím části chámovodu ). Výjimečně může chronický zánět semenných váčků vyžadovat k odstranění obtíží i odstranění semenných váčků ( tzv. epididymektomii ). V případě opakovaně se vracejícího zánětu semenných provazců a při epididymo - orchitidě lze také uvažovat o profylaktické oboustranné vasektomii, neboť většina případů je spojena s retrográdní ( tj. zpětně prostupující ) infekcí touto cestou. Založení suprapubické nefrostomie ( tj. zavedení hadičky do ledvinové pánvičky přes kůži nad stydkou krajinou ) nebo vnitřního stentu ( tj. zavedení přemosťující hadičky do močových cest ) mohou též významně pomoci k vyléčení probíhajícího infekčního onemocnění. Léčba nebakteriálního zánětu semenných váčků a epididymo – orchitidy je prakticky zcela totožná, s výjimkou toho, že eventuálně podávaná antibiotika zpravidla nebývají klinicky účinná. Obstřik v místě funiculus spermaticus roztokem lokálního anestetika může výrazně zmírnit obtíže pacienta.