Onemocnění Whippleova choroba se jiným názvem označuje také jako střevní lipodystrofie. Jedná se o vzácné onemocnění, které se vyskytuje převážně u mužů a které je charakteristické u postiženého jedince výskytem následujících klinických příznaků, a sice anémií ( tj. chudokrevností – tedy nízkým počtem červených krvinek ), kožní pigmentacemi ( tedy hnědými skvrnami na kůži ), kloubními příznaky ( jako jsou polyartralgie – tedy bolesti různých kloubů v těle a artritidy – tedy záněty různých kloubů v těle ), ztrátou tělesné hmotnosti, průjmem a těžkou malabsorpcí ( tedy výrazně porušenou schopností vstřebávat v trávicím systému živiny z přijaté potravy ).
Whippleova choroba je vzácné onemocnění, které se vyskytuje převážně u mužů, a to ve věku mezi 30. až 60. rokem života. Příčiny onemocnění nejsou bohužel doposud známy. Ačkoliv toto celkové onemocnění postihuje u nemocného četné orgány ( jako jsou například srdce, plíce, mozek, serózní dutiny, klouby, oči a prakticky celý trávicí systém ), naprosto ve všech případech je vždycky těžce změněna sliznice tenkého střeva a místa postižení zjistitelná při biopsii tenkostřevní sliznice ( tedy při odběru vzorku tkáně z místa postižení v tenkém střevě a jeho histologickém vyšetření ) vykazují naprosto specifické změny, které zcela potvrzují diagnózu.
Navíc k charakteristickým klinickým příznakům, které jsou popsány výše v úvodu této kapitoly, mívá pacient trpící Whippleovou chorobou v celé řadě případů také bolesti břicha. Dále se mohou vyskytovat u nemocného i pleurální bolesti ( tedy bolesti vyvolané podrážděním pohrudnice ) a kašel, adenopatie plicních hilů ( tedy přítomnost zvětšených a změněných lymfatických uzlin v oblasti plicních hilů – tedy v místě vstupu hlavních průdušek a plicních žil a tepen do plíce ) a pleurální exsudát ( tedy přítomnost tekutiny s obsahem bílkovin v pohrudničních dutinách ), dále poruchy srdce, jater a příznaky neurologické ( tedy postižení nervů ) a také příznaky psychické. Neléčené onemocnění se progresivně zhoršuje a je pro pacienta smrtící.
Stanovení správné diagnózy onemocnění pacienta Whippleovou chorobou spočívá samozřejmě v pečlivém vyšetření nemocného a v identifikaci přítomnosti charakteristických klinických příznaků. Dalším diagnostickým postupem je provedení biopsie ( tedy odběr vzorku tkáně a jeho histologické vyšetření ), a to postižených lymfatických uzlin nebo některého místa postižené střevní sliznice. Histologická vyšetření odebraných vzorků postižené tkáně v případě probíhající Whippleovy choroby ukáží pěnové makrofágy ( jedná se specifický typ bílé krvinky ) obsahující glykoprotein, který se obarví tzv. Schiffovým činidlem ( tzv. Schiffovo činidlo je vodný roztok fialovočerveného barviva fuchsinu, ke kterému se přidává hydrogensiřičitan nebo siřičitan, užívá se k exaktnímu určení DNA – tj. deoxyribonukleové kyseliny ).
Tkáň jejuna ( tedy druhé, prostřední části tenkého střeva ) může být mimo místa postižení jinak zcela normální anebo vykazovat paličkovité ztluštění klků ( tj. charakteristický záhybů střevní sliznice ), dilatované ( tj. rozšířené ) lymfatické cévy anebo jenom částečnou atrofii ( tj. zmenšení, původně normálně vyvinutých ) klků. Vyšetření odebraných vzorků tkání pod elektronovým mikroskopem ukáží materiál, který reaguje s tzv. Schiffovým činidlem, jako zhluky zašpičatělých tyčinek. Pěnové mikrofágy se ovšem mohou objevit v histologických nálezech i při onemocnění pacienta jinými chorobami, jako jsou například infekce tenkého střeva mikrobem Mycobacterium avium intracellulare, dále také při komplikacích v průběhu onemocnění AIDS. Tyto mikrofágy se také barví Schiffovou reakcí.
K léčení pacienta postiženého Whippleovou chorobou je možné použít různá antibiotika ( používá se například chloramfenikol, tetracyklin, chlortetracyklin, sulfasalazin, ampicilin, penicilin a kotrimoxazol ). Jeden z doporučených léčebných postupů spočívá v injekčním nitrožilním podávání antibiotika prokainpenicilinu G v dávce 1 200 000 IU ( tj. mezinárodních jednotek ) a současně antibiotika streptomycinu v dávce 1 gram denně po dobu 10 až 14 dní, potom se následně pokračuje podáváním antibiotika tetracyklinu ústy v tabletách v dávce 250 miligramů 4 krát denně,a sice po dobu 10 až 12 měsíců. Od podávání streptomycinu se pro jeho nežádoucí toxické vedlejší efekty často upouští. Klinické zlepšení se po započetí uvedeného léčení u pacienta postiženého Whippleovou chorobou v naprosté většině případů projeví rychle, ale v histologických nálezech odebíraných vzorků tkání si návrat k normě vyžádá až dva roky. Navíc existuje i po vyléčení pacienta a normalizaci histologických nálezů riziko možné recidivy onemocnění ( tedy opětovného vzplanutí choroby ).